Režie:
Lou JeunetKamera:
Simon RocaHudba:
Arnaud RebotiniHrají:
Niels Schneider, Noémie Merlant, Camélia Jordana, Amira Casar, Alexia Giordano, Mathilde Warnier, Mélodie Richard, Benjamin Lavernhe, Christophe BottiVOD (1)
Obsahy(1)
Paříž roku 1895, Pierre je dandy a básník. Spolu s přítelem Henrym jsou oba zamilovaní do Marie, dcery jejich básnického mentora. Ačkoliv Marie má ráda Pierra, vezme si Henryho, aby splatila tátův dluh. Pierre prchá do Alžíru, kde potkává uhrančivou Zohar. Poté co vezme Zohar zpátky do Paříže, začíná se vše pořádně komplikovat… (Pilot Film)
(více)Videa (2)
Recenze (29)
Snímek nabitý vášní.Uměleckou hodnotu snad měly jen kostýmy a rekvizitya vybrané interiéry.Herečky dostaly dosti zabrat ať mi nikdo netvrdí že jsou takoví profíci že jim některé záběry dělaly radost točit!Jinak : možná takhle vznikal pornografický průmysl.Někdo byl taky první kdo vymyslel Tesla žárovku ()
V podstatě stejně nesnesitelné a o hovnu jako Egon Schiele - nechápu tu stupidní módu přivádět dnes na svět filmy zrovna z této éry. Strašně mě to nebavilo - absolutně všechno, co se v tom filmu řeší, mi přišlo neuvěřitelně fádní, banální a milionkrát zpracované jinde. Navíc se v tom filmu nevyskytuje jediná hezká holka, což je více než smutné s ohledem na fakt, že si to nárokuje téměř 2 hodiny vašeho času. Noémie Merlant vypadá jako ošklivější verze Emmy Watson, jen s tím rozdílem, že Emmu nahou ve filmu nikdy neuvidíme, takže je nutné vzít s povděkem aspoň tu Noémii - nechť, ale ostatní herečky už nestojí ani za zmínku. Navíc to má soundtrack, který je totálně mimo a k dobovému filmu se nehodí (že by neblahý vliv Baze Luhrmanna?), a celkově jsem tam asi nenašel nic, kvůli čemu by ten film stál za vidění, byť někomu těch pár nahatých zadků asi ke štěstí stačí. ()
Sedla mi moderní elektronická hudba i rekonstrukce původních fotografií a vůbec kamera celkově. Oba hlavní představitelé mají jiskru. Je poznat, že film točila žena, takže erotika je vkusná. Příběh je klasickými vztahovým propletencem, který samozřejmě nenabízí nic nového, ale to už lze v tomto ranku vymyslet jen těžko. Bavily mě historické detaily jako milostné dopisy putující trubkami s kanalizací. Naše milostná psaní cestují s hovny, má drahá. ()
Příběhově zcela prázdné, nudné a naivní, navíc se stylem vyprávění, který překvapí, seděl by totiž spíše na pravý opak. V ději se hodně skáče a stále mluví. Celý působí dojmem, jakoby toho bylo třeba říct velmi mnoho, jenže ve výsledku se neřekne nic. Příběh nemá žádnou gradaci, naprosto postrádá silnější scény, což je vzhledem k tomu, že jeho základem je milostný trojúhelník docela podivné. Když vzpomenu na kameru, je to celé ještě zvláštnější, ta je totiž zase naopak výborná. Zaujaly především exteriérové detaily, práce se světlem, ale i interiéry... mimochodem zase výborně dobově vybavené, což platí například i u kostýmů. Herecky je Curiosa též slušná. Za to scén kolem "dobového" fotografování mohlo být více, alespoň tak by film měl co ukázat. 50% ()
Nádherně živelný film. Pro čtenáře byť jediné knihy Pierra Louÿse nepřekvapivé (přesto nesmrtelně krásné) erotické hry, pro ostatní cosi příjemného a možná, že i nového. Druhá hlavní postava, Marie de Régnier, je patrně pro české diváky (a čtenáře) zcela neznámou, také proto, že její knihy nikdy překládány nebyly. Nicméně společně s Colette a Annou de Noailles patřila do pomyslné top 3 roku 1910 dle periodika L'Intransigeant. Je to tedy risk, uvést takový film do naší distribuce. Přesto samozřejmě můžeme doufat, že osloví nejen frankofily. #FestivalFrancouzskéhoFilmu ()
Galerie (43)
Zajímavosti (1)
- Životopis Pierra Louÿse, slavného autora románu Žena a tahací panák (La Femme et le Pantin, 1898), jehož český překlad vyšel poprvé 1912. Román se dočkal celé řady adaptací - The Woman and the Puppet (1920), The Devil Is a Woman (1935), Le femme et la pantin (1959) nebo Cet obscur objet du désir (1977). (NinadeL)
Reklama