Marcela a Jiří (E02)

Marcele nezávidim nic, ani jí nijak nehodlám soudit, nezpochybnitelný ale je, že jde o mimořádně negativní osobnost - prostě "všechno je pořád špatně". Nejhorší na tom ale je, že ono opravdu všechno špatně nakonec vlastně je, aspoň teda u ní... Samozřejmě věčnou otázkou je, kde je příčina a kde následek, ale kdo jsem já, abych soudil - nikdo; jen se modlim, aby mě Bůh podobnejch věcí ušetřil. I když, je to jako s tou sklenicí: Podle Marcely je možná poloprázdná (přístup typu "Já si zvykám, že jsem přišla o obě děti" nebo "Syn mi pučil dva tisíce, a pak si dovoluje mi po x měsících volat, kdy mu to vrátim" - na cigára a chlast má ale pořád, a to nijak nezmiňuju prohýřenou sbírku, která se očividně vytratila někde "cestou"), nakonec ale její syn Tomáš je fajn kluk s cílem něco dokázat a někam to dotáhnout, a ono mu to, světe, div se, vychází - protože se totiž snaží a neni tak sebedestruktivně pasivní. Takže ta sklenice taky může bejt poloplná - čimž nijak nehci snižovat nic z těch hrůz, kterejma si Marcela musela projít. Každopádně je to smutnej příběh, smutnej osud, nešťastná, plačtivě sebelístostivá povaha a začarovanej kruh - ten Tomáš ale (navzdory zázemí a východiskům) bude v pohodě. Věřim mu a fandim mu. (12.02.2018)

To je teda nářez, pustit si to takhle v kuse všechno najednou. Marcela má život fakt těžkej, ne že by si za leccos nemohla sama, ale v principu je jí člověku prostě líto. Partneři na draka, dcera sražená vlakem, syn tramvají ... ten se z toho naštěstí dobře vykřesal, zdá se, že aspoň on by se z toho mohl vymotat, tak mu držím palce. Třeba je ještě čeká něco společného. /// Jak se tohle dá hodnotit? Masakr. (10.01.2018)

Když jsem na webu četl, že v posledním díle se Marcele stále nedaří a ještě se přidávají problémy se synem, čekal jsem všelicos. Ne ale, že matka skončí mezi chatkou u Berounky a automatama, zatímco synek si, sice s trávou a cigaretkou, ale přeci jen vybuduje normální život ve vlastním bydlení. Na jednu stranu by bylo hrozně snadné říct, že ve třetím díle si za to už Marcela může tak trochu sama, ale v tomto konkrétním případě jsem fakt dalek soudit. (15.01.2018)

Čistočistá deprese - od začátku do konce. Jediným světlým bodem je právě Tomáš, kterému ze celého srdce držím palce! Tady je jasně vidět, že když je snaha, tak jde všechno. Bohužel ale po všech ranách osudu, Marcela už není schopná v sobě najít sílu se sebou něco udělat. Což se jí na druhou stranu nelze divit..... (24.07.2020)

Pokud bych viděl jen tento díl, aniž bych tušil, co mu předcházelo, těžko bych pro Marcelu našel pochopení. Já ale znám ty dvě předešlá pokračování dobře. A i když jsem je tentokrát vypustil, mám Marcelu zafixovanou jako ženskou, která měla v první řadě ohromnou smůlu na chlapy. Sama se musela postarat o dvě děti, z nichž to jedno bylo extrémně problematické. Když už se jí pak konečně začalo blýskat na lepší časy, zahynula jí dcera. Nedá se říct, že ji stíhaly rány osudu, rány osudu si u ní podávaly dveře. Že pořád hulí? Že háže prachy do matů? Že je tlustá? Že je věčně psychicky na dně? Ne, ona vážně nežije podle kánonu lifestylových magazínů. Může se jí ale někdo divit? Může jí to mít někdo za zlé? Manželské etudy se tady ukazují jako velmi užitečný pořad. Kdybych byl mladší, bylo by to pro mě poučné. Takhle jsem si připomněl, že nemám právo nikoho soudit, protože nevím, co má ten který člověk za sebou. Nevidím světlo na konci Marcelina tunelu, ale děkuju jí, že se na nás diváky Manželských etud nikdy nevykašlala. A moc jí přeju, abych se mýlil a její nekončící trápení se nakonec proměnilo v krásný život, po kterém jistě toužila, když si před 35 lety brala toho maminčina mazánka Jiřího. P.S.: Helena Třeštíková je špičková dokumentaristka a má v tomhle směru ohromné zásluhy. Pokud by se vždy chovala absolutně profesionálně, znamenalo by to její naprosto nulovou angažovanost. Vnímám, že jí v tomhle směru občas ubližuje její velké srdce, její člověčenství, které nedokáže potlačit. Něco mi říká, že Marcela díky tomu možná ještě neskončila na ulici. Její “real story” by už ale v tuhle chvíli byla ještě o poznání tragičtější. (21.01.2018)