Sibel
Sibel
Sibel
Sibel
Kamera:
Eric DevinHrají:
Damla Sönmez, Emin Gürsoy, Erkan Kolçak Köstendil, Elit İşcan, Meral Çetinkaya, Gülçin Kültür ŞahinObsahy(1)
Pětadvacetiletá Sibel žije v odlehlé horské vesnici v Turecku poblíž Černého moře. Je němá, ale se svým okolím komunikuje prastarým pískaným jazykem. Když se ve vsi rozšíří zvěsti o vlku, jenž se toulá po okolí, Sibel vezme pušku, opustí otce a sestru a plná odhodlání vyrazí do lesů. Zde se setkává s mužem, který je podobným vyděděncem jako ona. Tento člověk, zraněný, vyhrožující a bezbranný, je první, kdo se na ni podívá zcela novým pohledem. (Cinemax)
(více)Videa (2)
Recenze (18)
Co se námětu týče, tak se zase o žádný zázrak nejedná. Holka se odlišuje, společnost se jí straní a pak přijde setkání, které jí zásadně změní život. Podobných záležitostí by se člověk jen těžko dopočítal. Nicméně Sibel se přeci jenom trochu liší. Předně je to kulturním prostředím. Vzhledem k tomu, že Turecko zatím není jako Afghánistán nebo Saudská Arábie, působí zvyky v zapadlé vesničce decentnějším a tím pádem i důvěryhodnějším dojmem. No a pak je tu samozřejmě hvízdání. Člověk by neřekl, kolik taková blbost udělá. Sice mi otitulkované pískání zpočátku přišlo trochu divné, ale postupně se z toho stala jedna z nejsilnějších devíz. Kor když netradiční způsob komunikace používala fantastická herečka. Hezké exteriéry jsou pak příjemným doplňkem. Každému to asi nesedne, ale mě se to líbilo. 80% ()
Pozoruhodný film z pro nás exotického prostředí, avšak jeho téma je univerzální. Cagla Zencirci (ročník 1976) je režisérka narozená v Istanbulu, natáčí spolu s Guillaume Giovanettim. Film táhne Damla Sonmez s uhrančivým pohledem, nicméně i ostatní aktéři působí autenticky, uvěřitelně. Zajímavé komentáře: https://variety.com/2018/film/reviews/sibel-review-1202917280/ http://zone-critique.com/2018/10/26/sibel-de-guillaume-giovanetti-et-cagla-zencirci/ https://www.hollywoodreporter.com/review/sibel-review-1198763 ()
Sibel je díky své jinakosti vyloučená z komunity místních vesničanů. Hlavně ženy se jí bojí, nerozumí ji a dokonce i její mladší sestra se za ni stydí. A ona se tak moc snaží být užitečná a zavděčit se. Teprve krátké setkání s mladým uprchlíkem, dosud nepoznaný cit a poznání lidské krutosti, ji dodají hrdost a sílu zůstat sama sebou. ()
Tradice jsou jistě krásné a zajímavé, ale je otázkou, které se do té určité doby ještě hodí a které by již měly zůstat raději v encyklopediích. Tady to díky nim nemá těžké jen Sibel, ale i její sestra, otec a sousedka, stále čekající na svého milého. I když se příběh věnuje především Sibel, místa pro všechny zmíněné je v něm dost, hold když se dobře vypráví, k tomu aby bylo řečeno vše podstatné, stačí málo. Damla Sönmez však v titulní roli prakticky nesleze z plátna a je výborná, vlastně bez jediného slova (za to s velmi zajímavým pískaným jazykem) řekne vše. Například její postupné sbližování s dezertérem, scény jako ta, ve které ho učí první slova "svým jazykem", něco nádherného. Čemuž samozřejmě dopomáhá i kamera, obzvlášť v lesních scénách dokonale atmosférická, nakonec ovšem vždy z důrazem na detail tváře Sibel. 80% ()
Sibel je od piatich rokoch nemá, komunikuje iba pískaným jazykom. Pre okolie je postihnutá, vyvrhnutá z komunity, tá, ktorá prináša nešťastie. V lese má svoju chatku, kam chodí denne striehnút na vlka. Neopúšta ani otca, ani sestru. Pre rodinu je viac menej slúzka. Stará sa o chod domacnosti. Jej rovesnícky sa vydavaju, ona je vsak stale sama. Chyba jej laska, ludskost.... Jedneho dna v lese stretne raneného muza. Vznikne medzi nimi krátky, ale nezný vztah.... ()
Reklama