Černá roucha

K tomu se dá říct jediné: OOOuu maj gááááááááád !!!!! Tomu říkám svatá trojice: Zamilovanej farář-poměrně silný kuřák, matka představená-lesbická vyděračka, závislá na heráku, která rozprodala půlku kostela, jen aby měla na fet a stádo jeptišek-sestra Močka, sestra Špína, sestra Krysa a spol, který si sem tam dají LSD...A nesmím zapomenout na tygra, kterýho tam odmalička chovali jako domácího mazlíčka...Matka představená vysvětluje kurvě význam Ježíšovy smrti a přitom si rovná lajnu Háčka, aby jí vzápětí vdechla svejma křesťanskejma nozdrama a zbytek si prstama otřela o zuby, jak to dělají zkušený smažky. Almodóvar mě opět šokoval a musím opakovat, je to BŮH (nebo ďábel?)... (05.01.2010)

Celou svou kariéru točí Pedro Almodóvar neobyčejné filmy z různých prostředí. Tento, skoro třicet let starý film, není vyjímkou. To může napadnout jen Pedra natočit film o jeptiškách a to tak absurdní a zábavný. Máme tu řádovou sestru, která chová v klášteře tygra, jiná zase má halucinace a proto užívá LSD, další píše, pod psudonymem milostné romány a korunuje to matka představená. Ta má lesbické sklony a je závislá na heroinu! Jednoho dne přichází do kláštera kabaretní zpěvačka požádat o azyl a ta život v klášteře ještě "okoření". Originální nápad mistra mě pobavil a já můžu, už své 16 seznámení s jeho tvorbou hodnotit hodně nadprůměrně. (25.05.2012)

Páči sa mi Almodovarova kontroverznosť i to, ako dokáže na najrôznejších sociálnych javiskách karikovať svet do svojej bizardnej a predsa realistickej podoby. Niekomu sa tento film môže zdať istotne kontroverzným, ale je to len Almodovarov pohľad, jeho vlastná optika, to ako on sám vidí tento svet - ako jedno veľké divadelné javisko, kde sa skutočné prelína s fiktívnym - Almodovar vidí všetko inak než väčšina - ani miesto ako je kláštor nevidí ako idylické miesto, v ktorom sa ženy oddávajú motlitbám, ale práve ako miesto hriechu, kde každej jednej postave dáva dole hábit a ukazuje ju nahú vo svojej najs(y)urovejšej podobe. Ostrý film, ale Pedro má aj ostrejšie. 4* (16.09.2012)

Situační surreálnost s absurditou, postavy svérázně suverénní ve svém jednání / na pozadí nejistoty vnitřní /, zabírané však okem velkorysým, s lidským rozměrem ... prostě bruslení poalmodóvarsku, i když v důsledku trochu prázdné. Obě režisérovy polohy -i tu střeštěně hravou i tu vážnější- mám vovšem ráda, protože náboj humoru dokáže propašovat prostě všude ... Pedro je jen jeden :) (02.09.2011)

Muj 16. celovecerni film, ktery jsem od Almodovara videl musim hodnotit bohuzel jako zatim jeho nejslabsi pocin. Uz v rane tvorbe Pedro ukazuje, jakym smerem se jeho filmy budou ubirat. Namet opet velmi absurdni, vystredni a pro mnohe i poburujici, presto velmi zabavny! Hodnoceni hereckych vykonu trochu stizi zahalenost hlavnich predstavitelek, ale Chus Lampreave v roli naruzive spisovatelky je vyborna, sel jsem do kolen hned, jak zacala mluvit:-). Almodovarovy filmy me vedle zpracovani vzdy bavi diky vybornym scenarum a ten Cernemu rouchu jeste chybi. (02.11.2013)