Avicii: True Stories

Avicii bol aj bude pre mňa najlepší producent elektronickej hudby! Jeho hudba bude tu žiť s nami naveky. Veľmi som si prial ho zažiť naživo na nejakom koncerte, no to sa už nikdy nestane. Tento dokument približuje viac z jeho pekného, no ale aj dosť utrápeného života. Nikdy som nevedel, že mal až takéto obrovské zdravotné, ale aj psychické problémy. Česť jeho pamiatke! (10.02.2024)

Pri podobných snímkach ako je táto mi príde vždy tak akosi naliehavo smutno...niekde v záhlaví sa mi stále dookola točí otázka, prečo mladé, krásne, talentované duše musia odchádzať z tohto sveta? Akosi vnímam, že každý umelec je v podstate veľmi krehká duša, ktorá ani náhodou nie je pripravená na to všetko čo sa vďaka jej práci a talentu okolo nej roztočí..ten tlak, stres, očakávania ľudí, "šou"biznis kde ide len o prachy..vyše 800 šou?? veď to je akokeby Avicii vyše dvoch rokov každý deň bol len na turné..šialené..a do toho zdravotné problémy, neistota, úzkosť, kolotoč, stereotyp...a pritom jediné čo chcel je skladať tú úžasnú hudbu, hľadať šťastie..a nájsť zmysel..tá hranica medzi Timom a megahviezdou Avicii sa len ťažko hľadala..:( O to viac ma mrazí lebo som sa práve vrátila zo Štokholmu a v letiskovej hale som videla jeho veľkú fotku s popisom "WElcome to my hometown".. (24.11.2018)

Kvalitní dokument. Tim byl fakt dobrej kluk, bohužel se minul povoláním. Těžký introvert, který přemáhal sám sebe na stagei, aby pobavil miliony fanoušků. Svoje špatné pocity blokoval před vystoupeními alkoholem, mezi lety 2008-2016 se účastnil více než 800 vystoupení, což se také dost podepsalo na jeho zdravotním stavu. Nezvládal svoje černé myšlenky a stres, navíc na něho byli nalepení lidé, kteří se snažili jen rýžovat. Byl to fakt velice milý a citlivý člověk. Svoji slávu ale bohužel neunesl. Byl jsem naprosto zaražen názory zejména starších lidí po jeho smrti, kteří říkali, že "umřel další feťácký DJ, který jen kradl a předělával tvorbu cizích interpretů". Je vidět, že tyto starší ročníky jsou naprosto mimo. Současní DJové jsou zároveň v drtivé většině případů i producenti, vytvářejí tedy novou hudbu od základů. Další komenty lidí se týkaly toho, že vůbec "tohoto feťáka neznali". Přitom (asi nevědomky) každý den poslouchají jeho nejznámnější skladby jako Wake me up, Hey Brother, Waiting for love nebo Without you v rádiu a museli je určitě slyšet. Předsudky české společnosti k DJům a celkově ke scéně "klubové hudby" jsou naprosto směšné. Všichni, kdo tuto hudbu poslouchají včetně těch, kdo ji tvoří, jsou automaticky považováni za feťáky, alkoholiky, posluchače "tuc tuc" muziky a podobně. Když ale do scény více proniknete, zjistíte, že to většinou vůbec není pravda a že hlavně DJové (producenti) jsou velice inteligentní lidé, kteří mnohdy vytvářejí hudebně velice kvalitní písničky. Tim mezi ně rozhodně patřil... Velká ztráta pro hudební svět. PS: Já osobně poslouchám tvrdší odnož elektronické taneční hudby zvanou Hardstyle, v životě jsem nebral drogy a dokonce ani nekouřil. A znám spoustu inteligentních a slušných lidí, kteří tuto hudbu poslouchají a rádi se při ní baví (jen takový příklad). (25.04.2018)

Původně jsem se obával, že to bude naprosto průměrný dokument a vysoká hodnocení jsou tu jen proto, že Avicii. No, mýlil jsem se hodně, Na jednu stranu mi vadí občasná zbytečná rozvleklost a to, že zde mohlo zaznít mnohem víc Aviciiho skladeb (třeba Lay Me Down, Hey Brother, The Nights nebo Broken Arrows, kterou nemůžu nemilovat, když k ní mám osobní citový vztah - ale to tady nebudu rozepisovat), na tu druhou je to po slušně udělaný portrét jednoho mladého silně introvertního DJe, který se stal neskutečně slavným a přineslo mu to sice nadšení, ale zároveň i prokletí. Čím slavnější byl, tím horší to pro něj bylo, tím víc byl ve stresu a tím více se musel léčit. A když cítil že se vyčerpal, tak se svojí slušně rozjetou kariérou sekl - doslova, protože jak víme, o rok později se zasebevraždil. Vlastně je fascinující vidět, že si strašně rychle splnil všechny svoje sny a to ho zároveň zničilo, protože netušil, kam dál. Kurňa, tenhle dokument je mnohem propracovanější, než kdejaký dnešní pokus o psychologický film... Právě kvůli tomu jsem i dost dlouho přemýšlel, kolik vlastně dám, protože takhle na hraně silných 4* a slabých 5* jsem nebyl už sakra dlouho, naposledy snad u Herečky tisíciletí (to už je rok a čtvrt, jestli si to dobře vybavuji), ale nakonec se rozhodnu pro to nižší, protože mě to i přes pár silných momentů nevzalo tolik, aby si to zasloužilo plný počet. Nicméně je to dost slušně udělaný dokument, na těcj 97 minut rozehraje opravdu hodně a pro fanoušky Aviciiho to je povinnost. Pro ty ostatní, no, záleží jak vám sedne téma. Já Aviciiho ale rád, i když to nikdy nebyl můj nejoblíbenější interpret ze všech, ale i tak dokázal něco hodně velkého a většina jeho skladeb je pro mě nezapomenutelná. Silné 4* (26.02.2021)

Tak už i elektronická hudba má svýho Cobaina. Kdo ale mohl tušit, že to bude spíš epitaf či vzpomínka než dokument. Nejlíp bych tento film charakterizoval následujícími slovy. Nečekané. Otevřené. Aviciiho hudbu mám rád, ale tohle není ani tak o hudbě, jako o něm jako o člověku. A o tom tlaku, který na něho působil. Stresující. Místy dost depresivní. Nechápu, jak to mohl dávat, pokud nejel na speedu. Ale jeho návštěvy nemocnic mluví za své. Líbil se mi ten přerod z kluka v dospělého kluka, který se nebál utnout úspěšnou kariéru. Doposud jsem Aviciiho bral jako umělce, kterej dělá parádní elektronickou hudbu. Ale netušil jsem, jak do toho byl zapálenej a jak moc hudbě rozumněl... a odteď už za to má můj obdiv. A celkově ho má za celou svou kariéru. Ten kluk prostě věděl, co dělá - pokud mluvíme o hudbě. To ostatní ho bohužel sežralo. Je ho škoda, mohl toho možná ještě hodně dokázat. (24.09.2019)