Bílá vrána

Příběhy o emigracích jsou nyní již několik let především doménou českých filmařů a stále tomu není konec. Do stejného námětu se pustila i Velká Británie v koprodukci s Francií a společně odvyprávěli příběh ruského tanečníka baletu Rudolfa Nurejeva, kterak se vzepřel sovětskému systému, využil hostujícího vystoupení ve Francii a požádal o politický azyl. Snímek je v obrazotvornosti nenásilný a i po umělecké stránce v oblasti jemného vyprávění vcelku sympatický s uměleckým dojmem právě kolem baletu. Na temnou politiku bolševického rozhraní v Sovětském svazu se samozřejmě patřičně kladl důraz v působnosti vyniknutí oné nepříjemné doby. Politika se do sportu dere i dnes, takže ve svém smyslu se od této dobové výpovědi zase toho až moc nezměnilo. Sovětský tanečník jede do Francie na vystoupení a v patách má neustále sovětskou tajnou službu. Nesmí profesně ani soukromě učinit nic nerozvážného, jinak sovětská rozvědka zakročí. Že to nebylo pro takového člověka nic jednoduchého je nám patřičně ukázáno, ale skutečně se zase až moc na pilu netlačilo. Přeci jen se nejedná o žádný thriller. Ve snímku je kromě poutavého umění vestavěna také psychologie jednotlivce, touha a omšelá doba. O homosexualitě Nurajeva se příběh zase až moc přehnaně nezajímá, což je na dnešní dobu až div.  Zmínka o tom však samozřejmě je. Snímek ale jinak libozvučně povznáší svou vůli o poctě svému hrdinovi, pro kterého byl balet elixírem života. Snímek je natočen tak, že každá scéna s Nurejevem po divácké stránce zahřeje, naopak ze scén ze strany sovětských soudruhů téměř zamrazí a scéna z letiště je nejnapínavější dějovou složkou na celém dějství. Natočilo se to zkrátka s plným respektem k Nurejevovi, který to v životě neměl jednoduché a osud mu to ani moc neulehčoval. Fascinující filmové vyprávění podle skutečných událostí. (28.01.2022)

Na filmu musím ocenit hned několik věcí: 1) Výborně vybrali malého a staršího Nureyeva - opravdu si byli podobní i vzhledově i povahově. 2) Film mě opravdu bavil. Byl zajímavý, rozporuplný a pořád měl kam gradovat. 3) Skvělý napínavý konec. 4) Výborně volená hudba a 5) Úžasně se zde prolínaly minulost se současností. Krom toho - herecké výkony byly bezvadné. (12.07.2021)

Film mě naprosto dostal, především ta gradace na konci. Nečekal jsem, že se příběh bude točit jen kolem roku 1961 a dříve. Oleg Ivenko se zhostil role hlavního hrdiny velmi dobře (Rudolf nebyl pravý Rus, ale etnický Tatar), okouzlila mě i Adèle Exarchopoulos v roli Clary Saint. Gay složka byla potlačena na minimum přesně tak, jak píše zolo, ale kdesi jsem četl, že svou homosexualitu plně rozvinul právě až v exilu a náznaky tam byly ("u vláčku" se dotkl kolegy, s Clarou v pařížském baru civěl na muže, jak spolu tančí atd.) a v Rusku se spíše choval heterosexuálně, což film i dokazuje a příběh se nevěnuje jeho životu po útěku na západ, kde by asi gay složka měla hrát důležitou roli. Ubírám bodík za neustálé vracení se do dětství, které později už působilo trošku rušivě a děj zbytečně protahovalo (scény, které děj nijak už neposouvaly). Ruské reálie mi nevadily. Záběry z tehdejšího Leningradu tam byly a zimní scény u lesa, zda to bylo někde ve středním Rusku v Ufě a nebo v horách zimního Srbska bych stejně nepoznal. Naopak reálie Paříže začátku 60. let (jízda autobusem z letiště do divadla) byly úžasné. Doporučuji všem! Ralph Fiennes odvedl skvělou práci režiséra (ve filmu i hraje roli baletního učitele Pushkina), přestože ho znám především z celé dlouhé řady filmů ... K tomuto dílu se bude řada diváků vracet, včetně mě ... 101098 (27.10.2023)

Velmi příjemný film, na který se hezky dívalo. Za odměnu pro diváka bylo perfektní a dramatické ztvárnění přechodu hlavního hrdiny do Francie. Jen těch pár vzpomínek bych možná vystřihl, zbytečně to protahovalo závěr. Možná mohli autoři nechat více prostoru osobě tanečníka, aby nepůsobil jen nesympaticky, ale trochu více se o něm divák dozvěděl. (04.08.2019)

I když je film hezký a nekladl si za cíl opěvovat homosexualitu Nurejeva, mám pocit, že tato jeho stránka byla v tomto snímku zanedbána a neprávem potlačena. Dokážu si představit, že svobodné nadechnutí i v sexuálním cítění, které Nurejev bezpochyby pociťoval za jeho hostování v Paříži, mohlo být jedním z rozhodujících motivů k emigraci, což z tohoto filmu patrné není. Zda tomu tak skutečně bylo, se už nedozvíme, ale vzhledem k tomu, že zemřel na AIDS, dovozuji, že jeho homosexualita hrála v jeho životě očividně větší roli, než jakou film této Nurejevově stránce přisuzuje. Přestože gay tématika je nastíněna velmi nejasně a spíš divák jen tuší než ví, má tento snímek potenciál zaujmout a přiblížit tehdejší dobu těm, kteří si ji pamatovat nemohou. Oleg Ivenko, představitel hlavní role se svého výkonu zhostil se ctí, fyziologicky byl velmi dobře vybrán ať už představitel malého Nurejeva či až pak dospělého. Mě tento film potěšil. Škoda jen, že nevznikl v ruských reáliích, protože i když se mimoruské produkce mnohdy dost snaží, většinou se jim pravé ruské reálie napodobit nedaří. (02.08.2019)