Diego Maradona

Vynikající dokument. Pro fotbalové fanoušky skoro povinnost a i pro ostatní myslím velmi zajímavý počin :-). Kapadia evidentně umí. Vyzdvihnu třeba práci se zvukem - předpokládám, že je zesílen nebo jinak modulován oproti originálnímu snímání, ale je skvělý. Jak někdo trefně popisoval, je tam minimum mluvících hlav někde ve studiu, proto to má takovou sílu... Osoba DM jistě štěpí veřejnost velmi výrazně, ale než někdo vyřkne soud, měl by tohle vidět. Řekl bych, že takový tlak by ustála jen opravdu velmi silná osobnost ( kterou DM mimo hřiště není ). K disputaci o nej fotbalistovi historie bych podotkl, že těžko hodnotit individuální dovednosti v průběhu desetiletí, ale aby jeden fotbalista takhle vytáhl repre, a hlavně provinční klub - takto výrazně to myslím nikdo nedokázal... Mohl bych psát spoustu dalších vjemů a osobních prožitků, ale omezím se už jen na konstatování, že Kusturicův počin ve světle tohoto díla zbledl ještě mnohem víc. A jsem opravdu zvědav koho dalšího AK poctí svým umem! (03.08.2019)

Obecně mám dokumenty o osobnostech daleko raději než hrané filmy, pokud jsou zajímavě zpracované. A tenhle Kapadiův zajímavý rozhodně je. Maradonu jsem neměl už jakožto dávný dětský fanda mezi oblíbenci - čtvrtfinále s Anglií v 96 a jeho Božská ruka, jak trapné...Dokument, jak už to tak bývá, nabízí možnost nahlédnout na objekt zájmu filmařů trochu jinou optikou a trochu si názor poopravit. Režisér má co nabídnout hlavně díky unikátním záběrům z Maradonova soukromí, z nichž některé jsou emočně velmi vypjaté. Ale nejen ty – sledovat neuvěřitelně nadopovanou atmosféru na italských stadionech i mimo ně nebo pozorovat neutěšenou situaci tehdejší Neapole je pohledem na jiný svět než dnes, agresivnější, nepřátelský, vyhrocenější, ale i jaksi životnější a sebevědomější. Dnes se takové písničky, jaké si zpíval Maradona s týmem po vitězství v kabinách těžko zpívají. Kapadiův dokument mě s Maradonou smířil, člověk najednou tak nějak trochu chápe jeho temnější, nedospělou stránku, včetně lhaní a podvádění, jako u mnohých ho mlel neuvěřitelný psychický tlak, se kterým se pral, jak mohl.K dokumentu mám jen jednu připomínku - lehce bych zkrátil stopáž nebo bych ji ponechal,ale přidal něco z postfotbalového období (chování v Rusku, Mexicu, politická prohlášení na Kubě aj) Ale i tak: Pro fotbalové fandy povinnost, ostatní by se rozhodně nudit neměli. (30.07.2019)

Božský Maradona si zaslúžil film, ide o dobrý dokument. Stále to je ale iba dokument. A povedzme si narovinu poriadne pridlhý a žlté anglicky titulky vadili. Tá stopáž ale utiekla celkom rýchlo,mne to prišlo zaujímavé a ako futbalového fanúšika potešilo že aj takéto dokumenty vznikajú. Predtým to bol Anelka, teraz Maradona. 4* (11.09.2020)

Jakožto dlouholetý nefanoušek jakéhokoliv fotbalu (s drobnou odchylkou okolo Eura 2004) se na dokument dívám neovlivněn božskorukým Diególem. A i tak jsem si ho vychutnal od začátku do konce. Z dnešního pohledu už pravěké VHS záznamy skvěle nastiňují dobu a ostatní účastníci se zjevují pouze ve formě audiokomentářů na pozadí, což je skvělá věc a nerozsekává to pozornost na kousíčky. Těch 130 minut uteklo, sestříháno bylo skvěle bez nudných pasáží a velké významné plus je i to, že narozdíl od Senny se Kapadia nebál to temné období do dokumentu vpálit jak kopačákem do kulí. Diego Maradona je tím pádem jedním z nejobjektivnějších životopisů, co jsem viděl. (31.10.2020)

Vybavuji si to jako dneska, když jsem viděl solo Armanda Diega přes půlku hřště a následnou trefu zařízení a od té jsem si zamiloval fotbal a i když poslední fáze života Armanda Diega nebyla moc fajn, přesto mě včerejší oznámení o jeho smrti píchlo u srdce. Ach ten dokument byl hodně silný zážitek, vlastně smutný. Dokázal mě odhalit Armanda jako člověka a měl jsem z něj dobrý pocit, jen prostě Neopol pro nej bohužel nebyla dobrá volba, ale na druhou stranu patřila k jeho osobnosti. (27.11.2020)