Koi to uso

Koncept působil opravdu zajímavě a dalo se z toho vyždímat opravdu slušné romantické drama, ale to by postavy nesměly být tak neskutečně hodné. Nikdo nikomu nechce ublížit a tahle myšlenka ve mě budí naprostou nedůvěru. Jistě, asi existuje nesobecká láska a když je člověk zamilovaný, tak myslí hlavně na toho druhého, ale že by to mohlo fungovat až takhle silně a u všech zúčastněných? Tady se prostě sešli 4 lidi, kteří se navzájem mají tak nějak všichni rádi a lžou všem i sami sobě aby nikomu neublížili - jen sami sobě. A tak jsem sledoval slzavé údolí a nevěřil tomu, že by to mohli tak dlouho vydržet, ale oni drží a dělají rozhodnutí, která pro mě působí divně. A když se někdo zachová tak nějak dle mého normálně, tak to vydrží jen pár minut, nevyhovuje to nikomu a tak se zase radši vrátí do svého tragického, ale růžového snu. No a samotné finále je třešničkou na dortu tomu všemu. Jako pohádka by to šlo, jako reálné romantické drama ze života mě to nepřesvědčilo. Když si vzpomenu na Kuzu no Honkai, tak si uvědomím, že k tomu, abych postavám věřil musí mít i svoje špatné stránky a pokud bylo Kuzu no Honkai ukázkou špatných aspektů lidské povahy, pak tohle byla asi dost přehnaná ukázka těch dobrých. Navíc v kombinaci s naprostou nerozhodností, kdy většina postav tápe ve svých citech a místo aby se něco řešilo se v tom všichni topí až k finálnímu poznání, že takhle je to vlastně fajn. Mě to fajn nepřišlo a zrovna v tomhle případě mi nepřijde žádné rozhodnutí jako rozhodnutí a tak jsem prostě nepřesvědčen a neuspokojen. Možná to bude jen můj pocit a nemůžu upřít, že to má své kvality, ale mě to prostě ve výsledku vlastně příliš nesedlo a tak nemůžu dát víc než 3*, i když subjektivně bych možná chtěl jít ještě níž, ale neudělám to, jsem tak přecpaný nesobeckostí a sebeobětováním, že jim jí tady trochu nechám... 4,8/10 (18.09.2017)

Jak tak koukám, tak na tohle anime jsou rozdílné názory. Já jsem se prvně o tomhle titulu dozvěděl z mangy - sice jsem přečetl jen první kapitolu, ale hnedka jsem věděl, že to bude zajímavé už z několika různých ohledů. Nejprve jsem si myslel, že to bude taková ta klasika, kdy hlavní hrdina se dvanáct dílů nemůže vymáčknout ze svých pocitů a vyznat dívce svých snů, která mu mezitím prchá mezi prsty, objevuje se konkurence, nedostatek sebevědomí a nakonec velký a přesládlý happy end. Bohužel tak tomu není, hnedka v prvním díle se tohle rozsekne a dokonce to překoná onu trapnou stydlivost nevinného páru. Tohle není čistě o romantice, ale určitém sociálním boji - kdy hlavní hrdina snaží najít způsob, jak být s dívkou, kterou miluje a jít tak proti vládnímu nařízení určených svateb, ale později se z toho stává morální dilema a romantické drama, kdy do toho začnou vnikat další postavy, nejistoty, sebepodceňování a hlavně ona unikátní myšlenka skutečného harému (Ne takovéto ecchi, kde hrdina si užívá spoustu momentů šťastného úchyláka, ale po citové stránce. - V tomhle bodě je vidět, že hodně lidí tohle téma nedokáže překousnout, ale já to vidím, jako velký plus.). Takže krom romantiky a dramatu, je to také silně o psychologii a komplikovaném rozpoložení jednotlivých postav na několika úrovních, kdy jsou tu krásně zobrazeny jednotlivé společenské dilemata (homosexualita - především v tomhle zasazení a v japonském prostředí; láska vs. přátelství; správné vs. sobecké aj.). Samozřejmě, když se jedná jen o těchto dvanáct dílů, kdy je naprosto jasný, že tam bude příběh dál, tak se to může zdá být ukončeno tak trochu přesládle, ale řekl bych, že je to konec jen jedné "kapitoly", kdy to nejtěžší teprve přijde. Hlavně pak nebyl dán příliš prostor Nisakovi. Po hudební stránce slušné a co se týče animace, tak tam to bylo slabší. (20.09.2017)

