Obsahy(1)
Dokument, mapující unikátní vývoj české ilegální technoscény a hnutí DIY, který jinde v Evropě v takovém měřítku neměl obdoby, je zároveň i reflexí českých devadesátých let, v jejichž kulisách a atmosféře navazující na tradici tuzemského undergroundu tato scéna vyrostla – a následně také zanikla. Na začátku devadesátých let ve Velké Británii a ve Francii policie represivně zasahuje proti squatterům a free parties. Tekno scéna se posouvá na východ. Ve východní Evropě je po pádu železné opony možné téměř vše, protože nově se ustanovující státní moc si ještě není jistá, co povolit a co zakázat. Když sound systémy Spiral Tribe, Mutant Waste Company a další v roce 1994 přejíždějí v pomalovaných dodávkách české hranice, potkávají zbytky balící se rudé armády. Technaři kupují od Sovětů stíhačku a pozemní transportér, který předělají na originální technovozítko. Protože získali kontakty na squattery z pražské Ladronky a Cibulky a na postavy československého undergroundu, míří do hlavního města. V roce 1994 je v Hostomicích u Prahy uspořádán první český „freetekno“ festival. Z pohledu tuzemské alternativní kultury, která do té doby znala hlavně „bigbíťácké máničky“, pankáče nebo metaláky, se zdá invaze nomádských techno–hippies, kteří kdekoliv pod širým nebem rozbalí svůj vlastní festival, jako přílet UFO. První free techno party v Hostomicích a její pokračování v Libni ovlivní spoustu lidí, kteří se rozhodnou založit vlastní, české sound systémy. Ruská stíhačka je umístěna u Ivana Martina Jirouse ve Staré říši, kde obrůstá mechem až do další akce. Tyto letní freeparty později budou označovány jako „Czech tek“. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (9)
Rozhodně nejsem cílová skupina těchto akcí, nicméně to neznamená, že nedokážu pochopit ten vzácný pocit svobody, který v sobě účastníci museli mít. Několikrát jsem mluvila s lidmi, kteří se v této subkultuře aktivně pohybují už od poloviny devadesátých let a všichni zapadají do toho jedinečného stereotypu. Dokument je skvělý, vysvětluje vše, co by si průměrný divák mohl pokládat za otázky. Stejně jako mě fascinuje samotné hnutí DIY tak motivace, která zakladatele vedla k vytvoření této akce. Představuji si to jako znovuobjevení svobody a snahy prodloužit devadesátá léta, která byla definicí pro dobu bez pravidel. Kdy z bývalého komunistického bloku, který tvrdě využíval restriktivní složky se stalo území, kde slovo "policie" bylo sprosté. Když se ke konci devadesátých let začaly opět utahovat šrouby, pocítila to především skinhead, punková a undergroundová scéna, u které se od revoluce stihlo vytvořit několik radikálních ohnisek. Rozhodně nechci házet do jednoho pytle všechny výše uvedené subkultury, nicméně veřejné mínění vzalo za své a vše, co se začalo vymykat "normálu" bylo špatně. Akce podobného typu, jako je CzechTek, se pokusily nastolit rovnováhu, kdy jsme jako společnost šli opět ode zdi ke zdi. Minimálně já to tak vnímám, ačkoli riskuji, že CzechTek přeceňuji. Všechny události, které následovaly (demonstrace apod.) jsou pouze důkazem toho, jak moc pociťovali počínající ztrátu svobody. ()
To, co se má tu drzost nazývat hudbou - to je něco nechutně odporného a mám takovou teorii, že van Gogh už někdy koncem 19. století zaslechl někde v dáli počátky podobné techno muziky a uřízl si své slavné ucho. Když už se člověk na podobné akci nechtěně ocitne, protože něco tak hnusného nikdo dobrovolně určitě neposlouchá, tak mu nezbude než hudbu přepít nebo ještě lépe - přefetovat. Poté se může jednat o akci s velmi milou atmosférou a věřím, že si lze užít pár dní život mimo zaběhlé společenské mašinérie a vcelku příjemně vysokou míru svobody a to až do příchodu těžkooděnců. Dokument je to za mě určitě velmi povedený, protože mi poskytl odpovědi na otázky, které mě zajímaly - tedy, co lidi na podobných akcí láká, jak probíhají organizace, pokud to lze vůbec prohlásit organizací a celkový náhled na techno sub kulturu. [70 %] ()
Stý komentář k 15. letému výročí Paroubkova zásahu na CzechTeku. A když člověk čte názory našich vzorných spoluobčanů v diskuzích, nestačí se divit, jak jsme se obloukem vrátili zpět. Poctivě zpracovaný dokument o kontrakulturním hnutí druhé poloviny devadesátých let, které velmi výrazně oslovilo i mě. Věnuje se jeho filozofii, postojům, počátku. Formované pádem železné opony, hnané kulturně společenským rozpadem započatým v předchozí dekádě, a to nejen ve východním bloku. Mluvící hlavy nejsou hudební ikony, hvězdy, ale lidé z davu, stejně anonymní jako DJs a liveacty působící na freetek scéně. Tedy až na pár výjimek. Co mě velmi bavilo, byl odlišný přístup tehdejších top soundsytémů. Motivace, proč tohle všechno vlastně podstupovali. Otázkou ovšem je, zda daný materiál osloví i nějaké ty aktuální přispěvatele internetových diskuzních fór. Ale zase na druhou stranu, který příznivec technokultury o něco takového stojí. Hudba měla v historii lidstva různý účel, což se Homo Ordinarius těžko vysvětluje. A ano, obsazovat cizí pozemky není správné. Overground against Monoculture. ()
Obsáhlá sonda do freeparties v ČR. Mě se na teknu líbí, dle mého jedna zásadní věc, tohle si buď zamiluješ, nebo to zavrhneš, neexistuje nic mezi. Ač jsem občasný účastník těchhle akcí už dobrých 15 let, nehodnotím tu styl hudby apod, ale dokument jako takový, a fakt se mi to líbí, je to pěkně sestříhaný apod. Kdo o tom nic neví a chce se dozvědět, jak proč a podobně, tady to má. Ale, ideální bude, když si na takovou akci vyrazíte, ať by to bylo sebe líp zdokumentováno, tohle musíš zažít! ()
Pěkný přehled o vývoji této subkultury mladých od divokých devadesátek pomocí "mluvících hlav". Výhodou je bohatý filmový archiv. Pobavilo mě srovnání přístupu k technařům v devadesátkách u nás a ve fašistické Británii. Na mnoha technopárty jsem byl, ale nyní jsem tuto hudbu vypustil. Nikdo z přítomných si nevšiml, že hraje jedna písnička celou noc.Líbilo se mi mixování techna (a tekna) s melodickou hudbou. ()
Reklama