Zuřivost

Super herecké výkony, podpořené režií, která dovedla dostat maximum hlavně z ženské části týmu. Aoi Miyazaki v poloze, kterou jsem u ní dosud neviděl. Suzu Hirose použitá překvapivě málo, ale je to dobře. Potěšilo, že se mihla Micuki Takahata. K tématu a stylu: Netypické. Hodně. Vražda před rokem. Vrah po plastické operaci. Tři možnosti a tři příběhy vyprávěné očima lidí kolem potenciálních pachatelů. Prolínání "tělo na tělo". Podezřívavost, která ničí. Víc psychologie, než krimi. ■ Trailer https://www.youtube.com/watch?v=HhH9MUwv7AY ■ Negativum: Pro mě slabší srozumitelnost a možná až přílišná překombinovanost příběhu se samotným vrahem. ■ Lidem, co dali 1 nebo 2*: Hm. Rozumím proč, ale hloupé. (09.07.2017)

Poměrně nízké hodnocení zde by mne překvapovalo, ale chápu, že pro evropského diváka tohle nemusí být úplně stravitelné. Každopádně film v nejlepším duchu navazuje na tradici velkých, spletitých příběhů, jejichž jednotlivé linie se jako drobné potůčky sbíhají do velké vodní plochy, kde se teprve celý obraz skládá dohromady (a obvykle odkrývá nějakou formu odlidštění, která dílu dodá patřičnou perspektivu a skrze kterou lze uchopit motivace postav). Řekl bych dokonce, že je vysloveně režisérovou poctou tomuto propracovanému typu tvorby a je dost možné, že ca od poloviny 80. let nikdo nic srovnatelného nenatočil. Zároveň jde podle mě jednoznačně o dosavadní vrchol Leeho tvorby. Pro pochopení toho, nač snímek filmařsky navazuje doporučuji mj. A Fugitive from the Past (Tomu Uchida, 1964), tvorbu Yoshitara Nomury (např. The Castle of Sand, 1974), či o něco lépe stravitelné Kurosawovo Nebe a peklo (1963). (14.10.2020)

Vůbec jsem tady nepochopil ty zdejší chvály. Film mě na první pohled zaujal, takže jsem s výběrem zábavy na večer v podstatě ani neváhal. Co tu ale Japonci rozjeli, to by nepochopil ani těhotný tlustý lenochod z džungle kolem Zambezi. První momenty nebyly úplně špatné. Po chvíli ale tvůrci rozjeli tak nemotorný vyprávění, že 142 minut bylo celkově nestoudným utrpením. Ke konci jsem si přišel jak po lobotomii mozku a marně přemýšlel, co se na scéně vůbec děje. Kromě hektolitrů probrečených slz japonských herců a hereček jsem měl co dělat, abych se nezačal smát. (05.02.2018)

Vzhledem k zdravotním trablům mi shlédnutí tohoto snímku na velkém plátně v březnu nevyšlo, tudíž si v domácím prostředí musím vystačit s anglickými titulky - to ale žádný větší problém není, s průměrnou angličtinou se film dá bez problémů sledovat. Vzhledem ke stopáži je seznamovací začátek takový rozvláčnější a člověk dlouho příliš nechápe veškeré ty zdánlivě nesouvisející příběhy, ale ač to vypadá velmi komplikovaně, nakonec se vše hezky propojí a vysvětlí. Úplně slabým povahám bych sledování asi nedoporučil, přeci jen některé scény jsou poněkud drsnějšího rázu. Jak se události dávají do pohybu, atmosféra začne houstnout a kvalita filmu se průběžně zvyšuje, poslední hodinka už nabízí velmi působivou podívanou. Hudba se zdařila a po stránce hereckých výkonů absolutní spokojenost, má milovaná Aoi opět nezklamala - okouzlující v roli rozverné a poněkud zlobivé Aiko, ovšem naprosto exceluje v dramatických scénách. (05.07.2017)

Ja to vidím úplne naopak, ako tunajší hodnotiaci. Záver filmu, ktorý má okolo štyridsať minút a v ktorom všetci revú viac, ako Frodo a jeho banda, sprznil celý film. Navyše sa mi zdalo, že sa postavy chovali ako úplní idioti, čo z hercov robilo nehercov. Alebo to kľudne mohlo byť aj tak, že toporné herecké výkony robili z účinkujúcich totálnych idiotov. V každom prípade mi posledná tretina filmu už pekelne liezla na nervy a neustále kvílenie Aiko ma takmer pripravilo o zmysly, že som dokonca váhal aj nad odpadom! Jedinou sympatickou postavou sa mi zdala baba v kaviarni so šatkou na hlave a ktorá mala taký pohodový a kľudný ton hlasu a na scéne bola tak dve minúty. Inak sa mi zdalo, že sa všetky postavy chovali totálne nelogicky. (13.12.2017)