Ze soboty na neděli
-
From Saturday to Sunday
Drama
Československo, 1931, 69 min
Režie:
Gustav MachatýHudba:
Jaroslav JežekHrají:
Ladislav Herbert Struna, Magda Maděrová, Jiřina Šejbalová, Karel Jičínský, R. A. Dvorský, F. X. Mlejnek, Mimi Erbenová, Jan Richter, František Sauer, Míla Svoboda, Václav Menger, Leo Marten, Milada Matysová, Aša Vašátková, Ludvík Hradský, Josef Kobík, Jindřich Adolf, Josef Klapuch, Jaroslav GradwohlObsah
-
Dvě mladé písařky hledají v sobotní návštěvě nočního podniku vzrušující vybočení z únavné všednosti. Méně zkušená Mary raději uteče z náruče postaršího elegána a po nočním bloudění se seznámí se sympatickým typografem...
Milostný románek se zvýrazněnými sociálními motivy natočil režisér Gustav Machatý v elegantně kosmopolitním stylu. Písně Vítězslava Nezvala a Jaroslava Ježka "Teď ještě ne" a "Slovník lásky" patří ke klasice českého popu. Na filmu spolupracoval jako architekt Alexander Hackenschmied - později mezinárodně proslulý dokumentarista. NFA také archivuje francouzsky namluvenou kopii o délce 1836, 5 metrů. (oficiální text distributora) -
I když se podle dobového tisku měl Gustav Machatý stát na přelomu let 1929-1930 průkopníkem české zvukové kinematografie, mezi pěticí autorů prvních českých zvukových filmů uvedených v roce 1930 jeho dílo nenajdeme. Nemoc, která Machatého postihla na podzim 1929, a komplikovaná jednání vedení firmy A-B ohledně instalace nové nahrávací aparatury způsobily, že si talentovaný filmař musel na svůj zvukový debut počkat až do poloviny roku 1931. Nutno přiznat, že ve skupině prvních, většinou národnostně a státotvorně zaměřených projektů (Když struny lkají, C. a k. polní maršálek, Za rodnou hroudu, Fidlovačka) by Machatého a Nezvalův scénář Chtíč působil již svým názvem velmi neotřele.
V období mezi dokončením Chtíče (září 1929), a z něho vycházející realizace Ze soboty na neděli, pracoval na úpravě finální verze také scenárista a producent František Horký, který se měl se svojí firmou Gong-film podílet i na výrobě. Ovšem kvůli trojnásobnému navýšení produkčních nákladů zvukového filmu oproti filmu němému (z tehdejších 200 000 až 300 000 Kč na 750 000 až 950 000 Kč) museli nakonec Machatý s Horkým hledat finanční zázemí právě u společnosti A-B.
Účast umělecky progresivních spolupracovníků - kameramana Václava Vícha, asistenta kamery, architekta (a pravděpodobně i střihače snímku) Alexandra Hackenschmieda a skladatele Jaroslava Ježka - dala vzniknout na české poměry nezvykle invenčnímu filmovému tvaru, v němž zvuk a přístroje používané k jeho přenosu mají v příběhu významné postavení a slouží jako nepřehlédnutelný znak moderní průmyslové společnosti. Modernistickému duchu díla odpovídá i obrazová složka, inspirovaná aktuálními fotografickými směry (Bauhaus, Nová věcnost atd.), a způsob provedení montáže, jež se zříká nutnosti společné, věcně správné existence zvuku s obrazem a často s nimi pracuje v abstraktnějších rovině - rytmu pohybů, linií snímaných předmětů atd. I v případě ruchů se Machatý odklání od realistické věrnosti a využívá jejich zvukomalebnosti k vytvoření zajímavé hudební kompozice (údery psacích strojů, kapání vodovodního kohoutku) důležité pro atmosféru záběru. Ze soboty na neděli tak představuje osobitý způsob hledání, jak se lze vyrovnat s výrazovými možnostmi nového technického vynálezu - zvukové kinematografie. - Jiří Horníček (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (17)
-
Matty
