Lesní rituál

Má to skvelo nasnímané lesy, drevené oltáre, runy, idoly a úžasné monštrum, ale postavy sú mizerne napísané, tie akože hlboké motivácie (a snové pasáže) sú smiešne a hrdinovia sa správajú ako banda retardov, že prvá polhodina je pre ich nelogické správanie až neznesiteľná. Ale na druhej strane okultných pohanských hororov nikdy nie je dosť a The Ritual je solídny zástupca žánru. (30.04.2018)

Bojlerový poplach! Když se čtveřice oslizlých traumatizovaných velkobritských obstarožních otyloňů vypraví na funivou túru severním Švédskem, může z toho být buď tklivé přežívací drama dle skutečných událostí o tom, jak je jednoho po druhém sklátí infarkty při urputném drápání se na 690 metrů vysokou velehoru jménem Kuormakka, nebo skorohoror o tom, jak je jednoho po druhém prostě něco sežere. Toto je ten druhý případ, v němž to nejdříve vypadá, že se ty otylé výletníky v solidní atmosféře syrových kulis severní Skandinávie snaží unyle a plagiátrosky jednoho po druhém sežrat Záhada Härkärvaarské čarodejnice, tudíž se při otravných, rušivých haluškách ve vrčícím nočním lese málem umlátí hlavama o stromy, přičemž se ti pičusové chovají jako hysterické blondýny, co zabloudily v šopinpárku a nemohou najít nehtové studio. Pak však přijde ta relativně zajímavější polovina, ve níž vyjde najevo, že je nezkouší vybubat jen pár hrozivých větví, slaměný panák a vykuchaný Tedybér, nýbrž nefalšovaný lidožravý potrat germánské mykologie, vzniklý když tenkrát Lokki zahýbal Sigyn a šukal skot. Ten sice chrchlá runy solidně démonickým barytonem, nicméně na pohled je to takový trapný parohatý krávoid, strašidelný asi jako Satanklauzův sob Rudolf, co se na chůdách vydal na maškarní bál Kokakoly převlečený za žirafu. A to je trochu škoda, protože kdyby spatlali méně směšnou obludu, přidali kečupu a ubrali houbiček, byl by to rozhodně nadprůměrný spektákl. (14.02.2018)

Premisa je jednoduchá. Parta kámošů se ve švédských lesích potká s tamním Zlem. Nicméně atmosféra lesů je jak nádherná, tak hutná a temná a dělá vlastně 80% filmu, což ale není na škodu. Herci mi sedli do jednoho a když se původce všech nesnází objevil v celé své kráse, tak jsem si potěšeně mlaskal. Podle mě je to jedna z nejoriginálnějších a nejlepších potvor za poslední roky. Objevila se i nějaká ta krev a něco vnitřností, takže i přes několik málo hluchých míst jsem víc než spokojen. 80% (13.02.2018)

Angláni umí i líp. Nepřišel jsem tomu na chuť. Film bojoval s trapnou realizací. Nakonec zvítězila. Bohužel(va). Řeč je o celém závěrečném úseku, v němž se zjevila lesní/mechová/kapradinová příšera, prostě naběhl na scénu Jan Roháč z Dubé. A bylo hotovo. Pokrčil jsem nos a atmosférické kouzlo bylo náhle pryč. Nehledě na to, že film mně připomínal Blair Witch, nedávnou Čarodějnici i Predátora. To tolik nevadilo, jen nutno dodat, že ty tři jmenované filmy vládly sevřenějším napětím, tenhle ho měl taky, jenže v něm polevil. Prostě do příšery to bylo jen mile přitroublé. S výskytem příšery už jen vyložená píčovina k smíchu. Vraždy žádná sláva, rituál bída, film je podle něj pojmenován, ze samotného Rituálu jsem si nezapamatoval vůbec nic. Dost sralo i neustále opakující se trauma hlavního maníka ze čtveřice kamarádů. Pořád se mu, v různých děsu-halucinogenně-paranoidních- verzích, vracela scéna přepadení obchodu, kde byl brutálně (nejlepší gore scéna z celého filmu) zabit jeho kámoš. Les je les. Vždycky zafunguje. A fungovalo to příjemně. Ohraně, ovšem obstojně. Příšeru si mohli nechat od cesty. Herci adekvátně hnusní. Otevřený konec nepotěšil. David Bruckner možná vylekal sebe, mě nikoliv. A po Soutboundu citelně vyměkl. 5/10 (14.02.2018)

„Nikto nikoho neoprcá.“ – „To sa ešte uvidí, čaká nás dlhá noc.“ Na jednej strane by som strašne rád dal 4*, ale proste je to od istého okamihu monotónne, postavy nie sú príliš zaujímavé, neustále vidiny a halucinácie (a flashbacky do obchodu) sú otravné + to obsahuje plno nudných scén, ktoré v iných filmoch končia na dlážke strižne. Na strane druhej oceňujem absenciu humoru, vážnu atmosféru a skvelú výpravu severských, megatemných, nechutne hustých lesov, kde vám nikto nepomôže aj kebyže ich zapálite. V nočných scénach je to „klasika“: pár stromov a nič nie je poriadne vidieť. Niekoľko s prižmúrenými očami parádne strašidelných scén (najradšej mám asi ten detail s rukou na kmeni stromu) a celkovo vcelku originálny scenár, kombinujúci viacero slávnych filmov resp. hororových pod-žánrov. Trocha ako The Hallow Corina Hardyho (partia civilizovaných, moderných ľudí v súčasnosti bojujúca o prežitie v prastarých, hlbokých európskych lesoch, v ktorých do dnešných dní prežívajú mystické povery). Ale lepšie. Produkcia: Andy Serkis. Nevillov román je prvú polovicu fantastický, ale ku koncu sa mi viac páčil film, ktorý mal relatívne o dosť iné finále. Rozdiely kniha/film sú početné, v románe by ste napr. márne hľadali traumu hrdinov z lúpežného prepadnutia, v knihe majú oveľa drsnejšie a naturalistickejšie zranenia a úmrtia, takisto lesy sú v knižke spracované lepšie, stále v nich prší alebo aspoň mrholí, vo filme sú to až na pár temných výnimiek skoro úplne obyčajné lesy. (19.02.2018)