Hrůzovláda

Dobrodružný snímek z doby revoluční Francie, lehce šmrncnutý noirem a místy doplněný o hudbu, která jako by vypadla z nějakého černobílého monster movie. Kombinace je to rozhodně zajímavá. Filmy z doby, kdy revoluční teror roztáčel svá soukolí mám velice rád a tenhle patří k těm lepším, které ve 30. a 40. letech vznikly. Robespierre se ztvárněn jako správný maniak a slizoun, před kterým si skutečně žádný občan nemohl být jistý. Z postav mě asi nejvíc zaujal Občan Fouche. (17.01.2011)

Historický film z nevraživej doby, v ktorom dominuje ponurá atmosféra a tiež viacero napätých scén, ktoré sú na svoju dobu naozaj dobre zmáknuté. Nie všetky postavy sú dotiahnuté, vyskytnú sa tu aj dejové skratky a kto vie, do akej miery je príbeh historicky doložiteľný, každopádne to vadí menej, ak má film dobre vystavanú zápletku a tempo. Herecky zaujal Arnold Moss ako slizký šéf tajnej polície. (08.01.2020)

Žel nepatřím mezi cílovou skupinu, ač velká francouzská revoluce náleží k mým oblíbeným tématům. Čekala jsem politické drama (například něco jako „Danton“ od Andrzeje Wajdy) a dostala westernově laděný dobrodružný film, nakládající s historickými osobnostmi a událostmi velmi volně (nejlépe se podařilo vystihnout postavu, různými režimy proplouvajícího Fouchého); a ještě ke všemu přislazeného milostnou zápletkou. Moje vina; mám číst pozorněji anotace a komentáře; případně se podívat i na profil režiséra – nyní již vím, proč mi nabízený příběh tolik evokoval žánr westernu. Dalo by se namítnout, že třebas takový Červený Bedrník (seriál či film) se též ne zcela drží historie, ale – ale neglorifikuje revoluci a její zvrhlé ideje, nepreferuje jednoho revolucionářského fanatika před druhým. Dvě věci na filmu oceňuji, jeho úplný začátek, skvěle navozující obrazem, hudbou i slovem atmosféru všudypřítomného strachu; scény s „občany“, ať již v národním shromáždění nebo při sledování poprav – tváře davu, tváře jak z Goyových nočních můr. Co mne nejvíce „dojalo“ je poučení, kterého se dostane starší venkovance, vzpomínající na monarchii, že se nelze vracet dozadu, ale stále se snažit vybudovat lepší svět. (21.03.2021)

Ďalší z dôkazov (spolu s napr. The Night of the Hunter), že noir je štýl(istická tendencia) a nie žáner. Dobrodružno-historická kostýmová dráma z obdobia Veľkej francúzskej revolúcie v noirovom háve však neoplýva len neprehliadnuteľným expresívnym vizuálom (až groteskne natiahnuté tiene, ostré siluety, hĺbka záberu, neobvyklé rakurzy), ale Mann tu šikovne pracuje aj s noirovými naračnými motívmi (MacGuffin, infiltrácia do „gangu“, milenci na úteku). Ak si navyše uvedomíme, že de facto ide o jeho most od noirov k westernom, je to skutočne mimoriadny kúsok. (24.08.2020)

Perfektně vykreslená atmosféra porevoluční Francie, kde dominovala tajná police, strach a teror, v mistrné režii A. Manna. Herecké obsazení postav nemohlo ani být lepší (Fouché!!!), parádní kamera vykouzlí nejednu stínohru a některé scény - napětím a nervozitou jsem ani nedýchal. Perfektní thrillerová a velmi napínavá jednohubka. (09.09.2020)