Fukušima

Spíš hraný dokument než cokoli jiného. 1) Neumím kvalifikovaně posoudit, jak přesně jsou vylíčeny události katastrofy, ale po zběžném průletu internetem mi připadá, že docela dost._____ 2) Japonská polofeudální mentalita činí film zajímavějším: neustálé úklony, omluvy, řvaní, emoce._____ 3) Snímek prakticky nemá hluchá místa._____ 4) Dialogy si autoři vypůjčili z nějakého céčkového scifi filmu. Pokud jde o odbornou terminologii, běžný divák (já třeba) vůbec netuší, o čem je místy řeč._____ 5) Chybí mi nějaká sebereflexe, zhodnocení celé katastrofy. Film lehce zaznamenává voluntaristická rozhodnutí vyšších orgánů, ale celé je to jen v náznaku._____ 6) Neodpustím si poznámku k některým komentátorům. Očividná neznalost japonské kultury, neschopnost ji pochopit (a tím méně akceptovat) spolu se stejně očividným nedostatkem životních zkušeností a v některých případech i se zřejmým inteligenčním deficitem vede u mnoha komentátorů k jednoznačnému odsouzení ve stylu: nerozumím tomu, tak je to špatné. Doporučuji všem přečíst si odpadové a jednohvězdičkové komenty. (14.01.2021)

Ani můj král ze Siamu neumí zázraky. Pokud scénář napíše jedno nemehlo, režisérské židle se chytí jeho kamarád a český dabing obsadí amatéři, nelze čekat žádnou hitparádu. Každopádně musím ocenit příběh natočený podle skutečné události. Tamní pracovníci byli hrdinové. Díky jejich odvaze nemá Japonsko nový vodní příkop, nemusí posouvat své hranice a vyhlašovat nové sčítání lidu. Je pro mě ale úsměvné sledovat přehrávání neherců, které přičítám stylu japonské kinematografie. (13.04.2021)

Japonsko chtělo svůj Černobyl. V realitě se to díky bohu nepovedlo, a bohužel se to nepovedlo ani filmově. Dramaturgicky, herecky i režijně je Fukušima nudná ubrečená blátotlačka, která začne doslova v první minutě, ale ani na sekundu vás nepřinutí se o postavy nějak víc zajímat, či se o ně dokonce bát. Ken Watanabe je tu pro západní svět asi jediný známější herec a jeho role spočívá v tom, že celou dobu sedí, nadává na svý nadřízený nebo fňuká nad současným stavem. Katastrofa to byla obrovská, nad tím nepolemizuji, ale událost by si zasloužila film, který by v divákovi vyvolal alespoň nějaké pocity, a ne jen nudu, která byla ke konci skoro nesnesitelná. (13.01.2021)

Tak jsem se dvě hodiny dívala, jak se lidé klaní a omlouvají. Ano, nerozumím téhle kultuře a nelíbí se mi filmy z Asie. Prostě čekáte akci a emoce, jenže dostanete nudu bez emocí. XY lidí jen sedí, přechází a mluví. Elektrárna se opraví sama, nikdo neví proč. Já si myslím, že chtěla ukončit tohle utrpení, tak si radši ufoukla a tlak klesnul. Tadá. (02.02.2022)

Díky filmu jsem se něco málo zajímavého dozvěděl, ale tím, že se ještě všichni vzpamatovávaj z Černobylu a film nijak zazráčně neohromil se to moc nepovedlo. Watanabe a Sato byly výborné, sympatické a zajímavé postavy, zbytek postav bylo buď nezajímavé, nesympatické, né-moc-dobře zahrané a nebo úplně vylízané. Některé scénky byly výborné (asi jen 2), některé dobré, některé špatné a některé až ponižující. Logika a chování některých postav byla tak divná a praštěná, ale nevim, asi to fakt takhle probíhalo, nebyl jsem tam, když se to dělo, takže nevim, neposoudim. Film jsem zjuknul jen příležitostně kvůli oné premiéře na MAXu a už teď si nepamatuju půlku z filmu, a to jsem ho viděl včera. Vím, že bych psal jinak, kdyby ve Fukušimě došlo na nejhorší, díkybohu nedošlo, takže jsme místo příšerné katastrofy dostali jen příšerný film, ikdyž zas tolik příšerný nebyl, řekněme, že byl hodně podprůměrný. Jestli do toho stejně chcete jít, připravte se na dávku několik nudných scének, pár dobrých, docela průměrnou atmosféru, válnou většinu šáhlých postav a prapodivné dialogy. (06.01.2021)