Papírový dům (Netflix verze)

Telenoveloš comunismoš feminismoš. Kompletoš hrdinoš nesypatikoš retardoš s coños frontoš. Primeroš ještě šloš, segundoš napínavoš doprdelošloš, tercerosérioš wtfoš. Profesóre na strómě! Ale abych nebyl nespravedlivej - nebyli všichni až tak špatný. [ edit: 4. série - tady pozor, konec legrace, tohle už začíná být opravdu vážné. Něco tak pitomého a trapného, na to snad nestačí rozkousat ani všechny polštáře z Jisku. A zase! zase to nekončí! ] (05.01.2020)

Tak žádná euforie se nekoná. Začátek sice sliboval dost nevšední seriálový zážitek, ale stejně jako mrda dalších souputníků, dojel na určitou šablonovitost a nezbytné seriálové klišé. Tam, kde by filmová podoba kopala jak mula, tam seriál nutně naráží na mantinely formy. Ačkoli je seriál prošpikován řadou dech beroucích zvratů, brzy vám dojde, že i ve zvratech časem můžete sledovat nápadnou předvídatelnost a umělé nastavování děje, aby bylo o čem točit. Co se nedá v žádném případě upřít, tak to casting - takhle sympatickou a osobitou skvadru by člověk pohledal a je vidět, že je Španělsko líhní nových a nadějných tváří světové kinematografie. Nicméně tak či onak, má slova o šablonovitosti dostávají reaálné kontury, když 3. řada seriálu prakticky kopíruje první dvě a z původně velmi nadějného projektu se stává možná neokoukaná položka v seriálových archivech, ale z mého pohledu rovněž značně přeceňovaná záležitost pro nenasytné hltače čehokoli na pokračování... (13.09.2020)

Partička španělských muklů vedená semiautistickým panickým šprtem se rozhodla devalvovat Euro a je z toho espectáculo de puta madre aneb téměř osmnáct hodin skvěle natočené a fantasticky zahrané divácké onanie s úžasně napsanými dialogy a postavami, mezi nimiž jednoznačně kraluje famózní Alonsovic Péťa v roli chladně mentorujícího bezemočního narcise Berlína. Některé ty náhody a jakože geniálně predickované rošády jsou sice místy kapku prvoplánové a přes statistickou hranu, nicméně i tak se jedná o jeden z nejlepších serošů za posledních pár dekád, který sem tam pomalu nejde vypnout, po jeho skončení máte vyloženě absťák a třepete se na další řadu, přičemž vám původně italské Skal a stepí divočinou, odrhovačka chytlavější než kapavka, bude znít v hlavě tak dlouho, dokud se nevydáte do Dolomitů a neodprásknete tam Mussoliniho. (03.10.2018)

Seriály se občas píší tak dobře, že chtě nechtě musíme milovat záporné postavy (vzpomeňme na Dextera a Heisenberga) a ono když to vychází, tak proč bychom v tom nepokračovali i na domácím evropském území. Inu a v případě La Casa de Papel zde není co vytknout... Postavy parádní - psychopat Berlin, mater Nairobi, génius Profesor, méďa Helsi, impulzivní Tokyo, jelen Arturito, atd. Promyšlená šachová partie nechává pozorovatele v napětí a zároveň ho těší, jak kousky skládačky do sebe zapadají jako dílky tetrisu a musíme obdivovat inteligenci profesora, který dokáže vždy myslet 5 kroků dopředu. Soundtrack také parádní, nejen úvodní znělka a chytlavá Bella ciao, ale když mi tam nasadí navíc klasiku jakou je Delibes nebo Satie, tak taju blahem ještě víc. Ge-ni-ál-ní veledílo, nemůžu se dočkat na další sérii, kde to dle posledního dílu vypadá na pěkný poprask. Jo a všem ty červené uniformy děsně seknou. (22.10.2019)

Návyková záležitost. Zažral jsem se do sledování s pocitem jako když tu byl před 15 lety Prison Break. Dlouho tu chyběla podobná žánrovka s geniálním mastemindem, který to má nalinkovaný se vším všudy. Pravda, realističnost značně pokulhává a ten španělský temperament a kultura tomu dávají trochu víc afektu a přehnanosti v některých momentech. Ale jako čistá zábava s dokonalým napětím mi Money Heist dokonale vyhovuje. 85% (13.04.2020)