Mechanický pomeranč

Způsob, jakým Stanley Kubrick pracuje v tomto snímku s diváky, je mistrovský. Zkuste si zapamatovat (popř. zapsat a pak porovnat), jak se vám jeví Alex, notujíce se si Zpívání v dešti a kopajíce do nebohého starce a poté co cítíte k Alexovi, kterak se nechává bezbranně topit svými dříve nejlepšími kamarády. U mě to jsou dva úplně odlišné pohledy. Film je doslova nabušený momenty, které prostě nepůjdou vymazat z paměti - příkladem jest nejmrazivější ústřední melodie, jakou jsem kdy slyšel, dále výtečný Malcolm McDowell a v neposlední řadě šokující experiment, skvělá kamera, hudba Ludwiga van a spousta nezapomenutelných a krásných obrazů. Další z nadpozemsky povedených děl mistra Kubricka. 2,2 miliónů dolarů(rozpočet)/26,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (22.04.2007)

Knihu som (bohužiaľ) zatiaľ nečítal, ale Kubricka obdivujem a hoci som si Malcolma McDowella dlhý čas nevšímal, po pozretí MECHANICKÉHO POMARANČA sa pre mňa stal hereckým géniom, ktorý si zaslúži postaviť sochu za tú nechutne dokonalú scénu s „okom“, ku ktorej ho šialený perfekcionista Kubrick prinútil (vôbec, ich vzťah bol zvláštny, pohyboval sa niekde medzi láskou, opovrhnutím, obdivom a nenávisťou, obrovská škoda, že sa stretli len raz) a ktorú mal neskôr odvahu citovať len Steven Spielberg v MINORITY REPORT (ale to nebolo ono, u Kubricka to bolo naozaj, u Toma Cruisea predsa len o čosi menej). Úchvatná atmosféra, nákazlivý „jazyk“ (keď budete počuť, pochopíte), skvelé scény, tento film má NIEČO, čo vám zostane v hlave. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/155909/Mechanicky-pomaranc-100.html (03.12.2006)

Já singing in the rain, až vykopu ti brain.....Kubrick si pohrál s lidskou přirozeností. Ve světě, kde se někdo hrdě patlá v přebytku a nemá, do čeho píchnout, zatímco jiný naplní svůj den až po okraj honbou za přežitím, no prostě v úplně skifáckém vybájeném prostředí:). Podumat nad příčinou agresivity v nás, a co víc, nedat jednoznačnou odpověď, zato ponechat pachuť hořkých mandlí na jazyku, to, řekl bych, byl Staníčkův plán. U mě vyšel. (17.04.2012)

Knížku jsem jako správný pologramot přelouskal během dvou dekád a po přečtení veskrze nudné slátaniny jsem cítil povinnost shlédnout film a k Alexovi, který se choval obdobně jako každý průměrně zdegenerovaný romský pubescent, se již nikdy nevracet. Je pravdou, že jsem ve svém širokém okolí považován za autoritu a drsňáka gigantických rozměrů, co bez ostychu s výrazem terminátora vchází do Lidlu východem, na vlakáču si cvaká lístek až na poslední chvíli a Capri Sonne pije zásadně bez brčka, avšak navzdory tomu všemu musím poníženě uznat, že mě tento film dostal svoji formou do nečekané depresivní dimenze. Při sledování tohoto paranormálního díla jsem se cítil nepříjemněji víc, než když jsem si sám vyšetřoval prostatu kuchyňským mixérem, dělalo se mi fyzicky nevolno a chvílemi jsem měl pocit, že vyvrhnu do klína svoji sedmou večeři. Nejsem si úplně jist, z jakého důvodu jsem film vnímal natolik depresivně a upřímně doufám, že za to může ten opiátový vývar, co jsem vysrkal ke svačince. Brrr. (27.11.2013)

Bohužel se mě stalo, že nedokážu přenést to co mám v hlavě v souvislosti s tímto filmem do komentáře . Film je opravdu dobré sledovat ze zapnutým mozkem a to hlavně čím více ho máte za sebou, tím více myšlenek se na Vás valí. Film mě dal zcela nový rozměr pro skaldbu Singing in the Rain. No a to že byl zakázáný -----Zakázaný kousky jsou barometr doby podle nich se pozná co koho kde bolí ! !toliko text jedné kapely:) (12.10.2006)