Děrsu Uzala

Veľký odklon od pôvodných tém. Už tu nemáme dumanie nad morálkou jednotlivca voči ostatným. Či už v súdobej spoločnosti, alebo v období feudálneho japonská. Deršu je príbehom o tom ako správne žiť svoj život. Nie voči ostatným, ale voči sebe. Rovnako v sebe nesie silný motív industralizácie, modernizácie a strácania základných hodnôt ale tiež prostredia, ktoré definuje život určitej skupiny ľudí. Kurosawa je viac tichý než zvyčajne, necháva rozprávať významy, ktorých je film plný. Keďže takéto témy mám rád a keď prirátam, že Deršu je skvelo zahraná aj napísaná postava nedá mi hodnotiť tento film ako veľmi príjemný počin. Na konci zostáva smútok nad strateným časom, kedy zostávajú len spomienky, ktoré tiež po čase začínajú miznúť. V meste sa predsa žiť nedá. (22.08.2014)

Krásný baladický film o přátelství primitivního lovce mongolského původu a carského důstojníka, který vede skupinu vojáků, aby zmapovali dosud neprobádanou zem na Sibiři. Věhlasný režisér Akira Kurosawa natočil nádherný film i po stránce psychologické. Duše člověka, která je spjata celý život s přírodou, nemůže být šťastná v civilizačním prostředí, byť by tam měla veškerou péči a pohodlí. Film nekončí happy endem, ale přesto vnímavý divák pochopí o čem přemýšlí "kapitán" nad hrobem Děrsu Usaly. Měl tomu lovci věnovat tu nejmodernější pušku... ano či ne ? Hudba : Isaak Švarc (09.04.2013)

Sibír je nekonečne rovnaká, po dlhšom pobyte až nudná. To mi svorne potvrdili dlhšie dokumentárne filmy zaznamenávajúce monotónny ráz rozľahlých zamrznutých tundier a tajgy. Ale nielen tie: pár známych, túžiacich po sibírskom dobrodružstve, sa po návrate netúžili práve z dôvodov istej monotónnosti prostredia sa tam v blízkom čase navrátiť. Azda preto, že nestretli dobrotivého "ducha" tamojších hôr - starčeka Dersu Uzalu. Preto je dobrá filmová fantázia, hoci po neviem koľký raz zase "na základe skutočnej udalosti". Veď bez ústrednej postavy by šlo o ďlhší monotónny sibírsky príbeh, no ako sa zdá z niektorých tunajších komentárov, ani prítomnosť v prírode a prírodou žijúceho deduška nestačila na výraznejšie hodnotenie. Čakali viac. Osobne spokojnosť nadpriemerná, úsporné dialógy podčiarkovali nevyhnutnosť potrebného. Cez zamrznuté pocity netreba vyslovovať siahodlhé dialógy. Stačí jednoduchá viera vo všetko živé i zdanlivo mŕtve, neodsudzovanie za iný spôsob života a nezasahovanie tam, kde to nie je nevyhnutné k prežitiu. (08.09.2016)

Řekl bych, že je to nejlepší snímek mistra Kurosawy, což je tak trochu paradox, vzhledem k tomu, jak se odlišuje od jeho ostatní tvorby. Možná je to právě díky tomu, že se v něm odpoutal od, pro něj typické, samurajské teatrálnosti a pokusil se vypovědět úžasný lidský příběh v krásném prostředí poklidné, leč nesmlouvavě drsné, sibiřské tajgy. Jeho vyprávění je naprosto dokonalé, v některých částech jen tak lehounce plyne a kochá se přírodou, aby pak v dalších scénách přešlo do takřka dechberoucího zápasu s jejími zákonitostmi a následně mohlo opět pokojně rozjímat nad základními otázkami lidského žití. Starý lovec Děrsu Uzala má prostě nádhernou duši. 100% (12.03.2011)

Dobrodružný monument, který disponuje takovou moudrostí a lidstvím, že nezbývá, než japonskému géniovi vzdát patřičný hold. Děrsu bez příkras a patosu seznamuje diváky s krutou divočinou na Dálném východě, s tamními kmeny a jejich každodenním způsobem života. Barvitě a poutavě vypravuje o životě v tajze, kde příroda dává i bere. O zvěři, která se má lovit pouze za účelem obživy, nikoliv pro zábavu a v neposlední řadě všeobecně o lidech, kteří za záchranu života něchtejí nic na oplátku. Jednoduše prezentuje veškeré kladné vlastnosti, které má člověk žijící čistě v souladu s přírodou. Dlouho jsem nic s tak hlubokou myšlenkou neviděl. Za zmínku samozřejmě stojí i působivá obrazová kompozice a výprava. Lidé jako byl Děrsu Uzala chcete mít za přátele! Nesmrtelný snímek. (22.04.2020)