Vskutku zvukový film. Zvuky pomahají s orientací a zároveň přispívají k dezorientaci nás i postav. Zvuky a ruchy prozrazují, co se ve scéně děje, hudba (diegetická i nediegetická) zas udává její náladu. Kromě prostředí bohužel promlouvají také osoby do něj zasazené. Hlášky vynikají zejména důkladností, s jakou popírají slovo „duchaplnost“. Machatý s Nezvalem by dnes mohli psát dialogy pornofilmů. 80%(31.8.2010)
-
belldandy
Proč je tenhle film tak málo slavný a tvoří dnes v Machatého filmové kariéře jen nedůležitou výplň mezi Erotikonem a Extází? Nad jeho vznikem stály tři velké sudičky: scénář - Vítězslav Nezval, režie - Gustav Machatý, hudba - Jaroslav Ježek. (Dalo by se říci, že se tu sešli nejgeniálnější český básník, skladatel a režisér). Výsledek není není vysloveně špatný, ale zároveň není tak "geniální" , jak by se podle těchto předpokladů očekávalo. Odpověď je zřejmě v tom, že ikdyž téma scénáře bylo šité Machatému na míru (souvislost s Erotikonem i Extázi je zřejmá), on byl jako režisér básníkem obrazu a slovo mu ve filmu spíše překáželo. Jeho spolupráce s Nezvalem byla proto kontraproduktivní. V rámci prvorepublikových komedií zůstává tento film přesto zajímavým experimentem, který se snaží o závažnější a civilnější výpověď.(12.6.2004)
-
Ony
Teď ještě ne. Až za chvilku...(22.11.2006)
-
NinadeL
Po dlouhém období zkresleného pohledu na historii našeho filmu se v posledních letech skutečně blýská na lepší časy. Divák už není nutně závislý jen na různých výročích a absurdních oslavách všeho druhu, aby mohl lépe a hlavně systematicky poznat český film. Konečně, kdo stojí o výlučné projekce na plátně, když tyto jsou podmíněny často nevhodnou sortou diváků, kteří ne vždy sdílí tutéž touhu po poznání, případně opětovném shledání? A zvláště častou překážkou bývá technické provedení. Němý film trpí nevhodným hudebním doprovodem, němý i zvukový pak společně seřízením promítačky, asynchronizace zvuku je další kapitolou apod. Toto vše je v domácím prostředí snadno odstranitelné a v prostředí přátelském toto získává ideální tvar. A právě takový poklad, jakým Ze soboty na neděli je, patří bohužel do kategorie s posunutým zvukem, což v kontextu jeho experimentální formy obzvlášť zamrzí. Když se nám ovšem podaří odstranit tento nešvar spolu se schématickým nahlížením na legendu o Machatém jako o autorovi pouze Erotikonu a Extase, jsme připraveni na skvělé nadčasové dílo, které bez nejmenších problémů funguje i po téměř 80 letech od svého vzniku. Přímočarý příběh Nanny a Mary je stejně platný jako tehdy i dnes, dokonce jiskrné mluvené slovo je nám v současnosti mnohem bližší, než pozdější kostrbatá mluva zestátněného filmu. Půvabné obsazení pikantní Jiřiny Šejbalové, která touto rolí přestoupila z němého filmu do zvukového a civilní Magdy Maděrové, která navázala ve filmu zase až koncem 50. let, zůstává jednou z nemnoha originálních Machatého múz ve dvojici. Stenotypistky skvěle doplňuje duo svůdníků Rudolfa A. Dvorského a Karla Jičínského, kteří jakoby náhodou vypadly z Ich küsse Ihre Hand, Madame, aby nakonec ustoupili svému pravému opaku, vždy originálnímu L. H. Strunovi. Práce Hammida a je pak už jen závěrečnou tečkou za symbiózou osobností režiséra, scénáristy Nezvala a autora hudby Ježka. K francouzskému dabingu, který vznikl pod názvem D'une nuit à l'autre ovšem nemohu dodat nic skvělého, neb zcela potlačil pointu celého kouzla. Kde má původ Charles Struna a Magda Magderova?(21.2.2009)
-
WANDRWALL
Každý si musí při sledování tohoto filmu povšimnout, že se liší od tehdejší produkce. machatý dělal jinak, pomalu a pečliv ě. To nebylo tehdy obvyklé.(8.6.2010)
-
HenryS.
