Skokan

Jeden z mých nejlepších zážitků z letošního KVIFF. Sice je to docela béčkový, minimalistický film z Ruska, ale o to zajímavější má feel. Ivan Tverdovskij ukazuje, že mladá ruská generace má snahu vytvářet nevšední filmové náměty a vyvolávat tak v divákovy atypické pocity. Ve chvíli největšího zoufalství se najednou začínáte smát a ani nevíte proč, ale intuice vám říká, že děláte dobře. Tím chci říct, že přesto, že Skokan hraje spíš na vážnou strunu, jsou tu momenty, které vám vyvolají opačné emoce. Důvod proč si tento snímek budu ještě dlouho pamatovat je obecná sympatičnost hlavního hrdiny a na hraně přijatelnosti balancující vztah s jeho podivně vlezlou a posléze schizofrenní matkou. Nevím, zda chtěl režisér tímto dílem sdělit nějakou hlubší myšlenku a nebráním se názorům, že z logického hlediska se tu párkrát trochu uklouzlo, ale jde o to, že mě to bavilo, trochu i šokovalo, zhnusilo a hlavně vyvolalo empatii k hlavní postavě. KVIFF 2018 (18.07.2018)

Námět pozoruhodný a první půlhodina utíká ještě překvapivě svižně, pak se ale děj zcela zastaví, začne se motat v kruhu a hlavně přestane k čemukoli směřovat, snad jen kromě nevzrušivé snahy hlavního hrdiny vymanit se z podvodnické rutiny, do níž ho jeho okolí zatáhlo. Jeden dobrý nápad roztažený na devadesát minut a bez pointy. (07.07.2018)

Podobenství o stavu dnešního Ruska. 1) Komentář obsahuje mnoho spoilerů. Čti až po zhlédnutí filmu!_____ 2) 30letý scenárista a režisér Ivan Tverdovskij vysvětluje, kde přišel na námět: Poslední čtyři roky jsem pracoval na velkém dokumentárním projektu o ruské policii. Zahrnuje přibližně 400 hodin materiálu. Jeden z příběhů je o mladých policistech, kteří k vymáhání peněz používali teenagery. To jsme v dokumentu nemohli natočit... ale chtěl jsem o tom napsat scénář._____ 3) Tvůrci se pohybují mimo realitu. Projevuje se to zejména v absurdně a nesmyslně pojatém veřejném (!) soudním řízení a ve schopnosti hlavní postavy odolávat bolesti (kongenitální analgesie), zraněním a schopnosti urychleně zahojit rány (fibrodysplasia ossificans progressiva). Ani psychologický portrét matky nepůsobí příliš věrohodně (zejména incestní náznaky) a vrcholem je návrat syna do ústavu jako jediné instituce, kde ho mají rádi a chovají se k němu jako k lidské bytosti. O povaze pobytu v podobných ústavech si nedělám iluze ani u nás natož potom v Rusku._____ 4) Metaforický jazyk Ivana Tverdovského má výraznou výpovědní hodnotu. Projevuje se mj. v oblečení chovanců, mixu "zvláštních" chorob, které vytvářejí neobvyklé Děnisovy schopnosti či právě již zméněné absurditě soudního projednávání. Rovněž propracovanou síť zločinců si lze daleko spíš představit někde v malém zapadlém ruském městečku než v Moskvě. Už technicky by to takhle nemohlo fungovat._____ 5) Pointa je logická. Ovšem daleko větší obžaloba systému (nevím ovšem, zdali pravdivější) by byla, kdyby chovanec z ústavu utekl kvůli, řekněme, neřešené šikaně a neměl se kam vrátit._____ 6) Ke vztahu skutečnosti a surrealismu praví režisér: Chtěl jsem se zamyslet nad dobou, ve které dnes žijeme. Chtěl jsem vytvořit bajku, pohádku, která se odchyluje od realistického vyprávění a zahrnuje všechny symboly naší země... Denis byl vychován v kouzelném pohádkovém sirotčinci, obklopen přísnými pravidly, ale také láskou. Ve skutečném světě naráží na pravý opak - temnotu a absenci jakékoli morálky a lásky... Chtěl jsem opustit zónu každodenního realismu a proměnit celou vizi v podobu báje, mýtu. Večírek, kterého se zde zúčastnili zkorumpovaní úředníci, se podobá plesu upírů a schopnost hlavního hrdiny skákat pod automobily přesahuje lidské fyzické schopnosti. Zkušební scény připomínají divadelní hru._____ 7) Přes všechny výhrady na mě snímek zapůsobil. Až mě mrazilo z atmosféry bezmoci, ve které se pohybuje mladý chovanec ústavu a která, jak mi připadá, prostupuje obecně ruskou životní realitou._____ 8) 21letý Děnis Vlasenko (skokan Děnis) a 25letý Danil Stěklov (policista Paša) jsou dobří herci a pěkní kluci - vskutku parádní kombinace. Rovněž 38letá Anna Slju (Děnisova matka) působí přesvědčivě, i když, mezi námi, nevěřil jsem jí ani slovo od samého začátku. (11.12.2020)

Líbila se mi idea a fotky z filmu, tak jsem na to zašel a jako... Stejně jako loňská Polina mi přijde, že tento film má solidní začátek, ale nepovedený zvrat a jeho následky. První polovina byla dobrá, syrová a realistická. Ale po asi 40 minutách se ve filmu něco zvrtne a od toho okamžiku je to hrozný guláš. Postavy se začnou chovat totálně nelogicky a mimo svoje charakterové archy. Musím ocenit jisté filmařské aspekty jako kamera, hudba a režie. Ale všechno jde na zmar v druhé polovině. Z hereckých výkonů mohu pochválit asi jenom ústředního Denise Vlasenka, který je opravdu přirozený a viděl jsem mu v očích všechno, co si za ten film musel přetrpět. Ostatní postavy jsou takové karikatury bez nějakého logického vývoje. Jenom bylo trochu zvláštní, že hlavní postava nosí celý film pořád to stejné oblečení a stejné spodní prádlo (hlavní hrdina pouze ve spodním prádle je ve filmu asi 40 minut čistého času, takže si toho všimnete) a taky scény syna s matkou, při kterých jsou oba prakticky nazí a veeelmi seduktivně spolu tancují. Bylo to trochu zvláštní to sledovat, hlavně proto, že jsem nenašel žádný hlubší význam v těchto scénách. Je to prostě další "minimalistický evropský film o mládeži a jejich problémech" bez ničeho výjimečného nebo vybočujícího. (19.07.2018)

Nejvíc mě zamrazilo při úvodním rejžovo slovu. Mluvil o nějakym zatčenym ruskym aktivistovi, že na něj myslí, posílá mu podporu a doslova řekl "Všichni doufáme, že přežije". To krásně ukazuje, jaká tam pořád panuje realita =/. Nechápu, že zrovna v Rusku, kde by se korupce dala vyučovat, má stát tak obrovskou podporu. Ruskej nezávislej film mě málokdy zklame. #čůráníSMamkou #omgTakováKurvička #mffkv (75%) (06.07.2018)