Ústřicová princezna

V absurdní grotesce o dceři ústřicového magnáta, tedy ústřicové princezně, Lubitsch baví diváka na účet amerických zbohatlíků i zchudlé pruské šlechty. Občasný úbytek vtipu přitom vyvažuje zmnožením postav, ve vybroušených výstupech někdy doslova kopírujících architekturu, a energií hlavní představitelky. (Oswalda Staeglich, zde milionářská dcerka Ossi, prý zemřela jako osmačtyřicetiletá v naprosté bídě. Stalo se v Praze roku 1947, s douškou na Olšanských hřbitovech.) V roli dirigenta orchestru, který hraje foxtrot a zároveň předznamenává industriál, Kurt Bois, pozdější Homér z "Nebe nad Berlínem". (08.06.2015)

"Neseděl jsem minule vpředu?" - "To jsme ještě nebyli svoji!" Prostě výtečná ztřeštěná komedie plná humoru všeho druhu od klasické grotesky přes třeskuté absurdity po nečekaně verbální vtipy. Nevšiml jsem si snad jediného hluchého místa, nadchly mě dekorace a do Ossi Oswalda jsem se zamiloval stejně jako třeba do scény s epidemií foxtrotu. Ústřicovou princeznu jsem navíc viděl s živým hudebním doprovodem, který jí dodal ještě větší grády. (18.10.2018)

Ženich nemá ani floka, nevěsta je fúrie a tatíček neustále na někoho špulí své výsostné půlky. Rodinka za všechny peníze. Lubitschova autorská komedie se hýbe jako sál plný lidí tančících foxtrot, humor v ní je prostý, nikoli nevkusný, herectví přehnané, ale v mezích ztřeštěné komedie. Když zrovna nebaví svou nádhernou odlehčeností, udržuje Ústřicová princezna pozornost nápaditostí režiséra (pohyb kamery, voyerské záběry klíčovou dírkou, práce s figurami v prostoru – banda podroušených džentlmenů v parku nezapomenutelná). Ten nejlepší vtip, nenásilné připravovaný v průběhu celého filmu, navíc přichází až v samém závěru, takže se rozhodně vyplatí počkat. 80% (06.07.2011)

Komedie, která mě nezaujala z těchto prostých důvodů - nebavil jsem se, nesmál jsem se, a skoro jsem se nudil. Líbilo se mi to, jakým způsobem byl až do extrému vyhnán ten nápad s tím služebnictvem, líbilo se mi, jak byl přehnaný ten milionářský život, ale to je asi tak vše. Potom už mě tady nic, kromě několika málo kratičkých scének nebo fórků nezaujalo (za podařené považuji např. když hysterická dcerka vyrve svému otci noviny a on jako by se nechumelilo vyndá z kapsy ty samé a čte si dál a toto se opakuje ještě asi třikrát, anebo když je tam ten orchestr a v jednom záběru vidíme, jak muzikant řeže pilou na koze dřevo ...). Příběh jednoduchý a nezajímavý a rozhodně nebyl na hodinu, nějakou krátkometrážní grotesku by to možná utáhlo. Herci nesympatičtí. "Princezna" samotná docela hnusná. (16.08.2010)

Naprosto parádní němá komedie, která slepě nekopíruje hollywoodské vzory, ale má svůj vlastní styl ("Lubitschův dotek"). Nepřekvapuje mě, že se tento režisér prosadil i v USA (podobně jako třeba Lang). Mezi jeho obdivovatele patří například Renoir (viz výrok "Lubitsch vynalezl moderní Hollywood") či Wilder. Už jsem od Lubitsche něco viděl, ale vypadá to, že si jeho filmografii budu muset hodně doplnit. (11.05.2021)