Nepředstavitelné

Až na tři čtyři wtf momenty spojené s činností Alexova otce, který by klidně mohl být angažován v hollywoodském akčním velkofilmu (dvacet takových by patrně ušetřilo práci švédské armádě a zahraniční invazi zastavilo samo), po zralé úvaze hodnotím snímek vysoko. Má nepopiratelnou atmosféru, pracuje s reálným scénářem vzniku válečného konfliktu v evropském prostoru 21. století a nemá ošizenou výpravu. Rafinovaně dávkuje informace, od popisu všední práce a lidských vztahů přes znepokojivé náznaky neznámé hrozby, aby posléze přešel v hektický boj o život. Disponuje i kvalitní kamerou, sugestivní temnou zvukovou stopou, režisér ví, co chce a jak toho dosáhnout. Pravda, otec je paranoidní magor (film konec konců dokazuje, že když jste paranoidní, rozhodně to neznamená, že po vás nejdou) a syn zakomplexovaný introvert, ale na první pohled těžko akceptovatelné hlavní postavy mi nepřekáží. Mainstreamová komerční filmařina by pochopitelně pracovala s hrdiny, které si snadno ztotožníte a zamilujete, ale tato sázka na outsidery jen vedle odvážného námětu zvýrazňuje netuctovost a nepředvídatelnost Danellova snímku. Mám přece jen připomínku k závěru filmu. Světová kinematografie obvykle řeší podobné simulace střetů ve stylu: v pátek nás napadli a dostali jsme nakládačku, v sobotu jsme odvrátili úder a splatili ztráty i s úroky, abychom v neděli chvatně zapojili elektřinu, obnovili televizní vysílání a večer usedli ke sledování oblíbené telenovely. Tady by to ale nefungovalo a znamenalo by to jen začátek velmi temného krvavého období. Celkový dojem: 85 %. (05.02.2022)

"Rusáci - hnusáci". Nejen mráz, ale i déšť přichází z Kremlu. Pětihvězdičková, nejrealističtější chaotická apokalypsa, jakou jsem kdy viděl, smekám. Tím ovšem vystavuji svou pleš kontaminovanému dešti, sbohem má paměti a zdravý rozume... Všudypřítomný strach z neznámého ohrožení plus polojasno, místy nejasno, zejména když deštivo, to vše действительно хорошо. Bohužel, mezi všemi postavami ani jedna alespoň trochu sympatická, o kterou bych se mohl bát. Samej studenej nordickej čumák a kyselé, depresivní ksichty, nudné maso z nuceného výseku. A co hůř, realisticky vykreslená apokalypsa zde hrála jen druhé housle. Oprava, až třetí housle, za kytarou, klavírem a za (ne)řešenými rodinnými problémy. Škoda. Proto jen za čtyři. Edit 2022: Rusáci - hnusáci! Bohužel potvrzeno. Po druhém zhlédnutí mráz z Kremlu běží po celém těle. A za tu přesnou předpověď zvyšuji hodnocení na maximum. (06.03.2022)

Naprosto nesympatické postavy mne u filmu neudrží přes dvě hodiny, když se v něm většinou prd děje. Všichni mi přijdou, že se tady chovají jako pomatení, především otec (ani to není pořádně vysvětleno, prostě ber to diváku tak, jak ti to předkládáme a kochej se rádoby realistickou kamerou) a celkově jde vlastně hlavně o vztah Alexe a Anny, jakoby i hudbu, teprve po velmi dlouhé době se začne něco dít, ale je mi to tak nějak jedno. Že by zemi napadli Arabáči, to je hned smeteno ze stolu, a posledním záběrem na Putina je jasno. Takže jestli jsem to dobře pochopil, to Putin, ne hordy imigrantů, napadl Švédsko, kvůli nerostným zdrojům. Ahá. dobrá agitka. Proč tam ale musel kluk chtít kytaru a otec ji roztřískat atd., to fakt netuším. Fakt si myslím, že i když je někdo tak trochu magor, ve chvíli ohrožení se bude chovat jinak. Jenže tady se fakt jako magoři chovali úplně všichni a furt. A jestli je takové jednání skutečně obvyklý standard Švédů, tak Pán Bůh s námi a zlý pryč. (19.01.2020)

Film doplácí na první třetinu, která se táhne a v podstatě je rodinným dramatem, které od filmu nečekáte. Akční a katastrofické scény jsou vsak velmi realistické a až excelentní. A finální hrozba, byť trochu přitažená za vlasy, de facto velmi dobře znázorňuje a správně upozorňuje, proti komu politicky stojíme a kam by to v nejhorších scénářích mohlo zajít. Nebýt startu a zvláštně propojených světů dramatu a akce, Den Blomstertid by byla pecka. (21.08.2021)

Jednou za čas se prostě objeví dokonalej film, kterej dokáže prolínat všechny žánry, mísit ultimátní akci s romancí a do toho vyprávět příběh, kterej dává smysl. Letos se to povedlo ve Švédsku. Den blomstertid nu kommer je audiovizuální karneval, na kterej jsou všechny plátna kin malý. Intro napřed krásně načrtne hlavní postavy a vysvětlí jejich vztahy, abyste jim mohli fandit, až to bude třeba. A jakmile na to přijde, člověk je přilepenej k obrazovce a nestíhá, co se před nim děje. Tohle je soubor eye candy atrakcí, který přicházej každých pět minut a všechny téměř vyrážeji dech. Už dlouho jsem nezažil, abych si po skončení filmu pamatoval úplně všechny akční scény a chtěl je vidět znova. Jednozáběrová scéna na mostě, pády helikoptér, rvačka v elektrárně, finále v dešti. Všechno drží pohromadě zatraceně pevná režisérská ruka a nikdy nedojde na žádný přehnaný klišé nebo patos. Když se tady umírá, tak totálně nečekaně, nekompromisně a krvavě. A aby toho nebylo málo, má to asi nejlepší letošní soundtrack. Jako když smícháte Zimmerovo Interstellar a přidáte trochu Sigur Rós ... 10/10 (05.11.2018)