Toni Erdmann

Nepamatuju si, kdy naposledy mi přišlo, že kvality nějakého filmu nejdou popsat, že se musí prostě vidět. Jenže cokoliv by se řeklo o Erdmannovi, by nedokázalo vysvětlit ten pocit upřímnosti, úpěnlivosti a opravdovosti, jaký jsem měl. Erdmann mě donutil jít čtyřikrát do kina, to se zatím žádnému filmu nepovedlo. Je to ve všech ohledech výjimečný a jedinečný zážitek, ze kterého jsem načerpal energii a těším se, až ji budu čerpat znovu. (22.09.2016)

Toni Erdmann je strašně nepříjemný a smutný film. Snad nikdy jsem neviděl žádný jiný příběh, který by se víc rochnil v trapných mezivztahových situacích. Přes svou nepříjemnost je to ale ta největší devíza celého filmu, která vás nad ním donutí přemýšlet ještě třeba několik dní poté. Co tenhle zajímavě vystavěný film kazí je však nesoudnost tvůrců. Film, který by mohl mít úplně jistě 90 minut má téměř dvojnásobek. Chápu, že když postavy stojí půl minuty beze slov před výtahem, má to svůj dramaturgický význam. Některé obrazy jsou ale jednoduše roztahané. Měl jsem pocit, jakoby tvůrci sestřihali hrubáč a už nedošlo na žádné krácení. Netuším zda za to může ego režisérky, nebo aura "je to přece festivalový film", nicméně Toni Erdmann mě i přes zajímavé situace a postavy nakonec ubíjel svojí délkou k nudě. 6/10 (24.11.2016)

Film, ktorý vás odmení, ak sa mu otvoríte. Myslím si, že sa tu každý rozpísal o všetkom o čom sa v rámci deja, príbehu a výkonov napísať dá. Najviac si cením tú ľudskosť čo z toho sála. Taký ten pocit, že hlavný hrdina do celého toho sveta nepatrí. Viem sa s tým stotožniť. Krása je v detailoch. Sila v krátkych prejavoch ľudskosti čo majú scénkoidný charakter. Je to úprimné a pritom ničím nepoúčajúce alebo tlačiace na pílu. Tých 162 minút ubehlo dosť rýchlo. (17.01.2020)

Předlouhá stopáž mě dlouho odrazovala a obava to byla opodstatněná. Prostor, který dostal profesní život hlavní hrdinky, mi tady přišel neúměrný a příliš jsem nechápal, co tím chce režisérka říci. Kontrast mezi životem otce a dcery to totiž neprohlubovalo a jiný účel mě nenapadá. To samé platí pro alter ego Toniho Erdmanna. Absurdní postavička sice dokáže z počátku pobavit, ale postupem času je to pořád to samé, ačkoliv narozdíl od workoholičky Ines dokáže občas pobavit. Zkrátit to alespoň na dvě hodiny by filmu prospělo a snaha donutit diváka přemýšlet nad tím, co že je to v tom životě důležité, by určitě neutrpěla. Absolutorium zaslouží alespoň ústřední herecká dvojice, které to klapalo, ale o to větší je škoda, že střihačka nedostala volnější ruku. 60% (28.10.2018)

Winfried je zváštny človek, ktorý si kráti život na dochodku občasnými pubertálnymi vtípkami. Keďže jeho vzťah s dcérou je na bode mrazu a ona pozná len svoju prácu, votrie sa do jej pracovného a súkromného života a obráti ho naruby. Použije pritom vymyslenú identitu Toniho Erdmanna... Príbeh veľmi pomalým tempom rozpráva o nedorozumeniach medzi ľuďmi, pracovnom ošiali, syndrómu vyhorenia a svojským sposobom chce opatovne nastoliť poriadok vo vzťahoch. Ako pracovný nástroj používa smutné i vtipné scény a osviežujúcu otvorenosť. (16.01.2017)