Bao

Cítím se trochu ošizen o určitý narativní úder na solár, když jsem kvůli sociálním sítím dopředu věděl jeden z klíčových momentů tohohle kraťasu. Ten moment, kdy bylo slyšet v kinosále kolektivní prudké nadechnutí a několik šokovaných poznámek. Přesto předpokládám, že by se můj pohled na snímeček nezměnil nijak radikálně, kdybych o tom předem nevěděl. Bao je ve své podstatě velmi konkrétní příběh, čímž se výrazně liší od dosavadních Pixaráckých krátkometrážních snímků, z nichž většina buď obnažovala myšlenky na koncepty, bavila se vizuálním blbnutím, nebo v nejlepším případě obojí kombinovala (řečeno s tím, že Piper, Lou ani Snajayův Super tým jsem dosud neviděl). Ačkoliv i Bao má náznaky obojího, pořád je na snímku vidět, jak čerpá z opravdové zkušenosti. Což by bylo samo o sobě asi fajn, pak ale nechápu, proč se snímek vůbec zaobíral tím alegorickým začátkem? Bylo to kvůli onomu mně vyspoilovanému momentu a jednomu, dvěma vizuálním gagům? Přijde mi, že tenhle příběh se dal vyprávět dvěma způsoby, ale tvůrci neměli jistotu, že ani jeden z nich by to vyprávění sám o sobě utáhnul, tak je prostě zkombinovali. Já bych byl přitom mnohem zvědavější, jak by se poprali s tím, kdyby ho museli vyprávět čistě skrz to metaforické. (10.08.2018)

Nejsilnější a nejpravdivější krátkometrážní pixarovka, pojednávající o hrozbě hyperproaktivního rodičovství, kdy rodič nepodporuje v dítěti zdravou samostatnost, je zaslepen vlastním egem a pro jeho chování je mu omluvou strach ze samoty a vlastní prázdnoty. Na straně druhé začíná dospívající dítě pociťovat onu nepříjemnou svázanost, nedůvěru v samo sebe, a vzniká u něj pocit zloby, a zároveň viny za to, že nedokáže rodiče udržet šťastného. To vše snímek dokáže předat prostřednictvím personifikace syna Baa do indonéského pokrmu zvaného Baozi a jeho následného zhmotnění. Nádherná gradace příběhu, která vyvrcholí legendární scénkou „samou láskou bych Tě snědla“. Za mě ta nejpovedenější a vizuálně nejkrásnější pixarovka. Plná palba. Doporučuji. 💯 (26.04.2021) (26.04.2021)

Poselství je tu zcela jasné, ale upřímně nevím no. Forma, kterou je to podáváno mě nikterak neohromila a upřímně je to spíš taková ta roztomilá krátká ptákovina na kterou zapomenete hned, co začne hlavní film. Jinak není co víc hodnotit. Grafika hezká, knedlíček zprvu roztomilý a pak pěkný mladý výtržník, ale však to všichni známe. (26.08.2018)

Krátky film, ktorý bol po prvý krát uvedený na Tribeca Film Festivale v USA a sprevádzal aj Rodinku Úžasných 2 v kinách sa určite radí k tým lepších od Pixaru. A vlastne existuje v spojení so slovom Pixar niečo lepšie? Skôr nie. Americké štúdio ani teraz nesklamalo, naopak prekvapilo svojou nevyčerpateľnou originalitou. Kraťasy od Pixaru mám rád, páči sa mi to ako tvorcovia dokáže vyrozprávať plnohodnotný príbeh v niekoľkých minútach. V tomto príde čínska režisérka Domee Shi so svojím tímom spracovala príbeh o jednej čínskej matke, ktorej už všetky deti odišli a teraz trpí takzvaným "Empty nest syndrome". Raz sa rozhodla, že si urobí tradičné knedličky baozi pochádzajúce zo severnej Číny. Jedna jej veľmi pripomínalqa jej syna a tak sa rozhodla, že ho nezje a postará sa oňho. Nakoľko to vyzerá a aj je veľmi milé, koniec je výborne urobený. Animácia je trochu iná než v ostatných filmoch od Pixaru, no aj napriek tomu ostáva prvotriedna. Režisérka dala do tohto krátkometrážneho filmu skutočne veľa zo seba a svojej minulosti. Nádhera. (26.01.2019)

Bao je rozhodně jeden z nejbizarnějších předskokanů k celovečerním animákům, kterého se mi v kině dostalo - zařadil bych ho vedle stejně podivné Lávy z roku 2015. Člověku bylo celkem jasné, jaké poselství sebou film nese a na co se tvůrci snažili okatě upozornit, nicméně největším problémem bylo samotné provedení onoho poselství. Podle reakcí v kinosále jsem nebyl jediný, kdo byl zaskočen poněkud drastickým vyústěním. Film, u kterého slovní spojení "animovaná JEDNOHUBKA" nabírá doslovně na významu. (16.09.2018)