Pravdivý příběh Neda Kellyho a jeho bandy

Čas od času je dobré od těch stereotypních domácích večeří skočit si někam do lepší restaurace na nějakou jinačí baštu. A to jsem právě dnes večer filmově udělal. A když mám tyhle chutě táhne mně to do Austrálie. Australácký filmy zbožňuji, obzvláště ty z dob, kdy to tam vypadalo všelijak, většinou děsně. Ano mluvím o osmnáctém a devatenáctém století. Hned od začátku jsem byl nadšen. Ta plechová bouda in the middle of the nowhere, policajt dojíždějící prodlužovat paličskou licenci oplátkou za sexuální služby, potrhlej taťka od rodiny i zvláštní synek..... Prostě bezva. Sice to nemělo ten old school šmak jako třeba Proposition, ale nevadilo. MacKay se skvěle hodil do reole vyšinutce a vůbec mně tam všichni bavili. Chvilkami to ale zvláštně a to nejen hudbou přeskakovalo do moderny a to mi tam moc nesedělo. Ať už to bylo bílé elektrické osvětlení Nedovy boudy , tak závěrečná stroboskopická jízda... Přesto to mělo ty správný grády a moc to bavilo ! Dávám tedy za 4 dámské šaty. * * * * (09.08.2020)

No ovšem, to bylo zase něco. Dobře fungující drsný příběh se postupně mění ve zvláštní artovou psychárnu první kategorie. Russell vypadá jak gorila v posledním stadiu a ve filmu obývá pouze tu první třetinu. Ovšem na to, že s Justin Kurzelem se příliš nepotkáváme, tak docela dobrý, rozhodně se nebojí chlapec, atmosféru umí vybrousit až k nasrání a herce vede dobře, George MacKay si dal magora mistrovsky. Ze tří filmů v rámci australsko-zélandskýho filmovýho mám dojem, že protinožcům trošku hrabe, ale to je jedno, jsou daleko, (20.11.2020)

Hmmm, tak tohle ne. Asi jako by se někdo hodně koukal na Assassination of Jesse James, a chtěl udělat punkovou verzi... Některý jednotlivý scény jsou víc než působivý (všechno s Russell Crowem, fight club, přestřelky, a hlavně ten stroboskop, ach bože ten stroboskop), ale jako celek to absolutně nefunguje. Asi jsem málo četla Freuda nebo nevim, ale ten vztah mezi Nedem a jeho matkou, na kterym je vlastně postavená většina děje, mi přišel naprosto nerealistickej, což pro mě jako diváka znamená, že ztratím veškerou empatii a prostě i don't care anymore. MacKay je dobře madmaxovitej, ten kluk v sobě něco má, jenom doufám, že z něj nebude druhej Jared Leto, to by mi zlomilo moje už tak zjizvený srdíčko. Jinak skoro až horrorová hudba od Jeda Kurzela je hodně někde jinde, takže doporučuju všem soundtrackovým nadšencům. P.S.: nejhorší závěrečný titulky na světě, absolutně nečitelný a zmatečný, chudáci členové štábu, I feel you, bros! (06.05.2020)

PUNK IS NOT DEAD. Justin Kurzel a jeho štáb rozjíždí Anarchy in the AUS. ("Nothing you're about to see is TRUE history of the Kelly Gang"). Do temnoty jejich hlav bych se moc chtěla podívat pod mikroskopem a strávit s nimi večer. Vypili bychom pár flašek rumu a dali pár tahů trávy, oblékli se do ženských šatů, já jim z ohrané kazety pustila naše legendy E!E a na jejich POGO bychom zaskákali tak, až bych ráno nemohla najít boty a vlasy mi vlály jak britská vlajka nad pokořenými domorodci, přičemž naše vyprávění následujícího dne by mělo pár prázdných okýnek (někdo by možná skončil za katrem) a už nikdy bychom z hlavy nedostali intenzivní vzpomínku na tripovou scénu nájezdu fosforeskujících kabátů, ze které by měl druhé vánoce Gaspar Noé, napsal o nás do Cahiers du cinema a příští rok bychom v Cannes pogovali se Zlatou palmou nad hlavami. A dalších x let na to vzpomínali s hlasitým WOW. – Přesně tak v mých očích vypadá tento film Kurzela a jeho gangu. Vážně bych ho chtěla potkat osobně. Výrostka! (18.10.2020)

Fascinujúca ar*ova picovina. Veľa ľudí to nerozdýcha, pretože to vážne nie je divácky film. Ale ja som si to paradoxne ohromne užil. A pokojne to mohlo mať o nejakých 20 minút viac. Hlavne tá Kellyho "Robinhoodiáda/Jánošíkareň" je úplne zabitá. Aj keď zámerne v rámci demýtizácie. Kurzel točí bombovo, herci do jedného užasní, kamera s hudbou krásne ladia a v pomalom tempe sa tu vytvára temný, nepríjemný, špinavý a drsný western. A pri záverečnej prestrelke mi padla sánka. Veľmi silných 8/10 (27.10.2020)