no teda prší tam skoro jak v satanským tangu. ale to je tak všechno. A ta citace Electromy! (díky Otto)(25.10.2011)
-
amirgal
- "Co si o mně pomyslíte!?" - "A co teprv vy o mně!"(19.2.2012)
-
Marthos
"Teď ještě ne, až za chvilku, až zhasnou světla bárů . . ." Vedle Karla Lamače a Karla Antona se za hranicemi Československa proslavil z tuzemských tvůrců především Gustav Machatý. Už jeho první film, adaptace Tolstého novely Kreutzerova sonáta, zaujal svým strhujícím příběhem, neobvyklým režijním přístupem a funkcí depresivní atmosféry. Světového jména pak dosáhl díky filmu Erotikon, který se výběrem tématu i jeho ztvárněním zcela vyrovnal zahraniční úrovni, o čemž samozřejmě svědčí i řada mezinárodních ocenění a uznání. Po delší nedobrovolné pauze, kdy Machatý hledal financiéra pro svůj další film, získal na počátku roku 1931 příležitost vrátit se do ateliérů. Podle námětu básníka Vítězslava Nezvala tak začal vznikat snímek Ze soboty na neděli. Na první pohled prostý příběh dvou mladých a charakterově odlišných úřednic, hledajících své štěstí v pochybných zábavných podnicích, je však zrcadlem lidského tápání o hledání pravých hodnot. Zatímco zkušenější a protřelejší Nany je odhodlaná využít všech prostředků k tomu, aby vedla zajištěný život v luxusu, plachá a nezkušená Máňa nachází rovnováhu až ve vztahu s chudým, ale upřímným sazečem. Film tehdy jako jeden z prvních otevřeně apeloval na důsledky hospodářské krize. V ostrém kontrastu se tu ocitá prostředí nablýskaných tanečních barů a protetářských výčepů. Machatý se i tentokrát obklopil těmi nejlepšími osobnostmi z řad nových uměleckých proudů. U kamery stál Václav Vích, stavby provedl Alexander Hackenschmied, hudba je dílem Jaroslava Ježka, písňové texty nesou autorství Vítězslava Nezvala a v jedné z vedlejších rolí se ocitl zpěvák R. A. Dvorský. Působivé herecké výkony ústředního trojlístku (Magda Maděrová, Jiřina Šejbalová, L. H. Struna) dávají tušit nové možnosti zvukového filmu. Nadto je celý film protkán těmi nejpůvabnějšími metaforami. Ze soboty na neděli tak představuje v začátcích zvukové éry v našem filmu první závažný pokus o navázání na průbojné směry světové kinematografie, především na sociálně-kritické filmy německé produkce z konce dvacátých let. - - - P. S. Francouzsky namluvená kopie s názvem D'une nuit à l'autre byla sice relevantním krokem, ovšem stále zůstává nezodpovězený její potenciální (ne)úspěch v zahraničí. Konfrontace monotónně znějící francouzštiny je navíc vyloženě hrůzostrašná.(3.2.2009)
-
Terminus
Na první pohled milostná banalitka, při bližším ohledání jeden z nepozoruhodnějších československých filmů ze třicátých let dvacátého století. Spolu s progresivním filmařem Alexanderem Hackenschmiedem (architektonické řešení) a Jaroslavem Ježkem (hudba) vytvořil režisér Gustav Machatý moderní film kreativně pracující se systémem asociací, zvukovou stopou a především pak zachycujícím atmosféru Prahy v noci "ze soboty na neděli", kdy jsou plné jak nóbl podniky, tak zapadlé malostranské hospůdky. Od počátečních ornamentálních záběrů (karosérie vozidel, stroje) se pozornost přesouvá k příběhu písařky Marie (Máni, Mary) a jejímu milostnému vzplanutí za deštivé noci. Marii ztvárnila ve své jediné meziválečné roli neherečka Magda Maděrová, která se po válce objevila v epizodních partech ve zhruba desítce filmů, z nichž těmi nejznámějšími jsou Dařbuján a Pandrhola a Dva z onoho světa. Mariina nového přítele vypodobnil naopak hojně obsazovaný L. H. Struna, který ztvárnil hlavní roli mj. ve Wassermanových Trhanech, ale objevil se i v několika filmech Fričových (Advokátka Věra, Krok do tmy) či Světě kde se žebrá vedle Huga Haase.(18.11.2005)
-
Hwaelos
Po skvělém Erotikonu nepochopitelné zklamání. Stejně jako na klasice Vrah mezi námi, lze dobře ilustrovat, že Machatý ještě se zvukem neumí nakládat. Veškeré dialogy se dělí pouze do tří kategorií: banální, zbytečné a opakující se. Z tolik vychvalovaných zvukových efektů (Ježkova píseň, rozhlas) ční samoúčelnost a ukazují pouze naivní nadšení z počátků zvukové éry. To vše je ale, když ne pochopitelné, alespoň omluvitelné. Smutnější ovšem je, jak rychle se vytratila obrazová kvalita, která vyzdvihovala Erotikon nad soudobou produkci. Osvětlení je tristní, zajímavých záběrů a prvků avantgardní kinematografie znatelně ubylo. Zůstal jen příběh z červené knihovny.(7.8.2011)
