Bistro Ramen

Čakal som food porno behom ktorého sa budú riešiť nejaké rodinné problémy a to som síce dostal, ale príliš ma to nenadchlo. Príbeh mladíka, ktorý sa snaží zistiť niečo o svojich rodinných koreňoch a následne zblížiť sa so svojou babičkou ma za srdiečko nechytil a ani žrádlo sa nepripravovalo natoľko lahodné, aby sa mi zbiehali slinky až by som pri filme vyhladol. Mne to po každej stránke pripadalo ako taký nevýrazný priemer. 5/10. (09.05.2019)

Pomalu plynoucí a lehce melancholický snímek ani ne tolik o jídle samotném, jako spíš o lidských a rodinných vztazích v prostředí singapurské a japonské kuchyně. V jádru leží dávné křivdy a neschopnost přijmout cizí národ a jeho kulturu z citlivých historických důvodů (kruté zločiny páchané za války). Vše se tedy nakonec točí kolem odpuštění, což je hlavním tématem filmu. Propojení s jídelní kulturou tomu hezky sedlo a docela se mi líbí obrat v popisu filmu, který na závěr říká, že "láska prochází rámenem". Je to citlivý film, pro někoho by možná byl sentimentální trochu moc, ale mně osobně se smířlivý závěr hodně líbil (i když sama uznávám, že jsou filmy, které mě dokážou chytnout za srdce více). Každopádně v původním názvu Ramen Teh je hezky zachyceno, o čem film je, tedy o smíření dvou rozdílných kultur a jejich propojení (pochopíte, pokud se na film podíváte). Český název to bohužel naopak zabil a napovídá, že je to pouze nějaký film o bistru s rámenem, což může to být dost zavádějící. Trochu škoda... hodilo by se vytvářet české názvy filmů s větším citem. ~(4,1★)~ (07.08.2018)

Ze začátku jsem si říkal, no jo, turistický průvodce po místech a věcech, které Japoncům a lidem ze Singapuru jsou jasné asi jako nám, kdo postavil Karlův most a Karlštejn, a podobně j tomu i s těmi jídly, která se budou snažit protlačit do filmu, aby tam turisti jako jó hodně jezdili... A ono to má od začátku velmi jemnou strukturu a předivo, kde jeden záběr navazuje na druhý, žádný není zbytečný (kupodivu i včetně těch kulinářských a turistických, protože mají hodně velký význam pro vyprávěný příběh) a některé nám dojdou nebo mají dojít později (blogerka, proč je deník v čínštině, druhé oko, reportáž v televizi apod.). Do toho velmi dobrá režie a herecké výkony (až na pár drobných nehereckých vedlejších rolí), zvláště dobrá mimika postav. I pár vtípků (Tady se učil vařit Gordon Ramsay.), ale hlavně celkově pozitivní vyznění, které vlastně nijak netlačí na pilu, ale přesto dokáže zvednout skoro nečekaně vlnu emocí. (27.06.2018)

Můj první singapurský film a rovnou na mě udeřil s mezilidskými vztahy a jedním dobře uvařeným ramenem na japonský způsob. A opravdu nejde o rameno, coby končetinu, ale o ramen, coby vyhlášenou singapurskou pochoutku z vepřového masa. A nutno dodat, že tento film onu filmařskou kvalitu uvařil opravdu mimořádně. Sice je na něm cítit japonský vliv a tak počítejte s tím, že plno scén si bude zakládat na až masochisticky depresivním vyjádřením emocí a pocitů…ale když to vezmu kolem a kolem, tak se vlastně pořád jedná o opravdu milý a lidsky vřelý film. (11.06.2018)

Mám z toho zmiešané pocity. Na jednu stranu ma veľmi potešila kulinárska esencia filmu, o ktorú v Singapure nie je núdza, no na druhú stranu ma tá rodinná línia príbehu nijako extra neupútala. Samozrejme, malo to aj viacero silných momentov, najmä keď sa Masato dostal priamo do konfrontácie so svojou babičkou. Ale z celkového pohľadu mi to prišlo celé akési ťažkopádne. Ale čo sa týka kuchárskej zložky filmu, tak tá mi to aspoň ako tak vynahradila. Pri sledovaní tohto filmu sa vo mne vynorili aj spomienky na sympatickú Brittany Murphy (ktorá už žiaľ nie je medzi nami) a jej herecký výkon v The Ramen Girl (to ma bavilo o kus viac). (02.06.2019)