The Forest of the Lost Souls
Obsahy(2)
Černobílý snímek portugalského režiséra José Pedra Lopese ukazuje, jak tenká hranice je mezi životem a smrtí. Ostatně o tom vypovídá příběh muže, otce dvou dcer a milovaného manžela (Jorge Mota). On sám uvažuje o sebevraždě, protože před lety ztratil starší dceru. Nyní se chce vyrovnat s problémy tím nejjednodušším způsobem. Před svou "konečnou" ale narazí na mladou ženu (Daniela Love), která chce také ukončit svůj marný život. Jenže není všechno tak, jak se na první pohled zdá... (Rodriguez)
(více)Videa (1)
Recenze (16)
Koprodukční snímek „A Floresta das Almas Perdidas“ ukazuje, že je možné natočit film, který má jednoznačně umělecké ambice, ale přitom se bude jednat o horor. Nebo alespoň thriller. Je to podáváno pozvolna, navíc v černobílém provedení, nesedne to každému, ale jako velmi specifická ukázka toho, jak také může horor vypadat, je film „A Floresta das Almas Perdidas“ zajímavou alternativou. ()
Velmi zajímavý film. Jeho umělecká hodnota je vysoká, atmosféra velice slušná, zvrat parádní a nejvíc nadchne stopáž. Stopáž je asi jeho největší přidanou hodnotou. Má jen 70 minut. A nebýt a toho byl by nesledovatelný. Atmosféra by se rychle ztratila a jeho umělecká hodnota by byla nulová. Takhle je to koukatelné a jeho poselství je docela jasné. ()
Snímok je tak maximálne iba psychopatická blbosť, o žiadny horor sa rozhodne nejedná. Príbeh nedáva zmysel, je absurdne nudný, bez práce s napätím. V lese samovrahov sa prechádza sériová vrahyňa a vyberá si obete... alebo o čom to vlastne malo byť. Zbytočný snímok a rozhodne urážka mysterióznych a hororových filmov. ()
Už jsem si nadával, jakou že to plytkou sračku od jakého to povrchního pozérského hipstera jsem si to pustil. Nesnesitelně stylizované dialogy, "artová" forma, vyčpělý Werther plus pár dalších odkazů na pár popkulturních veličin... A černobílá forma mi navíc evokovala atmosféru obdobně pozérských filmů evropské nové vlny 50.-60.let. Ale po půlhodině přijde zajímavý zvrat, kvůli kterému se mi předchozí vyumělkované plky vyplatilo vydržet. Sice je to póza až do konce, ale s pěkným thrillerovým ocasem a s příjemně nepříjemnými pazvuky v osudových scénách. A rád poslouchám portugalštinu, takže nakonec spokojenost. ()
Asi tak půlhodinka je vyplněná konverzační procházkou po sebevražedném lese, kdy postarší muž a teenagerka probírají aspekty sebevraždy. Pak přijde relativně překvapivý zvrat, který vyvrcholí docela fajn zdůvodněním. Černobílý filtr a pozvolné tempo sice vybízejí k přemýšlení, ale člověk nakonec dojde k závěru, že děj je až prostě jednoduchý. A to se mi líbilo. Navíc mě potěšilo, že ačkolib to na první pohled nevypadá, nejedná se o další nudný rádoby umělecký pokus. Za artový se dá označit snad jen samotný závěr. Pro mě milé překvapení. 70% ()
Reklama