6 underground: Tajné operace

Vzpomínáte si na dobu, kdy se všichni snažili napodobovat Bayův styl a byla to hrozná otrava? Tak tady se Míša zase snaží (bůh ví proč) připomínat střihem, záběrováním i skladbou pozdního Tonyho Scotta a... no víte, jak to s kopiemi bývá, ne? Cením Míšův pokus o návrat ke kořenům, kde se nebál jezdit po mrtvolách a napětí narušoval dvojicí šukajících krys. Jenže 6 underground nemá o moc víc než vztyčený prostředníček vůči poslední Bayově family-friendly tvorbě. Dějově je to jeden velký bordel, který se složitou střihovou skladbou snaží maskovat to, že tu moc k vyprávění není. Vlastně se dobrou třetinu filmu jen něco exponuje, což je téměř pekelná formule. Medailonky jednotlivých hrdinů nevýrazné a vůbec to má v rámci struktury až příliš společného s dějově podobně přebordeleným, a přitom vnitřně vyprázdněným Sebevražedným oddílem. Úvodní akce fajn, ale neustálé teleportace mezi lokacemi mi narušovaly její průběh. Navíc si pravidelně si dopřávám vzrušující jízdu s Roninem, oproti němuž je akce ve Florencii sice prosluněnější, ale prosta skutečného napětí. Ono se ostatně obtížně sžívá s postavami, které mají být v napjaté situaci, ale současně mají potřebu pořád něco hláškovat a tvářit se nad věcí (hlavně u Reynoldse to boří veškerý pokus o nějakou hloubku jeho hrdiny). Nejpřekvapivější je úvodní "náraz" ve stylu první Mission: Impossible. To byl fajn blafák. Ale pak už se jen únavně skáče tam a zase zpátky, představuje se plejáda nezajímavých postav a občas se Bay připomene v hezky nasnímané akci. I ta má ale rezervy - zrychlení střihem není u Baye nic nového (klipař klipařem zůstane), ale třeba v případě parkourových montáží to úplně ničí veškerý jejich potenciál (podobně jako u Jackieho Chana je v takové akci jediné smysluplné řešení nepřerušovaný celek). Herecky nejsympatičtější Mélanie Laurent a Ben Hardy. Obsahově nůďo s pár nápady. A formálně takové nijaké. Věřím, že Tony Scott by hrdinům (a vlastně i celku jako takovému) dodal styl, který by miliardářovu sebevražednou misi prodal. Míša to nedal. 50% (15.12.2019)

Představte si geometricky naprosto precizní, třiceticentimetrový válcovitý předmět želatinové konsistence zakončený na jedné straně exaktně pravidelným kuželem, uspořádaný ve čtyřech, až autisticky osově soustředných, kličkách do tvaru pyramidy, přičemž každá další vyšší úroveň je úplně přesně o jednu třetinu užší než ta předchozí. Máte? Do optimálního středu vrcholu této pyramidy někdo zapíchnul rozkošně samoplápolající hvězdotřpytný praporek a na celou tu úchvatnou kompozici v totožných intervalech, jak do výšky, tak po obvodu, precizně rozmístil 50 třpytivě zlatých hvězd, které skvostně ladí s převládající plnou mahagonovou hnědí RAL 8016 bez jakýchkoliv nepatrných nižších či vyšších odstínů v RGB spektru. Tento uhrančivý artefakt, od něhož prostě nemůžete fascinovaně odtrhnout díky jeho řemeslné perfekci oči a strašně vás baví ho sledovat, někdo ještě moudře umístil pod pečlivě naleštěný vzduchotěsný skleněný poklop. Máte? Pokud jste se cestou někde ztratili, tak právě jsem popsal dokonalé hovno! Dokonalé tak, že se mi po jeho expozici v třesoucích se rukách afektovaně úplně rozsypal hvězdičkovací pytel. Upřímně, normálně bych to nechal na třech až čtyřech, je to přece jen pořád hovno, že ano. Ovšem odporného ochrnutého neherce Davču Franka típli dříve, než byste řekli „slizký nekňuba“, a nechali to plně na Gájenu Gejnoldsovi, což je nutno ocenit! Kdyby měl Míša Záliv tak o 15 až 20 kvocientních bodů prefikanějšího scénáristu, namaloval bych si k tomu centrofixem na monitor šestý puchýř a prohlásil to za jeho velký posttranformační cumback. Čili až tolik nevěřte zdejším hysterickým buzničkám. Rozdíl mezi tímhle a zběsile přehřátým, o třídu nudnějším a tupějším prvním Džonvíkem je v jejich očích hlavně ten, že tohle ještě nevydali jako homix. (16.12.2019)

