Černá roucha

Přepsáno v březnu 2020. Film Černá roucha jsou svéráznou komedií. Černý humor je zvrácenou radostí bizarních podob života. Katolická církev je podrobena morální kritice a duševní rozpolcenosti, ale Pedro Almodóvar vychází z jiného bodu, než Buñuel. Luis byl anarchista a bíl se za společenskou změnu, Pedro těží z niterné úzkosti a z nenávratně poškozených vnitřních světů. Moc a slib celibátu deformují morálku vlastních skutků, přesto jsou Černá roucha více výrazem uvolnění a radosti z nabyté osobní svobody. Film je extravagantní, rozpustile provokující, niterný a ironický, poslání katolické církve je zobrazeno ve té nejsvatější a nejhříšnější podobě zároveň. Duchovní poslání je ovlivněno světem hříchu, je rozerváno a v pastelových barvách se přizpůsobuje změnám času. Hlavní postavou výstředně ztřeštěné komedie je Yolanda (příjemná Cristina Sánchez Pascual), bývalá učitelka a současná kabaretní zpěvačka se slabostí k omamným látkám. Utíkání před svědomím přítomnosti se dostává na počátek nové životní etapy. Bizarnost je prostředkem ke změně. Důležitou postavou je Julia (pozoruhodná Julieta Serrano), matka představená kláštera jeptišek řádu "Redentoras humilladas". Záchrana těch padlých poznamenává její nitro narkotizační chutí hříchu a špatně skrývanou tělesnou potřebou. Velmi výraznou postavou je Rata de callejón - Krysa Kanálnice (velmi příjemná Chus Lampreave), řádová sestra, která pod pseudonymem Concha Torres v nevědomí využívá absurdní příběhy životů hříšných oveček. Další klášterní obyvatelky: pro závažné překročení světského zákona vždy věrná představené, obsedantní potřebou masochistické bolesti poznamená a z chvění halucinací narkomanie šťastná sestra Estiércol - Močka (zajímavá Marisa Paredes), tygříka vychovávající a na čistotu pečlivá sestra Perdida - Špína (příjemná Carmen Maura), a nadšená kostýmní návrhářka v krizi víry, sestra Víbora - Zmije (příjemná Lina Canalejas). K výraznějším postavám patří také markýza (zajímavá Mary Carrillo), čerstvá vdova. Osamělost a neochota finanční výpomoci ukončuje dlouholeté a existenčně potřebné příspěvky klášteru. Z dalších rolí: nevděčná bývalá ovečka matky představené Merche (Cecilia Roth), na Julii rozzlobená nová generální matka řádu (Berta Riaza), diskrétní kaplan a ochotný pomocník Zmije (Manuel Zarzo), spolehlivá dodavatelka štěstí pro klášterní potřeby Lola (Marisa Tejada), či zcela vypočítavá rodná sestra jeptišky Krysy Antonia (Eva Siva). Černá roucha je výstředně provokativní komedií osvobozeného ducha. Je ztřeštěností i kritikou licoměrnosti, dobírá si přetvářku důstojnosti a obdivuje každou nenormálnost a bizarnost života. Nadsázka chutná, stylově zábavný film! (23.02.2010)

No hodně rozporuplný film, nejhorší co jsem zatim od Almodovara viděl. Na svou dobu určitě hodně kontroverzní film. Jeptišky šlehající si heroin, nebo beroucí si LSD, nazívající se sestra špína, sestra močka, sestra kanálová krysa, to mi příjde už trošku příliš. Nechápu co tím chtěl básník říci, ale u mě tenhle film prostě nefunguje, je prostě už moc přitažený za vlasy. Pokud se Almodovar chtěl strefovat do církve, tak to určitě udělal mnohem lépe ve filmu Špatná výchova. Tentokrát prostě ne. (24.11.2008)

Pravděpodobně nejslabší film, který jsem od Almodovara viděl. Vůbec nevím, co tím chtěl básník říct. Nedávno jsem četl, že to má být výsměch církvi, spíš bych ale řekl, že tady Pedro jeptišky polidštil, než že by je chtěl nějak shodit. Pokud by je chtěl zesměšnit, tak mohl přitlačit na pilu, tady je podle mě celkem šetřil. Ale ten film vznikl už před 30-ti lety. Je pravda, že jeptišky šňupající herák mohly být v té době hotový zjevení, dneska už to se mnou ale prakticky ani nehlo. Hlavně mi tady ale chyběl příběh, dřív, než se nějaký objevil, tak to skončilo. Vážně slabší kus. (16.06.2013)

Můj první osmdesátkový Almodóvar, s puncovanou retro-atmosférou skoro jako od Ferreriho. Proč poživačník podnikl exkurz za zdi kláštera? Nejspíš proto, aby ukázal, že ženský jsou prostě ženský a žádná instituce ani stav s tím nic nenadělá. Pozorovat matku představenou, kterak si před nitrožilní aplikaci heroinu zaškrcuje hadicí paži, je ve filmu jiného autora * bez erupcí smíchu čistě hysterického * nemyslitelné. Čtyři-pět řádových sester se v ničem neliší od hrdinek * dejme tomu, prašť jako uhoď * Žen na pokraji nervového zhroucení, snad jsou jen o něco divočejší - to kvůli potěše z kontrastu z hábitů. Muži hrají ve filmu opět jen okrajovou úlohu (sebe)destruktivních monster (o něž se ženy musí starat) resp. indiferentních bačkor (o něž se musí starat rovněž). Až jednoho zamrzí, že realita nekopíruje Almodóvarovy filmy [víc]. (12.05.2013)

Moc tomu filmu nerozumím. Je podivný. Roucha jeptišek zde byla znesvěcena a zneužita. Samozřejmě se může jednat o druhou odvrácenou stranu, kdy hříchy nepácháme pouze v ústraní či ve svém nitru. V klášteře se to hemžilo padlými dívkami, jejich obsesemi, halucinacemi, paranoiou... Ale co ten tygr jako domácí mazlíček? To už bylo moc. První Almodóvarův film, který mě dost zklamal. (19.12.2012)