-
Sandiego
Machatý se rozhodl zvukově experimentovat a ukázat otrokům zvukové aparatury a diletantům, jaký potenciál pro filmovou řeč i samotný děj nový nástroj skýtá. Ovšem i on se svým způsobem zvuku podřizuje. Je zde jasně viditelná podřízenost dějové složky různým zvukově-obrazovým extempore a přehlídkám nejrůznějších možností, z čehož okatě kouká formalismus a uniká psychologie a hlubší prožitek. Umělecký kalkul tudíž omezuje zaujetí příběhem a uvádí diváka do značného odstupu. Tím pádem nemůže být řeč o obdobném uhranutí a emocích, jaké nabízí Erotikon a Extase. Přesto jde stále o dílo ojedinělé, netýkající se jen technického inovátorství, ale i snahou o přirozenost, civilnost a autentické momenty, "nedějovost" hlavně v první polovině. Takovéto pojetí látky by se spíše hodilo někdy na přelom padesátých a šedesátých let. Jako by Machatý už jen nedržel krok s dobou, ale trochu ji i předbíhal.(26.8.2010)
-
SeanLSD
... predovšetkým pršalo ....... a popritom sa prihodili nejaké z tých najobyčajnejších všednodenných udalostí - niekto šiel piť, iný tancovať, ďalší z práce.... - zachytené Machatým hneď na počiatku éry zvukového filmu u nás tými najvýbojnejšími zvukovými experimentmi a dovtedy najsilnejším prienikom avantgardy do filmu. Bohužiaľ, triviálnosť a naivitu deja nedokázali potlačiť ani tie najnápaditejšie formálne zložky.(17.2.2012)
-
minus
Osobně si Ze soboty na neděli cením daleko více než proslavené, ale ve srovnání s tímto filmem spíše "zpátečnické" Extase. Machatý se zde odhodlal k na svou dobu velmi invenčním zvukovo-obrazovým experimentům. V nepředvídatelných okamžicích rozbíjí filmový prostor do řady překvapivých detailů, čímž dosahuje originálních kontrapunktů obraz-zvuk (slyšíme rozhovor, ale v záběrech vidíme detaily nablýskané limuzíny apod.). Leckdo by snímku vytýkal kýčovitost v podání milostné zápletky, ale ani zde bych neviděl problém. Vždyť úsměvné lyrické líčení je možná i záměrně sympaticky naivní a prosté. Ke všemu film obsahuje velice chytlavé šlágry od J. Ježka. Pakliže se vám naskytne příležitost zhlédnout, rozhodně nepropásněte!(4.11.2005)
-
Skuby47
Tento spíš zajímavý než poutavý pamětnický film jsem viděla dneska prvně. Je to jeden z našich nejstarších zvukových snímků a těch více než 80 let je na něm znát. Příběh je prostinký, velmi zvolna plynoucí, ale jeho provedení a nasnímání je na svou dobu vskutku nevšední a velmi působivé. Herecké výkony jsou překvapivě civilní. I když se Struna zhostil své role se ctí, viděla bych jako věrohodnějšího představitele charismatického milovníka někoho pohlednějšího, třeba Rolfa Wanku. Tento film bych doporučila spíš náročnějším divákům, kteří docení jeho kvality, protože moji vnuci by ho jistě strhali jako nudný.(10.5.2012)
-
Rattlehead
Opravdu nádherně natočený film, skvost počátků zvukového filmu u nás. Mezi ostatními filmy té doby vyčnívá podobně jako např. Občan Kane mezi hollywoodským brakem...(8.4.2010)
-
bubblebobble
Tento výtvor okolo mňa len tak prefičal. U mňa spadá do kategórie: Uvidím náhodou, myslím si, že naň rýchlo zabudnem a on mi z neznámich príčin v hlave zostane. Na mňa pôsobí zvláštne až magicky. Pritom tam nič také nie je. Niekedy som mal ale naozaj pocit, že sledujem začiatok porna. :D Veľmi ma prekvapilo, že tu niekto mal podobný pocit. Veľmi zvláštny film. Naozaj veľmi zvláštny.(20.2.2012)
-
pytlik...
Film se mi líbil mnohem víc než Extáze, netradiční snímání zde nepůsobilo rušivě a samoúčelně, naopak zdůrazňovalo atmosféru. Třeba ten záběr v hospodě, chlapík ležel obličejem na stole a jak dýchal, lehce to nadzvihávalo okvětní lístky vedle položené kytice. Krása. Ovšem z příběhu jako takového jsem měl poněkud depresi. Mně ten vztah Máni (nomen omen) a Struny (který se hodí typově na kasaře, rozhodně ne na milovníka) připadal poněkud nízký a ubohý. Rozhodně bych neřekl, že to byla pravá láska, prostě si ti dva pod tíhou prázdných, nelehkých a nudných životů snažili vsugerovat, že se do sebe zamilovali, když už je náhoda svedla k sobě. No a závěr je z pohledu dnešní, a možná i tehdejší doby poněkud nereálný a vyumělkovaný. Upřímně, nedokážu si představit, že by si někdo kvůli člověku se Strunovou vizáží bral život.(3.5.2012)