Pouhopouhý důkaz, jak je tahle letní anime sezóna tragikomická. Přitom nápad s opresivním vladním systémem není z nejhorších a dalo by se na něm postavit napínavé drama s velmi omezeným prostorem pro pohyb protagonistů. Ti, co shlédli jarní Kuzu no Honkai, si nemohli nevšimnout podobných paralel a pocitů, které Koi to Uso po prvním dílu (zároveň nejlepším) vyvolával. Stísněná atmosféra, nemohoucnost postav bojovat za své city proti tlaku společnosti, slzičky, uber pomalé tempo, ale i místama přitroublé chování hlavních postav, chuť jim nafackovat, nicméně zároveň pochválit jistou dávku odvahy. Jenže tvůrci (a předloha) si řekli "Ne!" a natočili klasickou upachtěnou romanci v čele s hrozivě nemotorným klučinou, který se ne a ne rozhodnout, jestli růžové vlasy nebo velká prsa. Jak je tomuto žánru v Japonsku tradiční, začalo se to v nekonečné nerozhodnosti a sebelítosti rochnit do aleluia jak prasata v bahně a nemělo ani minimální zájem se z toho vykopat. Hlavní zádrhel byl tentokrát fakt, že se nám sešla trojice matek Terez, které neznají sebevědomí, neznají sobeckost a snaží se všemi způsoby dohazovat hlavnímu hrdinovi svého rivala místo sebe sama. Celé to poté ještě podrthne *!spoiler!* gay *!spoiler!* kamarád. Samozřejmě se do konce málo vyřeší, protože hlavní hrdina, pod dojmem, že je samotný král Šalamoun, problémový výběr dámy rozlouskne hloupostí zasluhujíc svěrací kazajku. Jsem naštvaný, že téma distopického systému vztahů nebylo vůbec využito a naopak spokojený, že jsem těchto 12 dílů jakž takž dokázal vydržet. Marné a bídné 2*. (20.09.2017)

Na Koi to uso mě na první pohled zaujalo, že premisa je v podstatě totožná, jako námět knihy Matched, kterou jsem četla, když mi bylo asi třináct let. Měla jsem tenkrát slabost pro milostné romány, sympaticky opletené aspoň trochu sofistikovanou sci-fi kulisou. Byla jsem tedy zvědavá, jak se s námětem seriál popere (ačkoliv mi mysl snad docela pochopitelně okupovala mírná skepse, způsobená hodnoceními mých oblíbených uživatelů, nejspíš s tím za chvilku začnu být otravná, ale prostě musím vypíchnout zejména dokonale vtipnou a výstižnou recenzi mého nejoblíbenějšího Scalpelexise, jehož komentáře už čtu zásadně po zhlédnutí díla a po napsání minimálně klíčových bodů vlastního komentáře, abych se jím nenechala ovlivnit). Do spekulací o tom, kdo koho okopíroval a jestli vůbec se pouštět nechci (ono to totiž není až tak geniální, aby to nemohli vymyslet dva lidi nezávisle na sobě), i když mě to přirozeně napadlo, ale v tom, kdo si s námětem pohrál líp, mám jasno (přestože už Matched nechovám ve vyloženě živé paměti). Koi to uso svůj dystopický potenciál naprosto promrhalo a zvrtlo se prostě jen v další basic středoškolskou harémovitou drámu, a to mě zklamalo. Můj favorit Nisaka nedostal tolik protoru, kolik si zasloužil a kdykoliv se na scéně objevila Misaki (ani dokonalá voice actress ji nespasila), měla jsem naopak chuť začít bučet na monitor. Tvůrci si to navíc s tou odporně přecukrovanou nezištností zamotali tak, že na konci nejspíš už sami nevěděli, kterou krásnou, prolhanou a bezelstnou goddess si má nejvíc obyč kluk na světě vybrat. Docela to ale odsýpá a navíc seriál zdobí povedený opening opředený klasickou červenou nití osudu. Verdikt pro mě byl tedy tentokrát nakonec docela jasný a jednoduchý - je to typish dvouhvězdový bullshit a ani o jiskřičku víc. (15.08.2021)

To, že jsem jednou něco za poslední dobu byl schopný dokoukat ještě neznamená, že to musí být adekvátně dobré. Koi to Uso začne velmi nadějně. Už snad v první episodě zde máme teen kluka, který neváhá být tím odvážným, vyzvat lásku dívce a dokonce ji i políbit. Až se sliny třpytily. Bohužel v tomto světě převyšuje nad pocity technologie a ta říká, že jeho vyvolená je naprosto jiná, jemu neznámá dívka. Musím říct, oproti té jeho, pořádná excentrická kočkoidní a neskutečně upřímná sympaťačka. A zde je problém. Náš mladý hrdina se do ní začíná zamilovávat, avšak stále cítí silné pouto k té první. Obě kočky milují hlavního hrdinu, toho má dokonce rád i jeho gay kamarád (spoiler to není, je to asi 2. díl) a kolem této "všichni milují všechny" se to pak celé zbytečně dlouze a nudně motá a motá a motá a mo... Vyústění? Zklamání jak rozžhavená pec bez výsledné pizzy... Nemastné neslané... Poslední episodou u mě upadl (pun intended) naprosto zcela i hlavní hrdina, který zakopne na rovném chodníku. O vzduch nejspíše. A ty jeho záškuby při mluvení tomu taky moc nepomohly. Díl co díl blížící se ke konci je jako jedno velké rozmázlé utrpení to sledovat. Začátek cool, konec looc. Jsou i horší... Trapných 35 % (26.09.2017)