Daniela Kolářová (S05E10)

Život a tvorba jedné z nejpopulárnějších českých hereček. Sedmdesáté narozeniny oblíbené herečky Daniely Kolářové připomínáme jejím bilančním portrétem, který natočila s režisérem G. Agathonikiadisem před třemi roky. Vrací se v něm do svého dětství, které prožila v Karlových Varech poznamenaných odsunem německého obyvatelstva. Kulturní život v lázních však ani poté, co zdejší sanatoria získala jména sovětských měst a hrdinů, neutichl, a právě zde budoucí herečka objevila kouzlo divadelních prken. Na jeviště se postavila poprvé v devíti letech a již tehdy byla rozhodnuta o své budoucí profesi, ačkoliv maminka – pracovnice divadelní účtárny – se s dceřinými představami o živobytí musela dlouho smiřovat.
Po studiích na DAMU nastoupila roku 1968 do angažmá Divadla S. K. Neumanna, od roku 1971 do současnosti zachovávala věrnost Divadlu na Vinohradech. V době začátků na profesionální scéně však již měla za sebou první zkušenosti za filmovou kamerou – zahrála si Bohunku v adaptaci Páralova románu „Soukromá vichřice“. Popularitu jí v následujících letech vynesly především filmové a televizní postavy v dnes již legendárních snímcích či seriálech (Slasti otce vlasti, Noc na Karlštejně, Léto s kovbojem, Na samotě u lesa, Taková normální rodinka…).
V porevolučních letech se Daniela Kolářová stala poslankyní České národní rady a jí vlastní citlivost a potřeba pomáhat postiženým ji přivedly ke spolupráci s nadací Duha. Její herecká dráha však nebyla přerušena, a stejně tak nepolevila divácká přízeň, kterou pravidelně osvěžují výrazné a různorodé role.
Daniela Kolářová nicméně v portrétu nevystupuje pouze jako herečka, ale především jako člověk s pevným světonázorem. Vypráví také o proměně životních priorit, která upevnila její blízký vztah k přírodě a spolu s ním pokoru i vlastní štít proti civilizační úzkosti. Umění hrát prokázala sobě i publiku již dávno, umění žít je však celoživotní dřinou, která v případě Daniely Kolářové dosáhla zadostiučinění. (Česká televize)