Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Sci-Fi

Poslední recenze (662)

plakát

Mumie (2017) 

Jsem asi až moc odnošený na původní nostalgické Mumii s Fraserem a proto mi tato verze s Cruisem přišla teskně nudná, protože mám Mumii spojenou s dobrými gagy a Toma využitého v lepší akci. Legrace zde téměř chybí (náznaky křečovitého vtipu) a na to, jak vážně se to tváří, nejde půlku filmu brát absolutně vážně. Nelíbil se mi ani nápad s užitím Crowovi postavy k možnému rozšíření Mumie do rozvětvenější fantasy nesouvisejících sfér. Po pár dnech se mi film doslova vypařil z hlavy.

plakát

DOTA: Dračí krev - 3. kniha (2022) (série) 

Tady scénáristům už vyloženě došlo a zdálo se mi, že příběh je rozplánovaný na ty cca 2 série, ale nevycházelo to ukončit v té druhé. Vskutku, první 2 epizody byly pomyslné poslední stránky a po nich nastal nepotřebný křečovitý epilog, kde si všichni museli vyřešit své vnitřní komplexy, společenské nesrovnalosti ve vztazích a jedna postava potřebovala nastolit nový řád, aby se přes svou vševědoucnost přesvědčila, že to není to pravé lotosové. Zábava se vyloženě poroučela do míst galaxie, kam se příběh poměrně ojediněle a bizarně nedostal. Dota se mi víc líbila v módu D&D fantasy, s rozvíjením charakterů, průzkumem loru a okolního světa. Nic z toho už v menu nebylo; naopak slovní handrkování všech postav nebo přehnaně přetažené bojové marasty bych si neobjednal i pokud bych neměl na výběr nic jiného. Doufám, že už se konkrétně k této dějové linii nevrátíme a o to víc budu vyčkávat na pokračování Arcanu. Nikdy bych nevěřil, že někde budu mít LoL v žebříčku výš jak Dotu. Lepší 2*.

plakát

Predátor: Kořist (2022) 

Překvapivě ostrý, těla rozparující a především svěží nápad s umístěním mimozemského lovce mezi indiány. Film umně balancuje mezi komornější atmosférou amerických lesů za doby kolonizace a hranice neznající krvelačnou spoušť Predatora, kterého nám snímek bez ostychu neustále nechává promenádovat před objektivem s minimálními pauzami. Hlavní hrdinka nepůsobí jako woke oslava feminismu, ale uvěřitelná studentka lovu logicky uvažující. Scénář se s ničím moc nepáře, děj sviští, a tak je možná lehkým zklamáním trochu slabší finální fight, za který by predátoří audience svého reprezentanta medailí neodměnila. Na akční jednohubku slušná zábava a v kontextu spíš horších předchůdců to tento zástupce s odřenými dredy dotáhl na slabé 4*.

Poslední hodnocení (1 976)

Pán prstenů: Prsteny moci - Odchody (2022) (epizoda) (E05)

27.09.2022

Pán prstenů: Prsteny moci - Velká vlna (2022) (epizoda) (E04)

27.09.2022

2012 (2009)

27.09.2022

Jókoso džicurjoku šidžó šugi no kjóšicu e - Season 2 (2022) (série) (S02)

27.09.2022

Ledová archa - Série 3 (2022) (série) (S03)

20.09.2022

K zemi hleď! (2021)

18.09.2022

Pán prstenů: Prsteny moci - Adar (2022) (epizoda) (E03)

16.09.2022

Lupin - Série 1 (2021) (série) (S01)

11.09.2022

Pán prstenů: Prsteny moci - Na moři (2022) (epizoda) (E02)

11.09.2022

Reklama

Poslední deníček (6)

Nejlepší anime epizody aneb co zanechá dojem leta letoucí vol. 2

Protentokrát to bude z krabičky těch melancholičtějších kousků, protože takovou náladu i mám. Snáz nám kolena podlomí útoky na srdce a duši než dobře mířený direkt (výjimkou budiž legendární "arrow to the knee") a nápodobně se tak zdařilo u mě dalším 2 dílům z této rubriky. Někdy se až podivuji, jak jsou toho tyto kreslené snímky vůbec schopné; o to víc si takových děl vážím, protože je mi jasné, že v tom není ponořený pouze inkoust či to vzniklo ledabylým máváním myší. Opět upozorňuji, že spoilerům se nedá vyhnout.

