Toni Erdmann

Der Saturnin! [Lidi lze klasifikovat podle toho,] jak se chovají v poloprázdné kavárně, mají-li před sebou mísu koblih... (Zdeněk Jirotka) Nadějné manažerce Ines dorazí na návštěvu svérázný tatínek, kterému spousta věcí není jasná, ale něco ano: Dcera není šťastná. A je třeba s tím něco udělat... Toni Erdmann je výron saturninovského typu, oproštěný od slovanské laskavosti. Coby kouč, německý ambasador či bulharský bubák na vyhánění zlých duchů jest pískem sypaným do soukolí nesmyslných životů, korporátní (pseudo-)kultury, sedánků a lehánků evropské manažerské šlechty, zbytečnosti všeho druhu. Noční můra technokratů. Šáškárna zdánlivě bez smyslu vrhá na vše, co se zdá vážné a důležité, nelichotivé světlo: Mám vedlejšák v pečovateláku. 35 euro za exitus. Většina se nebrání... Maren Ade (stou ženskou bych v neděli do kavárny zašel vážně rád) prezentuje humor jako jediný stoprocentně fungující protijed. Nakonec se dokonce ukáže, že jde všechno lépe s holým zadkem. Peter Simonischek jako troll dobrý, ale jeho dcera, ošklivá Galadriel Sandra Hüller podává v úloze rozpolcené dcery, která postupně nasakuje otcovými manýry, naprosto strhující výkon. Obrovský divácký zážitek. Dva hudební vrcholy ne-muzikálu: Greatest Love of All bei Sekretärin Snuck und Plainsong bei The Cure. (20.11.2019)

V americkej (už ohlásenej) verzii sa tento námet pravdepodobne zvrhne na sled trápnych scén kombinovaných s vynúteným sentimentom. Vystihnúť to totiž po režijnej i hereckej stránke nebude vôbec ľahké. Film je dlhý, dejová kostra jednoduchá, vzbudzuje pocit akoby sa nič podstatné nedialo (pritom však nenudí). Ústredné duo hercov v kombinácii s kvalitnou réžiou a originálnym scenárom ťahajú, už tak prevarenú tému vzťahu otca a dcéry, dopredu, a na konci zanechávajú zvláštny pocit niečoho nevídaného, pritom však obyčajného. (22.02.2017)

Kromě nepěkného náznaku pseudoartu (např. kamera bez stativu, takže za hodinu začnete trpět mořskou nemocí) film nabízí pěkně nastavené zrcadlo korporátnímu buzyness pozlátku. Vedle degenerované dcerky je postaven zdegenerovaný otec (ovšem trošku jinou gedenerací) a postupně je konfrontován plánovaný, majetkově cílený styl života s životem okamžiku, kde si s nadhledem můžeme udělat samoúčelnou legraci. Za mě vtipný a velmi povedený film. (09.11.2017)

[3,5*]     K obom hlavným postavám otca a dcéry som si postupne vybudoval sympatie, zahraté sú veľmi vierohodne. Z ďalších postáv bola ešte skvelá a veľmi milá postava oddanej rumunskej asistentky. Pracoval som mnoho rokov v nemeckej nadnárodnej spoločnosti, takže to prostredie, spôsob komunikácie, ale aj všadeprítomný stres sú mi dôverne známe. Doslova ma vtiahlo, ako pravdivo to bolo všetko vykreslené, aká ľudskosť a úprimnosť z toho vyžaruje. Film sa zhruba v polovici tak nejak preklopí z vážnej drámy s prepracovanou psychológiou do absurdnej komédie, pričom tá dramatická vážnosť až smútok ostávajú stále prítomné na pozadí. Smútok prameniaci z odcudzenia medzi otcom a dcérou, z letiaceho života a starnutia a z moderného sveta ovládaného medzinárodnými korporáciami, ktoré sa riadia chladnými kalkuláciami a človek je pre ne na poslednom mieste. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (18.08.2021)

Tak při scéně s dortíkem jsem si řekl, že Němci ten bizzare maj prostě rádi. A to jsme ještě netušili, co všechno přijde. Narozeninový brunch považuji za nejlepší scénu, co jsem kdy viděl, ale slova toto nemohou zachytit. Bojíte-li se, že tak dlouhou dobu nevydržíte, věřte, že ty volnější minuty rozjezdu stojí za to. (06.07.2016)

