Děrsu Uzala

Muž z civilizovanější oblasti Sovětského svazu a muž z té druhé, tvrdší a drsné sibiřské části tohoto obrovského státu. Jejich setkání, přátelství, předávání životních zkušeností, pohled na život a následně přizpůsobování se jednoho z nich způsobu života toho druhého – to vše lze sledovat v tomto snímku Akira Kurosawy ze sedmdesátých let minulého století. Krásný snímek o tom, že starý strom nepřesadíš, i kdyby jsi mu poskytnul sebelepší podmínky. Životní pravda, která platila, platí a bude platit navždy. .... A pokud máte kvalitní obraz a ne ten z "Levných knih", vychutnáte si tento příběh ze Sibiře až do dna. (29.11.2008)

Kurosawa byl režisér s neobvyklým citem pro výpravu a správné zakomponování obrazu, což zde beze zbytku využil. Ale hlavně také uměl vybrat do svých rolí ideální herce, kteří před kamerou odevzdali maximum. A Maksim Munzuk ztělesnil přírodou odkojeného Děrsu Uzala natolik dokonale, že mohu beze strachu mluvit o nejsympatičtější filmové postavě, která se kdy objevila v neanglicky mluveném snímku. Jak moc jsem ostatně soucítil s kapitánem Arseněvem, pro něhož se stal dobrotivý starý lovec doslova modlou, nejlepším přítelem a jedinou nadějí na přežití v nehostinném přírodním labyrintu. Strhující bohoslužba za lidskost, porozumění a čistotu čarokrásné přírody, jejíž pravidla nejsou nikdy hloupá, zbytečná ani nespravedlivá. Říkám si, jak skvělá musí být kniha... 95% (19.03.2014)

V tvorbě Kurosawy se tento film vyjímá snad naprosto vším. To však kvalitám filmu ani trošku neublížilo. Dersu Uzala je příběh o životě lovce, který se rozhodl žít v harmonií s přírodou, a jehož největší životní tragedií bylo zabití tygra a následná cesta do civilizovaného města. A. Kurosawa je mistr, který se zjevně dokáže vypořádat se vším. A ačkoliv mám nejraději jeho tvorbu týkající se samurajů, na tento film nikdy nezapomenu.9/10 (23.03.2008)

Obávám se, že na původní verzi to nemá. Akira Kurosawa se zde soustředil hlavně na postavu Děrsu Uzaly a vybral naprosto famózního herce, a pak na jeho schopnosti přežití v divočině (a s tím spojenou kritiku nebo jakýsi povzdych nad nesmyslností života ve městech, kde člověk musí za vše, co má v tajze zdarma, platit. Naprosto však okleštil příběh, vztahy, jednání postav, samotné zeměměřičské prvky a co nejhoršího - přírodu. Za celý film uvidíme v tajze jednu jen chycenou laňku a jednoho tygra! Kde jsou třeba ti soboli? Původní verze má navíc sevřený příběh, který odněkud někam jde, snaží se o jistý dramaturgický oblouk, Kurosawa pojal svůj film jako sled scén bez jakékoliv větší dramaturgie. V původním filmu se hodně dozvíme o zeměměřičství, o lidech, různé podrobnosti, to zde rovněž chybí nebo je pouze v minimální míře. Zkrátka, přesto, že je původní film o hodinu kratší, je obsažnější a dává víc informací i záběrů skutečně krásné přírody. Kurosawova verze je chladnější, přírodu poněkud ignoruje, a soustředí se na tvrdé možnosti přežití, určitou mystiku, přemýšlení o životě obecně (Číňan na začátku) a motem tohoto snímku by mohlo být to, co v něm zazní: Člověk je velice malý oproti silám přírody. A v tom je tato verze velmi silná. V tom sdělení, že příroda není žádná kamarádka, může i zabít, ale nabízí i potravu, možnosti přístřešků nebo dříví na oheň. A že nám, městským lidem, ta spojitost hodně chybí a moderní člověk by v ní snad ani nepřežil, protože všechny své instinkty a schopnosti pozorování ztratil. (04.04.2020)

Babajanovu verziu o Dersuovi Uzalovi z roku 1961 som síce vôbec nevidel, ale i napriek tomu si dovolím tvrdiť, že sa zrovna tej Kurosawovej z roku 1975 za žiadnych okolností nevyrovná, nepriblíži a ani nedorovná, až tak som z nej neuveriteľne nadšený, že ani v podstate sám neviem, či je to najmä vďaka tej samotnej, drsnej prírode, ďalej, povedzme sympatickým postavám, či dokonca i samotnému spracovaniu (nakrúteniu), alebo skrátka z každého rožku trošku, keďže som mohol obdivovať všetky tieto filmové zložky od samého začiatku až vari po samý koniec, keď som predsa ostal trochu smutným a zarazeným divákom, a to nielen z toho dôvodu, akej informácie sa mi dostalo následne do uší, ale vlastne už na samom začiatku som bol toho priamym svedkom, čo protagonista na konci len podtrhol. A niekde medzi tým sa náramným spôsobom rozprestieral tento nadčasový, skutočný príbeh, pojednávajúci o prieskumníkovi a lovcovi, z ktorých sa stali, vskutku naprosto nerozluční priatelia - niekedy začiatkom 20. storočia vo východosibírskej tajge, kde na seba po prvýkrát natrafili. Apropo, aj bez priamej účasti Toširóa Mifuneho (dvorného herca prechádzajúcich "kurosawoviek"), sa stále jedná o majstrovské, umelecké dielo, jedno z najlepších, aké počas svojej kariéry nakrútil, aj keď možno teraz trochu viacej preháňam, no podotýkam, že v tomto prípade ide predovšetkým o náročnosť ako takú, čiže podľa mňa film nie je určený pre dnešné zjednodušené publikum, chce to v prvom rade vnímavejších a trpezlivejších divákov, akých v súčasnosti bohužiaľ príliš veľa nie je, ktorí sa totižto správajú, ako nejakí, maximálne nevychovaní diviaci! Treba si všímať najskôr kultivovaného diváka, a až potom akéhosi diviaka, a je to mimochodom poriadny rozdiel. (14.12.2022)