Nechci být mužem

Hrdinkou, podle dnešních měřítek spíše středometrážní komedie, je dobře zaopatřená dívka, jež lituje, že se „nenarodila jako muž". Vzpírá se konvencím svého stavu a vše co jiné ženy tají, činí veřejně. A proto se také rozhodne poznat, jaké je to být mužem. K natáčení filmu přistoupil Lubitsch v průběhu roku 1918, tedy v době, kdy Německo již trpělo důsledky zoufalého válečného stavu. Ovšem i přes všechna z toho vyplývající omezení byl Berlín stále kosmopolitním centrem evropské kultury, hýřícím změtí uměleckých proudů a provokujícím nočním životem, v němž liberální povolnost překonávala tabu mnoha sexuálních výstředností. Lubitsch z této atmosféry tematicky těží nikoli společensko-kritický jako spíše situační humor. Přesto je scénu dvou líbajících se mužů, byť s vysvětlující pointou, nutné chápat na tehdejší poměry za dosti odvážnou. Filmovou cenzuru zrušila teprve o rok později vyhlášená Výmarská republika.
Představitelku rozpustile odvážné dívky Ossi Oswaldu uvedl Ernst Lubitsch do světa německého filmu s pomocí oblíbeného scenáristy Hannse Krälyho. Nechci být mužem je jejich druhou spoluprací v řadě a především díky ní se Oswalda stala dokonalým ztělesněním moderní Berlíňanky (typem připomínající českou Anny Ondrákovou). V následujícím desetiletí se stala jednou z nejoblíbenějších hvězd německého filmu, ve zvukovém období natočila již jen dva operetní snímky. Její životní osudy se uzavřely roku 1948 v Praze, kde v průběhu 40. let žila s producentem Juliusem Aussenbergem a kde také roku 1943 uplatnila svůj původní námět Čtrnáctý u stolu pro stejnojmennou českou komedii. - Věroslav Hába (Letní filmová škola)