"Bayovina" jako vyšitá, ale to neznamená (alespoň pro mě), že je to špatné, nebo naopak supr-dobré. Prostě "Bayovina" plná akce, hlášek, rychlého sledu událostí atd. Překvapivě je to i docela dost drsné, spousta "headshotů", hlavy se rozprskávají jak kubánské pomeranče na stávce za jemnější toaletní papír. Automobilové naháněčky, pak je tam komplexní záchranná akce hodného politika atd. Postavy jsou v pohodě, sympatické, Ryan klasicky deadpoolovsky hláškuje (ale netlačí na pilu)... a je to spíš, jako kdybyste sledovali dvouhodinovou reklamu nebo demo na videohru. Což pro někoho je špatně (chápu), pro někoho dobře (taky chápu). Já si to v pohodě užil, ale po týdnu vlastně už ani nevím, o čem to bylo... /75%/ (03.02.2024)

Letošní Sebevražedný oddíl. Asi se nějak muselo stát, že po auteurech typu Scorseseho a Coenů dal Netflix desítky milionů a volnou ruku i Michaelu Bayovi... a vznikla z řetězu utržená střihová montáž, kde na sebe nic nenavazuje a nic nedává smysl, zato se ještě někdy v 70. minutě (!) vysvětluje, co je ústřední sebranka zač a čeho chce dosáhnout. Je to vlastně jedna nekonečná expozice, při níž vůbec nelze poznat, na co se soustředit a čemu věnovat pozornost. Je to zběsilé, zároveň děsně anachronické a ve své hrdé tuposti ve vztahu k zápletce s diktátorem asi tak "citlivé" jako ta reklama na Pepsi s Kendall Jenner, v níž topmodelka podává demonstrujícím osvěžující nápoj. Já bych potřeboval spíš něco tvrdšího. (14.12.2019)

Přesně tohle jsem po Bad Boys 2 čekal. Ti byli lautr to samé, ale víc si hráli na "normální filmové vyprávění", přičemž na to ani omylem neměli, jen byli ještě utahanější. A u Pain & Gain to bylo všechno ještě horší, tam ta zábavná rovina Bayhemu chyběla skoro úplně. A nic jiného než Bayhem tohle není, krystalicky čistý, nekompromisní, ze řetězu urvané naplnění snu toho naspeedovaného puberťáka který v Bayovi pořád je, a teď konečně může zahodit hračky pro děti a užít si 18+ odvaz. Tady už si Bay na nic nehraje, rozhodně ne na to že točí film - ne v takovém smyslu jaký by chtěl ten obligátní Scorsese. Ten když o Marvelovkách řekl že nejsou filmy, ale zábavními parky, tak tady i to označení za zábavní park by naznačovalo mnohem víc koherence a smyslu, tohle už je čistokrevné, vizuálně vymazlené a do superdrahých kulis zasazené Demolition Derby. Takové to pravé americké, kde se v mezičase mezi ničením všeho jen rychle zakousne biftek, zalije pivem, a na konci z toho možná bude všem trochu šoufl, ale stejně si to užijí. Jo, bylo by bezva dostat od Baye další Skálu, ale to byla anomálie která se nikdy nemůže zopakovat. Tak jako Shyamalan už nenatočí dalšího Vyvoleného, Harlin další Die Hard a Besson dalšího Leona. A po letech kdy jsme mu museli trpět ty robíky postavené na prodeji hraček pro děti, jsem za tenhle nekompromisní návrat k jinak už dost chudému žánru dost rád. I když je nekompromisní až moc. 8/10 (16.12.2019)