Tragikomedie v tom nejlepším smyslu. Na povrchu geniální, situační scény, které vás smíchy dovedou až k slzám, uvnitř kritika dnešní společnosti, která kvůli práci zanedbává daleko důležitější hodnoty. Jedna z nejsilnější scén, když se Ines v klubu podívá na svého otce a začne brečet. 160 minut je hodně přepálené, 120 minut by bohatě stačilo, ale i přes to, film utekl docela svižně. Jestli chcete vidět kvalitní komedii, pak u Toniho Erdmanna se určitě výborně pobavíte. (51. KVIFF) 85% (10.07.2016)

Velmi zvláštní, dlouhý a místy náročný film. (25.01.2017)

7/10 (05.02.2017)

V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Německo / Rakousko. (28.10.2017)

Úvodní scéna a představení hlavních "postav" výborná, jenže po ní následuje předlouhá cesta ke sblížení. Naučit robota znovu žít jistě není jednoduché a tak nemohu říct, že by tu bylo něco navíc. Problém ovšem je, že všechny ty scény dostatečně nezaujmou (i když vím, že je to problém menšiny) a o nějaké komediálnosti taktéž příliš nelze mluvit. Winfried Conradi je smutná postava, alespoň takový jsem měl z něj pocit. Smutnou postavou zůstává i jako Toni Erdmann, za vzhled to prostě neschová a to ani v závěru. Závěr, přesněji poslední půlhodina film zachraňují, oslava narozenin je rozhodně tou nejkomediálnější scénou a dění následující zase tou nejdramatičtější. Film dobře poukazuje na problémy dnešní doby, z větší části na problémy lidí, kterým sám nerozumím. 60% (13.03.2018)

Uz davno som nevidel film, pri ktorom by som plakal od smiechu. Scena "narodeninova party" ma uplne dostala. Nemohol som sa proste prestat smiat. A pritom to vlastne bola vazna situacia. (26.04.2020)

Postarší šprýmař a improvizátor se spontánně vypraví za tvrdě pracující dcerou do Bukurešti, aby zjistil, jak se jí tam žije a je-li šťastná. A s výsledkem není příliš spokojen. Následuje celá řada absurdně směšných, dojemně lidských i filosoficky vážných momentů a setkání, jež nás utvrzují v tom, že štěstí spočívá v prožívání přítomného okamžiku naplno. "Stále se snažíme něco stihnout a život nám zatím protéká mezi prsty." [Tony Erdmann] Za skvělý závěr a narozeninový brunch zaokrouhluji nahoru na pět hvězdiček. (07.07.2016)

Už si ani nepamätám, kedy mi v kine tak rýchlo ubehlo 162 minút. Téma workoholizmu, žitia prázdnych životov v prázdnych bytoch, rozpadu rodiny a ľudských vzťahov v netradičnom balení, že človek ani neverí, že ide o festivalový kúsok. Nemci vládnou, už dlho som nevidel nič tak úprimné, civilné, smutné a vtipné zároveň. Tlieskam a smekám kloubouček. Pre mňa určite TOP10 v tomto roku. 10/10 (25.10.2016)

Z filmu jsem zmatená. Opravdu netuším, proč bylo nutné se smát každou vteřinu. Dokonce ani kino sál, v němž jsem seděla, se rozhodně nesmál pořád, v tom nejlepším případě jednou za půlhodinu. Spíše než vtipné mi to přislo smutné. Nežije tak nyní valná většina mladých? Prázdný život, kariéra, v níž nejsou šťastní, nemají na nic čas... Navíc film měl být určitě kratší. Za mě tedy velké zklamání. Od favorita festivalu v Cannes jsem čekala mnohem víc. (30.10.2016)

Při sledování filmu jsem měla zase po několika dlouhých letech nutkání, že odejdu z kina pryč. Především jsem ale nepochopila, v čem má být tento film komediální – smála jsem se jen jednou (byť pořádně). Další komediální scény jsem vnímala jako dost nepovedené a trapné. Celé jsem to chápala jako neskutečně prázdné, nudné a rozvleklé a utěšovala jsem se, že snad tenhle můj pocit znuděnosti vykoupí alespoň super pointa, která se pro mě však nekonala. Možná, že je pro někoho překvapením fakt, že je život pomíjivý a krátký a že záleží jen na nás, jak dar života využijeme... (07.12.2016)

