A Floresta das Almas Perdidas

Jelikož vím, že "ááártově" černobíle točený novodobý filmy stojej z drtivý většiny za píču (Lidská stonožka 2, Já, Olga Hepnarová, pak ta debilita Mothers Tears bo jak se to jmenovalo) tak jsem čekala, že Les ztracených duší bude táhnoucí se nudná píčovina a víte co? Trefila jsem se ! "Film" má 71 minut a i tak je dlouhej až to bolí, každá vteřina se vleče a já zvolila zrychlení obrazu, abych šokovaně zjistila, že se to vleče i tak. První půlhodina je absolutně úžasná, pokud máte rádi debaty o hovně, sáhodlouhý záběry někam do prdele, nebo staříky s IQ zdrclýho tvarohu, co se jdou zabít a potřebujou u toho radit od puberťačky. Pak přijde naprosto šukující zvrat a film nabere dech beroucí tempo, až jsem zpomalila obraz z dvojnásobný rychlosti na jeden a půl. Jediná postava, která mě nesrala, byla Fifinka, bo Filipína nebo jak se ta holka jmenovala a to jen díky tomu, že jí krátké kraťásky slušely a její permanentně nasranej výraz ve mně budil touhu jí lesboidně utěšovat. Daniela Láska má na ní ale úplně jinej názor a to mi radikálně zkurvilo možnosti, zírání Filoméně na prdel. Tím jsem ztratila poslední nit, která držela mou pozornost u téhle parodie na cokoli a i když díky zrychlení film trval cca 40 minut, tak jsem 2x klimbla a na konci si už musela přilepit víčka k čelu. Radši se nechám mrdat umělákem nasucho do prdele než na tohle čumět znova. Ale někomu se to líbit bude, lidi mají hodně úchylek ééé teda vkusů. (11.01.2019)

Velmi zajímavý film. Jeho umělecká hodnota je vysoká, atmosféra velice slušná, zvrat parádní a nejvíc nadchne stopáž. Stopáž je asi jeho největší přidanou hodnotou. Má jen 70 minut. A nebýt a toho byl by nesledovatelný. Atmosféra by se rychle ztratila a jeho umělecká hodnota by byla nulová. Takhle je to koukatelné a jeho poselství je docela jasné. (25.12.2020)

Starší muž v lese samovrahov stretne mladú ženu, ktorá rovnako ako on nie je spokojná so svojim životom. Obaja sú odhodlaný vziať si život, ale celé to dopadne trochu inak. Film je skôr artového či festivalového žánru a ponúkne dejový zvrat, ktorý divákovi nechá trochu priestotu sa zamyslieť nad tým, či sa mladá žena rozhodla zmeniť voj plán v poslednej chvíli alebo do lesa chodí pravidelne práve za týmto účelom. Atmosférou mi to trochu pripomenulo legendárneho Andalúzskeho psa či vzdialene aj Mačaciu hlavu. Skvelá kamera, hudba, primerané herecké výkony a rovnako tak postačujúca minutáž trochu spestrila bežný filmový chlebíček a ulahodila asi viac náročnejšiemu publiku. (28.10.2018)

A mne to sadlo celkom dobre. Aspoň to bolo odlišné než väčšina bežných hororov, aj keď nejaké vyložene-artové by som to nevidel. Zo začiatku takmer meditatívna prechádzka lesom samovrahov, ktorá sa v polovici prepne do toho najlepšieho hororového subžánru. Samozrejme to nie je nič pre nadšencov dnešných, amerických, hororových rozprávočiek o ducháčikoch, démoníkoch a podobných báchoriek starých materí. (08.08.2018)

Mne tento film pripomínal A Girl Walks Home Alone at Night, a to nie len čiernobielou formou, ale aj kvalitami, čiže najmä tým, že sa to snaží hrať na akúsi umeleckú originalitu, no pritom je to úplná hovadina bez väčšieho významu. Úvod vyzeral nádejne. Dvaja ľudia - starší muž a mladá žena sa stretnú v lese samovrahov, lebo nie sú spokojní so svojimi životmi, a tak trochu konverzujú, občas sa potknú o mŕtvolu, a divák zvedavo čaká, čo bude ďalej. Opustený les, filter a hudba tu nejakú atmosféru vytvoria a najmä herci sú vcelku nádejní. Potom sa to úplne zbytočne obráti iným smerom a žiaľ, vôbec som nechápal, prečo sa tam deje práve toto. Mohol byť z toho vlastne hocijaký hororový žáner, no režisér sa rozhodol vybrať asi ten najmenej zaujímavý, ktorý sa mu v danej chvíli ponúkal. Síce, možno ani neponúkal. To by som musel asi byť filozoficko-intelektuálna topka tejto databázy, aby som pochopil vyšší zmysel toho celého. (04.04.2018)