Babička

Lynchův krátký, jaksi experimentální a jeden z prvních filmů. Bylo to takový dost...nafetlý - znám spoustu lepších filmů s obdobnou tematikou (Kybernetická babička od Trnky). A sám Lynch má taky spoustu lepších, třeba i stejně ujetých (Rabbits), takže žádný vysoký hodnocení nebude. Ale už jenom pro takovej ten prvotní náznak atmosféry jeho filmů ty tři hvězdičky dávám. (13.01.2008)

Lynch svou temnou vizi vytahuje z vnějšího pláště, zakrývajícího povrch reality v místech, kde se probouzí životní energie. Skrze animaci zprostředkovává svůj specifický pohled na zrození. Toto umělecké ztvárnění je natolik podmanivé, opojné a kombinací s hranými záběry dokonale zlověstně skutečné, že se nelze ubránit pocitu, že vidíme naprosto neoddiskutovatelně nejoriginálnější zpracování metaforického zrození. Nejprve sledujeme zrození muže a ženy, oba představené s těmi nejzákladnějšími pudy (dehumanizace v čiře surrealistické podobě). Následně se z jejich nereálně až nechtěně působících milostných hrátek zjeví jako houba po dešti jejich Syn. Jejich reakce je srovnatelná s čirou nenávistí a Otec začne svého Syna bít. Skrze animaci se následně Syn dostává metaforicky do nebe (celou tuto scénu chápu jako útěk týrané dětské mysli do vlastního světa, ve kterém sice bude narážet na překážky v podobě svých Rodičů, zároveň si ale vytvoří postavu plnou lásky). VÍCE ZDE (FILMOGRAFIE DAVIDA LYNCHE - RANÉ KRÁTKOMETRÁŽNÍ SNÍMKY) (09.03.2017)

Tak tomuhle já říkám opravdu PSYCHO! Mrazivý flashback! Ale i geniální trip! Ať mi nikdo neříká že tohle dělal někdo střízlivý. To je moc i na nějakýho maníka co vyhulí igelitku trávy za den. Tady snad Lynch musel sežrat celej kotlík "houbovýho guláše"! No to opravdu nevím, ale vím že když to shlédnete až do konce, nepochybně si tak minimálně každý druhý bude připadat. Tento film se noří do nejzašší hloubi lidské duše, kde ji provokuje, drásá a mučí! Nemohu říci že se mi toto dílo líbí ale nemohu říci že se mi ani nelíbí! David Lynch je prostě "jiný" stejně jako jeho tvorba! Je to prostě výlet kamsi do lidského nitra a podvědomí který občas sahá až za hranice lidského rozumu a chápání. Oplzlé, kontroverzní, bolestivé, šílené a až ďábelské ale i svým způsobem "geniální"(bohužel!). Můžu jen říct že po shlédnutí tohoto "díla" již nikdy nebudete na svět hledět tak jako dřív! (19.12.2012)

Sám príbeh vlastne nie je nijak šokujúci ani desivý, je skôr silný a citlivý, pojednáva o potrebe lásky, rodiny a vzájomného pochopenia, a viem si dosť dobre predstaviť ako milo (ale tiež zdravo ujeto) by ho interpretoval napríklad taký Tim Burton za pomoci hudby Dannyho Elfmana. Ale toto nie je film Burtona, je to číra lynchovina, takže tu máme pôsobivo mrazivú atmosféru, neľudsky vyzerajúcich, odstrašujúcich hercov s tvárami bielymi ako stena, krvavo červenými perami a očami a psychopatickými pohľadmi, ďalej krásne štýlové prechody od animovaného k hranému, od čiernobieleho k farbám (trochu mi to pripomína neskorší comics Sin City, ktorý je tiež čiernobiely a a farby sa tam vyskytujú len zriedka, ale vtedy sú sýte a vždy niečo zdôrazňujú) a nakoniec bláznivé psychedelické zvuky, ktoré sem-tam prechádzajú do niečoho, čo sa dá nazvať hudba. Ako celok je to mimoriadne pôsobivé, Lynch skvelo ilustroval svoj nekonečný talent a formálnu originalitu už dávno predtým, ako si ho niekto začal všímať. 10/10 (03.11.2005)

Lidé jako produkty čehosi, řekl bych zagoroidní obličeje, bezpochyby trip, který kdokoli může stvořit kvůli nějaké psychické poruše, o které snad u Lynche nebudeme diskutovat. Kdo ví, co se tomu chlapovi může zdát za sny. Ten děj-neděj to spíš sráží, raději bych tam neviděl ani náznak děje, mám-li být upřímný... pokud tam tedy někdo nějaký našel... něco jako ten můj... je tam... snad. (31.10.2008)