Diego Maradona

Asif Kapadia tyhle životopisné dokumenty opravdu umí a po Sennovi a Amy Winehouse následuje příběh Diega Maradony. Opět opravdu velký a zajímavý životní příběh, který na ty více než dvě hodiny určitě vydá a vydal by i na více, ale takhle se alespoň udržela určitá údernost. Nejsou zde žádné mluvící hlavy a všechno je odvyprávěno pomocí tuny původních záběrů. Film se soustředí především na Maradonovo působení v Neapoli, jelikož tam se odehrává vše stěžejní a to, co předcházelo a následovalo, je uvedeno jenom v rychlosti. Jako stěžejní moment je vyobrazeno utkání Argentiny s Anglií, které perfektně definovalo Maradonovu osobnost. Dvě tváře - Diego a Maradona. Části, které spolu nemohou moc dobře fungovat, ale zároveň nemohou fungovat bez sebe. Opět velmi zajímavý a perfektně řemeslně vystavěný dokument. (31.10.2019)

Schopnosť Kapadiu a tímu okolo neho vytvoriť z rozhovorov, prameňov a archívnych záberov tak živelné, nekompromisné a intenzívne dokumentárne filmy profilujúce jedinú výraznú osobnosť je natoľko obdivuhodná, že by mi ako divákovi nevadilo, keby venovali celú svoju kariéru len tomuto formátu. Futbal nesledujem, o Diegovi som vedel pramálo, no celé dve hodiny som sledoval jeho cestu s napätím takmer trilerového efektu, takže klobúk dolu. (13.08.2019)

Ptal jsem se, proč mě to vlastně tak nudí. Nepřišlo mi to nijak zvlášť zajímavé. Jenom to klouže po povrchu. Diego je skvělý hráč, Diega miluje celá Itálie, Diego zapřel své dítě, lže své ženě, propadl koksu, obrátil se proti Itálie a ta se obrátila proti němu. Diego byl skvělý hráč fotbalu a současně kokot - hlubšího poznání jeho osobnosti se mi nedostalo. Formálně ten dokument neoslní a současně jsem měl pocit, že se mu nedařilo pořádně proniknout k jádru věci a určitý situace dostatečně rozvést. Prostě archivní záběry a krátká vyjádření se k tomu, co je na obrazovce. Během posledních 30 minut jsem však zjistil, že se mi to vyloženě protiví. Všem bylo jedno, co Diego dělá, dokud Neapoli, tý chudinský díře, vyhrával titul a zvyšoval prestiž. Všichni ho tam milovali. Ne proto, jaký byl, ale proto že vedl k vítězství jejich tým. Snad nejsem jedinej, komu to přijde povrchní, křehké a hloupé. Fanoušci fotbalu jsou těžká verbež. Diego jim dal 6 let života, oni ho měli za Boha a když chtěl vyhrát mistrovství světa za svůj národní tým Argentinu a porazil Neapol, tak se proti němu obrátili a stal se nejnenáviděnějším člověkem k zemi (více nenáviděným než politici a Diktátoři). Smýšlení fotbalových fanoušků je těžce zavrženíhodné. Pro ně je alfou a omegou jen jejich tým a fotbal. Možná, že kdyby uvažovali líp, nemusela by se jejich země stát takovou špinavou zkorumpovanou dírou. To, že začali Maradonu považovat za dábla, mi přišlo naprosto stupidní. Úplná kokotina. Nepřiliš dobrej dokument prezentuje údálost, kterou lze považovat za protivnou šaškárnu. (08.11.2020)

Obecně je to příběh známej (aby taky ne, když se jedná o jednoho z nej fotbalistů historie), ale je to zpracovaný moc hezky a hlavně se na to může podívat kdokoliv, nejen fanda. Dobový záběry tady hrajou prim a ten sled událostí, který jsou tady vybraný, pěkně zobrazujou zásadní etapy a situace, který Diega ovlivnily. Ať už v dobrým, nebo špatným. Ten tlak (mediální, fanouškovskej, dokonce i mafiánskej) musel být příšernej a vlastně se pak nikdo nemůže divit, že to tak dopadlo. Není to první a ani poslední případ (ve sportu, ve filmu, v hudbě), tím si můžeme být jistí. K tomu jeho divoká nátura a různý okolnosti... až se na to v závěru skoro ani nedívá dobře. Jako dokument moc povedený, tohle se povedlo! (30.10.2020)

I když fotbal (i jakýkoliv jiný sport) pohrdavě ignoruju, Maradona byl pro mě v -nácti samozřejmě obrovský pojem. A když nedávno umřel, googlil jsem si ho a našel tenhle dokument. Dovolím si tedy pár vcelku banálních postřehů: Není se čemu divit, že chudému klukovi ze slumu peníze a sláva zamotaly hlavu, což je dost běžný model a většinu z nás by to jistě taky nějak poznamenalo. Ono tzv. "rozštěpení" jeho osobnosti na "Diega" a "Maradonu" je hezký názorný příklad Jungova učení o Personách a žádná schizofrenie, jak tady kdekdo omílá. Ale nic nového pod Sluncem, takových Person má většina lidí několik. Nekritická adorace Maradony prostými Neapolitánci, která dle dokumentu postupně přerostla v nenávist(*), nám krásně ukazuje přelétavost a mělkost v mínění/postojích obecného lidu, jak už ostatně ukázala historie nesčetněkrát. Z toho by se měl poučit každý idealista, který za nějaký ten nekonkrétní "lid" hodlá nějak bojovat, nebo který se odvolává na jeho "vůli". Žvásty, lid je ve své většině stádo tupého dobytka bez pevného názoru (viz např. současnou covidovou hysterii). Lze ho využít k prosazení své Vůle (Alexander, Napoleon, Hitler), lze jím opovrhovat a stranit se ho, ale chtít se za něj bít či obětovat se, je čiré hlupáctví nebo naivita. Cítím zklamání, že dokument se nevěnoval i pofotbalovému Maradonovi, na kterého jsem byl původně nejvíc zvědavý (kokainista, kritik katolické církve, přítel/známý Castra a Cháveze atd). (* dokument to ale myslím trochu tendenčně zjednodušil a smíchal tady Neapolitánce a ostatní Italy, tipnul bych si, že nenáviděný byl hlavně mimo Neapol) https://m.youtube.com/watch?v=ZlSm-wMf2yk (19.12.2020)