I Think We're Alone Now

Nemůžu si pomoct, ale tady se není moc čeho chytnout. Od začátku sledujeme nějakou situaci, která je docela zajímavá, a prostředí, ve kterém se pohybujeme je i docela zralé na nějakou hlubší myšlenku. Tenhle potenciál je promrhán. Jakmile se objeví na scéně někdo třetí a čtvrtý, tak probíhající příběh jakoby zastavil a začal další. Proč? Takže jsme se pořádně nedozvěděli, co se dělo, ale dozvěděli jsme konec něčeho jiného, co jsme nesledovali. (08.11.2018)

Každé postapo ve vylidněných městech je příjemná záležitost, zpravidla do momentu, než se dostaví další lidé kromě postavy. A stejně to je i tady. Sledujeme rituály trpaslíka, který si v podstatě žije spokojeně, upravuje si město k obrazu svému a získává sympatie tím, že se ubytuje ve velmi dobře zásobené knihovně (kdo by to bez fungujícího Steamu ostatně neudělal taky). Bohužel mu klid zkazí příjezd otravné dívky, která ztělesňuje všechno utrpení civilizace - poslouchá moderní hudbu, pořád mele klapačkou, dělá bordel a nic nechápe. Trochu jsem doufal, že jí trpaslík odpráskne, ale bohužel jí tak nějak trpí dál. Do té doby jsem předpokládal, že se jedná o jednoduchý film o tom, jak je některým lidem lépe o samotě, protože peklo jsou ti druzí, ale režisér měl ještě větší ambice, jak mučit. Protože má pocit, že nestačí chápat radost jedince z klidu a samoty, vymyslí si k otravným vlastnostem civilizace zbytečný sci-fi mindfuck, který ještě víc znudí, protože přichází na řadu ultralevnost realizace. K tomu postavy začnou mluvit úplně nejasně, chovat se debilně a dialogy zní jako improvizace sedmiletého dítěte. Nejvíc mě trápí nezodpovězená otázka - tak opíchala toho trpaslíka nebo ne? Ano, tak neschopný je tento film. (26.11.2018)

Tak neviem, ja na rozdiel od iných užívateľov vidím hodnotu v hĺbke myšlienky. Tento snímok toho povie veľmi veľa, aj keď je pomerne pomalý, tichý a miestami môže trošku nudiť. No veľa tu toho prezradí aj reč tela, najmä Petra Dinklageho, ktorý nie darmo v poslednej dobe získal množstvo cien. Má svoj charakteristický štýl hrania, ktorý chrlí do okolia kvantá charizmy. No na druhú stranu Elle Fanning sa opäť raz moc nepredviedla. Našťastie v tomto prípade charakter jej postavy nekládol nejak zvlášť vysoké nároky, takže v pohode. Byť sám je skrátka niekedy lepšie, ľuďom obyčajne vo vypätých situáciách na konci sveta začne hrabať, ak napríklad v nedávno videnej Aniare (2018). Škoda, že sa tu autori nevenovali aj pôvodu tej záhadnej choroby. Slabší nadpriemer. 70/100 (18.11.2019)

Šel jsem do toho s přesvědčením, že ve světě kde v roce 1985 natočili "The Quiet Earth" je naprostá zbytečnost točit vlastně to samé v roce 2018.. Ale ono to nakonec kupodivu má svůj vlastní xicht. Dinklage a Fanningová spolu hezky ladí. Ten postapo svět je uvěřitelný a působivý.. Prostě dobrý.. Vůbec nechápu pindy o tom, že se tam nic neděje. Vždyť je to napínavé od začátku do konce.. Jasně, neskáčou tam Avengeři a aby člověk přečetl to drama, tam do toho musí vložit trošku vlastní empatie, ale za to ten film nemůže, že na něj čumí gumy. (20.10.2018)

Jak že „se tady nic neděje“? To jsme asi sledovali každý jiný film. Po většinu stopáže velmi dobrá indie záležitost, která překvapivě přináší do postapo žánru několik neokoukaných nápadů, mezi Dinklagem a Fanning to příjemně ladí, bohužel v posledních 10 minutách se to úplně dramaturgicky rozpadne a ztratí to smysl a logiku. Přesto u konečného čtyřhvězí, ke kterému celý film směřoval, zůstanu, bylo to celkově o dost zajímavější, než jsem původně čekal a pro osobité počiny mám slabost (dobrá rada na závěr: nikdy nedejte na CSFD hodnocení :o)) (17.03.2019)