Jsem tu pro vás

Hmm... francouzská komedie. Asi bych si měla začít zvykat na to multikulturní složení v jejich filmech, protože na jednoho typického obyvatele země galského kohouta tu připadá nejméně dvakrát tolik rodilých přistěhovalců. V tomto případě se jedná o smíšenou francouzsko-alžírskou, notně altruistickou, rodinku, vychovávající své dvě děti v přesvědčení, že není nad to pomáhat lidem a to pokud možno zadarmo, protože peníze jsou špinavé nutné zlo. Důsledkem této výchovy je dcera pracující v personálním oddělení, která všechny propuštěné nešťastníky mužského rodu obšťastňuje sexem ze soucitu, zatím co mladší syn se snaží odtrhnout od svobodomyslné rodinky a usiluje o to stát se ortodoxním muslimem, což se mu většinou zas až tolik nedaří. Upřímně jsem chápala nespokojenost jeho manželky, když ji dotáhl do toho brlohu v Alžírsku, akorát, že já bych ho navíc ještě párkrát flákla po hlavě Koránem, aby se mu trochu rozsvítilo. Popis komedie-drama je v tomto případě přesný, občas to bylo na smích, občas se jelo na vážnější vlně a nakonec z toho byla i docela hezká romantika. (19.06.2016)

Francouzi mají docela dobré komedie a tahle je toho ukázkou. Není to skvělá řachanda, ale už jen ten nápad je výborný. Mladá žena, která je trochu porouchaná v tom, že není schopna říct ne. Jelikož dělá na oddělení, kde celkem často vyhazuje lidi, je to problém. A tak našla cestu, jak se přenést přes svůj psychický problém a trochu ulehčit vyhazovaným jejich cestu. Prostě se s nimi vyspí. Vystavět n tomhle příběh bylo umění, ale povedlo se! (15.02.2016)

Dobrý a originálny námet, aj keď tá komédia mi do toho vôbec nepasovala. Toto bolo na čisto dramatický žáner, a je veľká škoda, že do toho motali aj tie komediálno-absurditné prvky. Najviac zo všetkého sa mi páčili tie retrospektívy do minulosti na vývoj vzťahu a formovanie osobností oboch súrodencov. Toho tam mohlo byť aj oveľa viac. Naopak, najmenej atraktívna časť bola tá Hannina "chorobná súcitnosť", to ma fakt nebavilo. Ale inak fajn, a najmä zaujímavé. (09.07.2016)

Co si myslet o filmu, který začíná scénou, ve které se nějaká francouzská nymfomanka vyspí s nějakým francouzským týpkem v Oktávce RS? Sic nebyla špatná, ale že by se na ní hezky koukalo, to se taky říct nedalo. Do toho se připletla nějaká muslimská rodinka a tvůrci si začali dělat hroznou legraci z Muslimů, aby jako dali najevo, že Muslimové jsou vlastně úplně v pohodě, pokrokoví a umí se zasmát inteligentnímu vtipu. Přitom film vše vypráví s takovou tou klasickou francouzskou grácií, která jim v komediích hrozně jde. Jen s tím rozdílem, že celý ten rádoby humor je tady tak strašně prvoplánovej, až mi z toho bylo zle. Měl jsem z toho filmu pocit, že se nám snaží říct, jak jsou Muslimové vlastně hrozně fajn. Že to s nimi ve výsledku vůbec není špatný, a že si s nimi můžeme užít opravdu hodně legrace. Vážně? (15.12.2016)

Opět jedna z těch trochu originálnějších francouzských dramedií. Co také jiného očekávat od režisérky filmu Jména lidí? Tady se prolínají chvilky smutnější s těmi absurdními, ale já bych to převážila spíš na komedii. Asi nebudu za rok vědět, o čem, že to bylo, ale dnes sympaťačka Vimala Pons alá Hanna a nejen ona, celá ta její rodinka splnila svůj účel a já strávila příjemný večer. Jen jsem se mimo jiné stejně nedozvěděla, co je to ten dzekfrut ? (19.06.2016)