Orgasmo

První z Lenziho zdařilé psychologické trilogie a první spolupráce týmu Lenzi/Baker. Film vyšel v americe pod názvem "Paranoia", stejně tak jako poslední díl trilogie z roku (69), viz oficiální italský název. Tohle je podle mého gusta povedený film, svou formou a provedením místy i zábavný, na svou dobu samozřejmě ještě přirozeně krotký a decentní, ale s dobře napsaným chytrým příběhem (plného nemocných myšlenek, lstivých intrik a úkladného lidského jednání, alkoholu, drog, erotiky a nějakého psychického mučení) s dobrými hereckými výkony (slizký a amorální mladý Castel neměl chybu, Baker v roli bohaté vdovy pomalu propadající do stavu šílenství, byla rovněž výborná a přesvědčivá podle mě) s některými zajímavými momenty (ropucha k večeři) a samozřejmě zajímavým pevným spiknutím a intriky. Stejné finále jsem poté (teď nevím jestli i dříve), párkrát už viděl (hlavně v giallo filmech). Film drží dobře pospolu, udržuje diváka stále v nějakém tom zájmu až do samého pěkně zakrouceného zároveň však trochu předvídatelného finále. Rozčilovalo mě tu akorát monotónní hudební skóre Umilianiho, jinak nemám k tomuto ranému giallu (zde hlavně příběhem), nebo spíše psychologické detektivce mnoho výtek. Lenzi odvedl dobrou práci, fanda by vůbec neřekl že později v 70s tento režisér natočí něco jako "Cannibal ferox" nebo "Mangiati vivi". (14.04.2011)

Přehnaná naivita hlavní hrdinky, jak zde uvádí předhodnotitel peter12, dost kazila dojem z celého filmu, který by jinak nebyl úplně špatná komerční psychologizující kriminálka. Nějak mi připadá, že tento film sloužil jako předobraz filmu Il Sorriso della iena, tedy aspoň konec je pomalu identický. Pěkná hudba, (13.07.2016)

Slušný psychotriler, ktorý zaujme šesťdesiatkovou atmosférou, luxusným prostredím, aj ústredným komplotom. Dnes ale pôsobí už mierne naivne, pretože hlavná postava, v tomto prípade obeť, sa zľakne vydierania na základe dosť smiešneho dôvodu a aj počas následnej hry sa chová až príliš pasívne. Poteší však dvojitý záver, Lenzi totiž na postavy neberie ohľady, je patrične sarkastický a krutý, čo je v tomto prípade len a len dobre. Odvtedy sme ale podobných trilerov videli stovky. (11.10.2021)

La Titanus presenta... Pozor ! pozor ! Nejedná sa o žiadne giallo. Ide o nehoráznu pseudopsychologickú zlátaninu v ktorej autori neefektívne tlačia na emócie divákom. Milujem kinematografiu rokov šesťdesiatych, ale toto ma extrémne nebavilo a vo všetkých smeroch sklamalo. Vdova po milionárovi sa vracia späť ku strýčkovi alebo komu aby si na chvíľu oddýchla. Do jej života "náhodou" vstúpi mladý chlapík. Zamiluje sa a tajne sním intímne žije.. Vzťah začne naberať obrátky, a z muža sa vykľuje násilník. Skôr než si to vdova uvedomí. Chlapík už má fotky s ich sexuálnych hrátok ktoré keby sa dostali na verejnosť zruinoval by jej biznis. A tak prežíva psychické aj fyzické týranie ktoré je tu nesmierne smiešne a totálne nereálne. Hlavne tá neustále dookola hrajúca pseudo pop skladba ktorá ma neuveriteľne rozčulovala. Na silu vložený koniec ktorý sa snaží v pól minúte vysvetliť všetky záhady tiež nefunguje. Slabota. (11.11.2013)

Tak za prvé ma ubíjala naivita hlavnej hrdinky,lebo pozná ľudí len pár hodín a už si od nich berie tabletky a plno im dôveruje a za druhé ktorý pako prehlásil toto za giallo,len preto že to natočil Lenzi to musí byť giallo?Normálne nechápem.Za tretie je to psychologická dráma,ktorá je z polovice zoznamovacia a tým pádom nudnejšia a druhej polke sa to otočilo a prišlo aj na psychické a trocha aj na fyzické tyranie.Podobné príbehy som už videl a hlavne ta predvídateľná a dosť často vo filmoch používaná pointa ma nemohla prekvapiť.Ale aj tak príbeh mal úroveň.Hlavná ženská postava zahrala psychicky týranú ženu z prehľadom ale tá dvojica tyranov bola nesympaticky úlisná.Čakal som od tohoto filmu väčšiu intenzitu napätia. (01.01.2015)