Nepředstavitelné

Jednou za čas se prostě objeví dokonalej film, kterej dokáže prolínat všechny žánry, mísit ultimátní akci s romancí a do toho vyprávět příběh, kterej dává smysl. Letos se to povedlo ve Švédsku. Den blomstertid nu kommer je audiovizuální karneval, na kterej jsou všechny plátna kin malý. Intro napřed krásně načrtne hlavní postavy a vysvětlí jejich vztahy, abyste jim mohli fandit, až to bude třeba. A jakmile na to přijde, člověk je přilepenej k obrazovce a nestíhá, co se před nim děje. Tohle je soubor eye candy atrakcí, který přicházej každých pět minut a všechny téměř vyrážeji dech. Už dlouho jsem nezažil, abych si po skončení filmu pamatoval úplně všechny akční scény a chtěl je vidět znova. Jednozáběrová scéna na mostě, pády helikoptér, rvačka v elektrárně, finále v dešti. Všechno drží pohromadě zatraceně pevná režisérská ruka a nikdy nedojde na žádný přehnaný klišé nebo patos. Když se tady umírá, tak totálně nečekaně, nekompromisně a krvavě. A aby toho nebylo málo, má to asi nejlepší letošní soundtrack. Jako když smícháte Zimmerovo Interstellar a přidáte trochu Sigur Rós ... 10/10 (05.11.2018)

Téměř do poslední chvíle nevíme, co přesně a kým působeno se ve filmu děje. Což s postupně gradující závažností událostí a perfektně realisticky natočenými akčně-katastrofickými scénami, eskaluje napětí a obavy téměř k divákově spadlé sáňce. Zároveň je to promyšlené a detailní, a zároveň v tom dostatečně (ale ne dokonale) funguje citová linka vztahu hlavního hrdiny jak k životní lásce, tak k otci. Moc hezký závěr, berte si z něj, vy náctiletí, ponaučení. A my ostatní buďme v pozoru, tohle je nejrealističtější filmové zobrazení podobné hrozby, jak by mohla proběhnout v dnešní době. [Sitges FF] (11.10.2018)

Jestli si Švédové za něco zaslouží pochvalu, tak jsou to efektní bouračky aut či vrtulníků a jistá měřítka snesou i nějaké ty přestřelky. Jenže všechno ostatní je špatně. Záměr přiblížit diváka co nejvíc postavám a nechávat ho společně s nimi v nevědomosti tady jistě vyšel, ale mě to občas strašně štvalo. Alespoň nějakou nápovědu bych uvítal. Nepovedly se ani osobní linky hlavního hrdiny. Pokud by se jednalo o rodinné a partnerské drama s katastrofou v pozadí, tak by to bylo OK, ale to by obě linie musely dostat větší prostor. No a nakonec mi lezl na nervy i Nordenrot v titulní roli, který buď čuměl jak vyoraná myš, nebo se tvářil jak kdyby mu uletěly včely. Zklamání. 30% (18.11.2018)

Až na tři čtyři wtf momenty spojené s činností Alexova otce, který by klidně mohl být angažován v hollywoodském akčním velkofilmu (dvacet takových by patrně ušetřilo práci švédské armádě a zahraniční invazi zastavilo samo), po zralé úvaze hodnotím snímek vysoko. Má nepopiratelnou atmosféru, pracuje s reálným scénářem vzniku válečného konfliktu v evropském prostoru 21. století a nemá ošizenou výpravu. Rafinovaně dávkuje informace, od popisu všední práce a lidských vztahů přes znepokojivé náznaky neznámé hrozby, aby posléze přešel v hektický boj o život. Disponuje i kvalitní kamerou, sugestivní temnou zvukovou stopou, režisér ví, co chce a jak toho dosáhnout. Pravda, otec je paranoidní magor (film konec konců dokazuje, že když jste paranoidní, rozhodně to neznamená, že po vás nejdou) a syn zakomplexovaný introvert, ale na první pohled těžko akceptovatelné hlavní postavy mi nepřekáží. Mainstreamová komerční filmařina by pochopitelně pracovala s hrdiny, které si snadno ztotožníte a zamilujete, ale tato sázka na outsidery jen vedle odvážného námětu zvýrazňuje netuctovost a nepředvídatelnost Danellova snímku. Mám přece jen připomínku k závěru filmu. Světová kinematografie obvykle řeší podobné simulace střetů ve stylu: v pátek nás napadli a dostali jsme nakládačku, v sobotu jsme odvrátili úder a splatili ztráty i s úroky, abychom v neděli chvatně zapojili elektřinu, obnovili televizní vysílání a večer usedli ke sledování oblíbené telenovely. Tady by to ale nefungovalo a znamenalo by to jen začátek velmi temného krvavého období. Celkový dojem: 85 %. (05.02.2022)

Zvláštní komglomerát. V podstatě se od samého začátku nacházíme ve světě rozkladu, jehož středem je dezorientovaný mladík Alex, který řeší své libidinózní a oidipovské problémy pozdě a špatně. (Vlastně ještě hůř než antický Oidipus, který nevěděl, proti komu bojuje.) Je rozhodnuto ještě dříve než (jak zpívá Bob Dylan) a hard rain's gonna fall. Jako by se postupně zhmotňovala a zhutňovala paranoia, jíž jsou všichni aktéři více či méně postiženi. Crazy Pictures se tu mohli projevit bez zábran, a také to udělali. (05.04.2022)