Ten dvanáctý

Nedokážu pochopit, jak mohl norský odbojář Jan Baalsrud přežít podobné útrapy, které popisuje tento snímek, obzvlášť když se vše odehrávalo v drsných přírodních podmínkách mrazivé Skandinávie. To prostě není v lidských silách. Musím však uznat, že i kdyby byl ten příběh jakkoliv nadsazený, tak na jeho základě se tvůrcům podařilo natočit nesmírně poutavý a dramatický válečný film, jenž vyniká úchvatnou kamerou a velmi působivou hudbou. Navíc ho zdobí brilantní herecké výkony Thomase Gullestada a Jonathana Rhys Meyerse. (75%) (26.01.2023)

Tak toto byl pecka survival příběh. Válečné filmy moc nemusím, ale toto mě opravdu vzalo. Ze všech válečných filmů, které jsem kdy viděla, byl tento zaručeně nejlepší. Je až neuvěřitelné, co všechno hlavní hrdina zvládl, a hlavně, že to přežil. Když pominu příběh, který byl opravdu neuvěřitelný, tak i samotné provedení filmu mělo obrovskou atmosféru, kterou ještě podtrhl dobrý výběr herců. Doporučuji. (29.05.2018)

Válečný survival Den 12. mann vypráví pravdivý, byť jen těžko uvěřitelný příběh Jana Baalsruda, symbolu norského odboje. Hlavním zdrojem Baalsrudových útrap však nejsou nacisté, nýbrž nesmlouvavá severská příroda, která decimuje jeho tělo. Dramatizace se vydařila takřka na výbornou a i přes 135 minutovou stopáž bych zde marně hledal hluché místo. Při pohledu na gangrenozní běs v hotelu Savoy dokonce zaplesalo i mé hororové srdce. Škoda místy dosti náznakovité psychologie postav a vágní vnitřní motivace hlavního hrdiny. Baalsrudova nezdolná touha přežít je jistě obdivuhodná, ale co ji takovou měrou pohání? A proč postavy nacistů připomínají jednorozměrné padouchy z marvelovských komiksáren? Uděluji čtyři silnější hvězdy. (09.05.2018)

Meresjev nebyl jediný tvrďák druhé světové. I Norové mají svého "opravdového člověka". Jeho anabáze do Švédska je ukázkou toho, co člověk dokáže vydržet. Zároveň samozřejmě i velkou poctou místním odbojářům. Nám Čechům se na takovou věc dívá poněkud empatičtěji skrze naší vlastní historickou zkušenost, jelikož náš odboj zaznamenal nepopiratelně největší úspěch proti nacistům zabitím Heydricha. Známe jaký teror dokáží nacisté rozpoutat, když za něčím jdou. Film je řemeslně zvládnutý a přes dlouhou stopáž nenudí. Závěrečný přechod hranice je zdařilou akcí. 80% (14.03.2020)

Prudce stereotypně a natahovaně orientovaná naháněná na jednoho norského sabotéra. A herec v hlavní roli, Thomas Gullestad, sice sympatický moc nebyl, nutno uznat, že jeho fyzická kondice dostala zabrat. Ovšem naštěstí má film svého čnějícího zlého muže, jímž je charismatický Jonathan Rhys Meyers v roli lahůdkově zavilého policejního důstojníka, který dodává filmu pořádně ostrou šťávu. A rozhodně nelze přehlédnout patřičně kvalitní technické atributy a úchvatné scenérie. Kamera, hudba a další technické finesy jsou na dost dobré úrovni a sehrávají nemalou důležitost v ději, co má hodně kolovrátkový ráz. Hrdina v krajině ledu a sněhu stále někam před nacisty utíká, schovává se, i s pomocí lidí, které na svém útěku střetne, hnijí mu prsty na noze a hlavně vždy se mu podaří nacistickým pronásledovatelům o shnilý nehet uniknout. Určitě by filmu nemálo prospělo být tak o dobrou půlhodinu kratší. Film by tak působil méně roztahaně a v podstatě i předvídatelně. Z historického hlediska méně zaníceným divákům bude osud Jana Baalsruda a jeho neúnavného protivníka Kurta Stageho dost neznámý, což je vlastně příležitost, jak si doplnit znalosti o jejich osudech. Velkým příjemným překvapením je režie Haralda Zwarta, kterého kritici zavrhovali po sérii otřesných filmových výtvorů, kterým zejména vévodí druhé pokračování Růžového pantera. A je tedy nadmíru překvapivé, že se pustil do náročného dramatického kusu, jež se z jeho filmografie dost vymyká. Určitě už by se po této úspěšně složené maturitě z filmové režie neměl snižovat k triviálním filmům, které ho na delší dobu připravily o kdysi pracně vybudované renomé. Je vidět, že kvalitní film natočit dokáže. 7/10 (28.04.2021)