 

 

Violet Evergarden - Epizoda 10: "A Loved One Will Always Watch Over You"

 

Ještě, než se udála nepochopitelná katastrofa v budově sídla studia Kyoto Animation, stihlo studio vydat sérii povídek ze života mladé válečné veteránky a sirotka Violet. Ve fiktivním světě připomínající malebný Evropský světadíl na prahu industriální revoluce se doposud citově vyprahlé Violet dostane nezvyklé možnosti se stát profesionální pisatelkou dopisů, čímž skrz svou rozmanitou práci a cestování s tím spojeném křižuje nepoznaná zákoutí monarchie, poznává různorodé lidi s barvitou minulostí, přítomností či budoucností a učí se tak znovuobjevovat své pocity, budovat empatické vnímání a nalézt smysl svého života. Po většinu času epizodické rozdělení děje funguje jako dojemná ukolébavka s kapkou rozdané moudrosti a pochopení lidkých tužeb a snů.

 

Tento díl dle mě měl být úplně ten poslední. Nejenže slouží jako výkladní skříň celého seriálu sršící emocema tak, že by je člověk mohl v rukou uchopit, ale hlavně vývoj postavy Violet dosahuje svého pomyslného vrcholu. Seriál si velmi rád nechává svou stejnojmenou postavu ve funkci pozorovatele a spojovacího článku celého příběhu, kde tentokrát vše vidíme z pohledu malého a energického děvčátka Ann. Pro ní tajemný příjezd Violet do jejich domu je zpráva spíš z kategorie nevítaných, protože její oblíbenou činností je starání se a hraní s milovanou, za to churavějící maminkou. Bleskově nám dochází síla pouta mezi maminkou a dcerou; pouta, jehož zpřetrhání nevyhnutelým osudem se snaží dcerka úpěnlivě zabránit. Náhled ze strany dítěte je přirozeně citlivější; Ann si je vědoma, co pro ní její poslední klidný přístav tohoto světa znamená a smiřování se s čímkoliv jiným je nesmírně obtížně přijatelné. Ve své horlivosti a dětské sobectví těžko snáší být na chvíli méně důležitá, i když je pravda úplně opačná, a uprostřed této emocionální bouře slouží Violet pro Ann jako nejlepší kamarádka už kvůli její vizáži připomínající dětskou panenku v nadživotní velikosti. Slzy mi silně vyhrkly v moment, ve kterém nechápající Ann už v sobě nedokáže udržet bolestivé vědomí nezvratného osudu v kombinaci tracení dnů v podobě enigmatických mamimčiných schůzek s Violet.

 

Pravda často bolí a obzvlášť ty, které nechceme nahlas říci těm nejvíce milovanýn. Seriál nabízí jediný (ne)existující lék na smutek: Vás nechá příjemně ronit, aby nabídl poté to nejmilejší objetí. Často se říká, že láska dokáže překonávat čas a tato epizoda je tou nejkrásnější výpovědí a důkazem. I přesto, že jednou tento svět opustíme, je možné se zapsat do srdcí blízkých a žít v nich navěky. Klišé, které ve správném podání funguje jak parní válec. Proč se pak bránit?

