Rudovous

Ze všech Kurosawů, které jsem už viděl, mi přijde film o dokonalém doktorovi Rudovousovi jasně nejlepší. Ale také je to možná tím, že jsem krátce předtím dokoukal famózní, v Asii rekordy sledovanosti trhající Dae Jang Geum, která je občas ze stejného prostředí, které mi teď tolik chybí. Oproti jindy se Kurosawa vyvaroval mnohaminutových zdlouhavých pasáží, jako jsou v Krvavém trůnu bloudění jezdců v mlze, nebo v Toulavém psovi neméně nudné toulání se po městě. Tentokrát jsem se bavil od začátku do konce a možná bych to dokázal dát hned podruhé. Ti, kdo se přesto bojí hrozivých 185 minut, tak je můžu uklidnit, že se dá film celkem jednoduše rozdělit na dvě části, zhruba po devadesáti minutách. Dokonce to ani nebude na škodu, protože je zde mnoho zajímavostí a mluví se tu o spoustě chytrých věcí. Prostě nabízí spoustu podnětů pro přemýšlení mezi první a druhou částí. Už se nemůžu dočkat, až někoho přemluvím, aby se se mnou podíval. (24.10.2009)

Další z filmů, které rozhodně nejsou pro každého. Z obalu možná trochu vypadá, že by se mohlo jednat o další z řady Kurosawových samurajských filmů ale nenechte se zmýlit. Tento opravdu pomalu plynoucí příběh, který se výhradně odehrává v interiérech je příběhem mladého lékaře a starého "mazáka". Jak už jsem psal na začátku není to film pro každého, jelikož je zde spousty pomalých (a možná i zbytečně natahovaných) záběrů a vše se odehrává v rytmu pomalých dialogů. Ale i když je to film, který mi stačí vidět jednou a který jsem si musel dát "na etapy" je opravdu zajímavý a jsem rád, že jsem ho viděl. (28.04.2008)

Po formální stránce jistě obdivuhodně celistvé a svou epizodní strukturou poměrně lehce stravitelné, jak je ostatně u Kurosawy zvykem. Rozsáhlý příběh s mnoha odbočkami a klasickými motivy drží pohromadě a je až překvapující, kolik nové šťávy Kurosawa ze zažitých filmových námětů za pomoci výborných herců a autentické výpravy ždímá. Toširo Mifune je opět nezapomenutelný a jeho vousatý Akahige ztělesňuje jak důstojnost a moudrost vznešené japonské nátury, tak i takřka vše ostatní, co diváci po celém světě vyžadují od tváří stříbrného plátna. I proto jsem možná vnímal jako výrazné rozladění, když scénář si retrospektivně odskočil k sentimentální love story, místo aby dál pečlivě uceloval nadějně gradující dění kolem Černovouse a mladého Jasumota. Ale není třeba výrazněji plakat nad výdělkem - na to je tohle životopisně laděné drama pořád až moc dobře natočené, veskrze nenudící a konečně i originální. A slabší finiš na tom nemůže nic moc změnit.. 85% (23.05.2014)

Velice strhující snímek z prostředí nemocnice pro chudé a strádající. Nežil jsem v té době, takže nevím, jak věrně Kurosawa vystihl tehdejší názory na svět nebo nálady, ale jestli to tak, jak to popsal, bylo jenom z půlky, tak bych tam nechtěl žít ani za nic. Tři hodiny dlouhý epos mě ani v nejmenším nenudil a množství příběhů z různých prostředí jenom zvyšovalo, s přibývajícím časem, můj zájem o osudy lékařů a pacientů. Klasicky vynikající Toshiro, jehož postava byla trochu upozaděná, ale to ani v nejmenším nevadí... na malém prostoru rozehrát tak obrovský koncert. Bravo mistře... (22.12.2008)

Japonsko, 19. století. Mladý lékař Jasumoto, vystudovaný v Nagasaki, přichází do nemocnice pro chudé. Měl se tam jen podívat, ale byl přinucen zůstat. Vše se v něm bouří, protože on je přeci pan Doktor, studoval nejnovější metody na nejlepší škole. Je samolibý, nafoukaný, chybí mu pokora... Jeho žebříček hodnot se postupem času mění vlivem okolí a příběhů těch nejubožejších, především však vlivem charismatického doktora Rudovouse, jehož skvěle ztvárnil Toshiro Mifune, který je opravdu oním Doktorem s velkým D. Tento film je plný lidskosti, soucitu a... lásky k bližnímu, ať si to zní sebe víc zprofanovaně, protože v tomto skvělém filmu to rozhodně není pouhá fráze. (30.12.2006)