Prvé čo mi pri titulkoch zišlo na um je: WTF? ... V prvom rade, vôbec to nie je komédia. Je to šialene melancholický a depresívny film o vyšinutom otcovi, jeho workoholičke dcére a ich nefunkčnom vzťahu. Keby sa toho miesto tejto pseudoumelkyne chopil schopný režisér, mohla to byť hlboká a úsmevná ľudská dráma, lenže tu to nevyšlo. Toni sa správal ako neuveriteľný blbec, jeho humor vyvolával namiesto smiechu len rozpaky. Blbec Quentin z Montargis, či Driss z Intouchables boli vtipní lebo sa smiali, ich smiech a charizma roztopili srdcia nielen ich parťákov, ale aj divákov. Toniho charizma bola nulová (divný starý chlap) a neroztopí vôbec nič, práve naopak. Z jeho neschopnosti vám bude mrznúť úsmev a budete sa cítiť tak nepríjemne, až sa pred tou trápnosťou budete chcieť skryť. Príklad zúfalo nevyužitého potenciálu je scéna traja naháči + yetti v byte. Znie to ako super vtip, ale to by režisérka musela vedieť vtipy rozprávať. Tu to vyznelo presne tak ako celý film, ako vtip bez pointy, nad ktorým len dvihnete obočie a budete krútiť hlavou. Tento výplod má úplne minul, úprimne tu nechápem hodnotenie na CSFD. To všetko, plus neuveriteľná stopáž 160 minút (!!!) z toho robia film, ktorý patrí medzi top 3 najväčšie hovadiny, aké som kedy videl. Hviezdičku tomu dávam za to, že práve vďaka tomu, aká to je blbosť, na Toniho určite nezabudnem. (08.01.2017)

Film po dramatické stránce fungoval skvěle, jen komediálního mi tam toho zas tolik nepřišlo (no možná jednou jsem se zasmál a jednou pousmál, ale to je vše, proto nechápu ty komenty, že se někdo popadal za břicho po celou stopáž, to asi koukal na Friga na mašině a ne na Toni Erdmanna, nebo prostě německému humoru nerozumím). Svou hořkostí mi hodně připadal nedávný (a rovněž na oscara nominovaný) severský snímek Muž jménem Ove, který mi připadal o krapet lepší, neboť tam ta humorná stránka opravdu fungovala, a tu hořkost tím aspoň malinko osladila. (07.02.2017)

Je těžké film nějak rozumně hodnotit. Je i přes komické a několik až brutálně vipných scén vlastně nesmírně smutný. I přes snahu obou aktérů o nějaké "smíření", respektive nalezení cesty zpátky k sobě, se nakonec nic jako happy end nekoná. Jen nejistý příslib. Film stojí a padá na hercích a Simonischek i Hülllerová jsou naprosto přesní. (05.08.2017)

Vtipné. Absurdní, ale zároveň stále poměrně dost důvěryhodné a reálné. Nejspíše zasazením do běžného business světa vyznívají ty bizarnosti opět v jiném světle. Někde do skvělé humorné situace. Dlouhá stopáž uteče dobře a tak za mě určitě palec nahoru. (28.12.2017)

Nebudem znovu chváliť scenár a hercov, len pridám tri poznámky: 1. Európska dráma si drží pomerne vysoký štandard a raz za čas sa objaví film, ktorý predčí všetky ostatné. Môže byť akokoľvek pútavý a prínosný, ale masového diváka nepritiahne. A to nie je výčitka. 2. Zaujímavé ako je možné na ploche úctyhodných 162 minút vybudovať tak komorný príbeh. Dokazuje to, že vykreslenie vzťahov, emocionálnych pohnútok a vypovedanie myšlienky vyžaduje čas. Daná stopáž sa dá zmysluplne vyplniť štúdiom charakterov a sociálnej situácie, nie iba povedzme CGI vojnami vo vesmíre. 3. Toni Erdmann ma donútil prehodnotiť niektoré moje životné kroky a moju súčasnú situáciu. (24.05.2020)