 

 

Bakemonogatari - Epizoda 12: "Tsubasa Cat, Part 2"

 

Ah, Monogatari. Pro mnohé nenáviděné, pro další nepochopené, pro některé přisprostlé a pro zbytek uhraničivě okouzlující. Magnus opus Nisioisina, génia v slovíčkaření a hrátek s japonskou gramatikou, je mistrovské anime vyprávění tak trochu jinak. Dosti jinak. Co by byl svět Nisiosiina bez dialogů, které jsou hlubší jak studna a někdy provokativně úplně o ničem? Příběhy o monstrech, které uchováváme v sobě, ve světě jedné velké alegorie a průvodci, který ho chce zachránit? Svět Monogatari je ohrožený, ale naprosto nereplikovatelný druh, jehož magie není na první pohled zřejmá, i když sadisticky trkne od prvních vteřin. Byla to pro mě láska až asi na 3. pohled, ale jaká..

 

Razantní změna tempa a stylu vyprávění v tomto díle musí vykolejit i zaryté fanoušky. Bakemonogatari je vedeno celou dobu silnou, věřejně tajemnou romantickou linkou, ale nečekaná věta: "Pojďme na rande" vybočuje z jakýchkoliv nastolených pravidel. Je k tomu třeba chápat neortodoxní vztah hlavní dvojice, jejichž nešetrně nejisté projevy emocí vůči druhému jsou často v úrovních mírného sadismu, všudypřítomného slovního pošťuchování a překonávání jinak extrémních rozdílů osobností, který nikdy nenudí. Výsledek takové rovnice je nečekaně očekávaně absolutní kompatibilita a první půlka se umně a šibalsky vyřádí na komičnosti interakcí Koyomi Araragiho a Hotagi Senjougahary. I přes oboustranou nejistotu je jejich konverzace kouzelně šarmantní, infantilně dospělá, ale cílevědomá. Pozorní si všimnou agresivního střihu a náhledu kamery, který je předzvěstí událostí následujících.

 

Taneček nálad zvážní představením neobyčejného přístupu k samotnému rande. Mírně napjatá atmosféra s přítomností 3. osoby roztáčí nový svěží souboj dialogů ústředního páru, okořeněný jiskřením, postupném překonávání fyzických zábran, odhazování posledních nejistot a hlavně krkolomným dokazováním, co jeden pro druhého znamená. Kdo říká, že vzrušení musí nutně být spojené s odhozením oblečení? V rámci klasických scénářů japonských romcomů a jejich zobrazování prostředí rande je koketování Hitagi s Koyomim převrácené naruby: Oba častěji sedí daleko od sebe než blíže, ale naopak si řeknou i ty nejdrzejší poznámky. Střih je zběsilejší než kdy dřív a výborně tak nejen znázorňuje nervozitu hlavně Koyomiho, který nemá ani chvilku na vydechnutí od zdi bourajících útoků odhodlané Hitagy, ale jejich všeobecnou vzájemnou fascinací.

 

Výdech nakonec přijde ve fantastickém dojezdu v doslova hvězdné promenádě. Láska je často o věcech nejmenších a i když znovu nejistotou přešlapující Hitagi si uvědomuje, že nenabízí nic ale zároveň plnou oblohu, přítomnost v momentech nejtěžších je vyznáním nejjednodušším a nejpřesvědčivějším. Abychom dosáhly scén nejromantičtějších, nepotřebujeme velká slova, dlouhé polibky a činy na hraně sebeobětování. Upřímnost, která není Hitagi úplně samozřejmá, Koyomiho první známka iniciativy, to vše jediným pohledem upevňující. Bakemonogatari divákovi nedává šanci zpochybnit nezlomitelný svazek těchto mladíků a loajalitu obrazně dosahující až k opěvovanému Altairu a Denebovi. Nechtěl bych v anime vidět jiná vyznání než tato, ale zároveň už jej nechci vidět nikdy, aby mi nezevšednělo. Nebylo mi nabídnuto nic a zároveň všechno. To mi žádná jiná romantická scéna v anime nikdy nenabídla a nemyslím si, že kdy nabídne.

Nejlepší anime epizody aneb co zanechá dojem leta letoucí vol. 2

Reklama

Reklama