Babička

Divnost.....ale možná je to taky jenom o klukovi co se počůrává ještě v deseti letech do postele, otec ho za to vždycky seřeže, matka ho někde v koutku duše miluje, ale nedokáže se přenést přes citlivou povahu svého syna a neskutečně se za něho stydí. Proto je pro ni snadnější se postavit na stranu otce a řešit věci trestáním. Chlapec se upne k semínku lásky ke své babičce, která ovšem jednoho dne umře. Co se stane s chlapcem potom, je pro mě záhada, snad dospěl a točí filmy dodnes.....i když už vlastně ani nic netočí, což je strašná škoda. (04.03.2014)

Na tohle se jinak kouká, když víte, jak se to celé točilo. Ale k filmu: je to pochmurná depka, která má ale optimistický moment. Je jasné, že v době, kdy žil Lynch v Philadelphii a tam zažil všelijaké hrůzy, takže se nedá čekat, že by točil něco optimistického. A nejvíc se ta doba žití v Philadelphii, kde třeba z okna viděl, jak někdo zavraždil rodinu na procházce venku, odráží v Mazací hlavě, ve které není optimistické nic. Babička je celá podaná surrealisticky a trochu se v ní ukazuje, co bude použito v Inland Empire (detailní záběry na obličeje postav). Navíc celé je to natočené dosti zdařile, jako noční můra, která chvíli vypadá, že by z ní mohlo být cesty, ale i tak, není, noční můra je noční můrou. A ona babička byla teoreticky chlapcův imaginární kamarád. Ještě je zajíamvé, že postavy ve filmu neztvárnili žádní herci, ale lidi z okolí a je to dost vidět na jejich mimice (ačkoli by mě teda zajímalo, jak ten kluk reagoval na to, když ten film viděl celý). Tak jako tak, je to dobrý film a Lynch už tady ukázal, že nějaký talent má, ačkoli v Mazací hlavě se to ještě úplně neprojevilo, to až později u Sloního muže a Modrého sametu. 4* (30.01.2019)

Lynch svou temnou vizi vytahuje z vnějšího pláště, zakrývajícího povrch reality v místech, kde se probouzí životní energie. Skrze animaci zprostředkovává svůj specifický pohled na zrození. Toto umělecké ztvárnění je natolik podmanivé, opojné a kombinací s hranými záběry dokonale zlověstně skutečné, že se nelze ubránit pocitu, že vidíme naprosto neoddiskutovatelně nejoriginálnější zpracování metaforického zrození. Nejprve sledujeme zrození muže a ženy, oba představené s těmi nejzákladnějšími pudy (dehumanizace v čiře surrealistické podobě). Následně se z jejich nereálně až nechtěně působících milostných hrátek zjeví jako houba po dešti jejich Syn. Jejich reakce je srovnatelná s čirou nenávistí a Otec začne svého Syna bít. Skrze animaci se následně Syn dostává metaforicky do nebe (celou tuto scénu chápu jako útěk týrané dětské mysli do vlastního světa, ve kterém sice bude narážet na překážky v podobě svých Rodičů, zároveň si ale vytvoří postavu plnou lásky). VÍCE ZDE (FILMOGRAFIE DAVIDA LYNCHE - RANÉ KRÁTKOMETRÁŽNÍ SNÍMKY) (09.03.2017)

Geniální. Geniální. Něco takového jsem od Davida neviděl a pochybuji o tom, že ještě někdy uvidím. Začátek mi trochu připomínal Švankmajera, ale vážně jenom trochu, neboť Davidův styl je těžko zaměnitelný s kolegiem soudobých režisérů. Přestože mi Youtube zprosředkovala pouze šest minut z tohoto pochmurného, psychodelického skvostu, myslím, že pro plné ohodnocení pět hvězdiček zoufale nestačí. Na druhou stranu, kdybych porovnával Babičku s kterýmkoliv novým Davidovým filmem, musel bych konstatovat, že do mého milovaného režiséra zaťala dráp komerce, a to dráp pořádně velký. (16.01.2007)

V mých očích je babička nejlepší krátký psycho od Lynche. Lepší už to snad ani bejt nemůže. Lynch piloval svůj jedinečný styl už od mládí, a babička to jen potvrzuje, je to jeho snad vůbec první delší film, který natočil a příběh o malém klukovi, který má zlé rodiče a je nešťastný, ale jeho záchranou je jeho babička, která ho jako jediná má ráda, ale umírá. Film nemá absolutně žádný scénář, akorát psycho zvuky, které dávají filmu ráz.Dávám 95%. (09.02.2006)