Zachránit Leningrad

Před 14 dni proběhla v Rusku velmi očekávána premiéra filmu Zachránit Leningrad, samozřejmě i mě zajímalo filmové zpracování této válečné události. Bohužel musím konstatovat, že film má víc much než jsem schopen přehlížet. První co mě mrzí, že rusové se nedrží své filmařské řeči založené na syrovosti a autentičnosti, tady ta snaha o Hollywood byla až do očí bijící a když se k tomu přidala neschopnost zaměřit se na motivy a jednání postav na úkor událostí, které následně vyzněli do prázdna "bitva o kopec" a pokupě to drželo jen proto, že to bylo na jedným filmovým pásku bylo zle nedobře. Naštěstí jsou rusové velmi zručný pokud jde o obrazovou složku, takže třeba akční nálety na loď mě bavili, ale fakt měli Němci k dispozici jen dvě letadla ? Mohlo to být ještě velkolepější přece. Proč se třeba fimaři více nazaměřili na civilisty v podpalubí, to mohlo vyznít hodně tísnivě. Schváleně jsem se koukl na hodnocení ruských diváků a ani oni a že jsou to velcí patrioti a k dané události jist ěmají emotivnější vztah než já tento film nehodnotí nějak nadšeně, ŠKoda naprosto promrhraný potenciál. (11.02.2019)

Film je skutočnou udalosťou. Ide o málo poznaný príbeh z obdobia blokády Leningradu. Otázkou pri riešení tejto problematiky je, prečo Wehrmacht neobkľúčil aj Ladožské jazero, ktoré sa stalo dôležitou tepnou života pre Leningrad? Na túto oblasť mali podľa nemeckého velenia zaútočiť fínske jednotky, ich cieľ mal byť prekročiť rieku Svir a spojiť sa s nemeckou 16. armádou. Fíni ale nevkročili na sovietske územie a tak ostala táto cesta otvorená. A túto výhodu začal využívať aj nový dočasný veliteľ leningradského frontu generál Žukov (od 11.9.1941 odvolaný maršal Vorošilov). Hneď rozhodol o prepravení kadetov z vojenských škôl na pomoc frontu. Dňa 16.9. boli študenti leningradských námorných škôl, námornej lekárskej akadémie a hydrografickej správy námorníctva v prístave Osinovets nalodení na čln č. 752. V tej dobe už boli na lodi dôstojníci a civilní pracovníci týchto škôl spoločne s rodinnými príslušníkmi. Celkovo 1200 až 1500 ľudí. Cieľom bol prístav Novaja Ladoga. V noci 17. septembra bol presun uskutočnený. Ale preťaženie lode a búrka mala za následok jej potopenie. Na signály SOS prvé zareagovali stíhačky Luftwaffe a potom aj bombardéry. Preto bol výsledok tejto tragédie taký katastrofálny. Remorkéru Orol a delovému člnu Železnjakov sa podarilo zachrániť 24 respektíve 216 ľudí. Zaujímavosťou je, že táto tragédia bola do roku 2004 utajovaná v archívoch Ruskej federácie a od tej doby sa začalo rozsiahle vyšetrovanie a jeho súčasťou je aj tento film. Preto je Баржа № 752 predovšetkým pre mnohých úplne neznámym údajom ale v historickom podaní je o tejto lodi tento film. Dej filmu sa zameriava na kadeta Kosťu, ktorý bol povolaný na vojnu ale jeho otec, plukovník Gorelov, nechce riskovať život svojho jediného syna a tak ho zaradí medzi evakuované osoby. Chápem, že dnes už asi veľmi ťažko uvidíme filmy z tzv. pôvodnej sovietskej klasiky, zamerané na oduševnenie a boj za vlasť aj s nasadením života. Ale to vôbec nie je cieľom tohto filmu. Snaží sa nám ukázať nezmyselnosť vojny ako takej a ako sme všetci bezbranní pri používaní násilia a to je jedno akými prostriedkami je prezentované. (11.04.2020)

Kdysi na střelnici nás poučovali o střelbě dávkou: První rána zasahuje břicho, druhá hlavu, třetí sestřeluje nízko letící vrtulník. No, tady jedna rána z Mosinu, za kterou by se nemusel stydět ani Zajcev, sestřelila nízko letící Messerschmitt. Pochopitelně to byl poslední náboj, aby to bylo správně filmové, už chyběla jen deaktivace bomby vteřinu před výbuchem. I když technicky je to povedené, realistické to moc není, skutečně to obrazově připomíná spíš holyvůdské dojáky než ruskou syrovost (tak jak nám jí naservíroval třeba nedávný Ržev). Vedlejší dějová linka s Nastiným otcem byla lepší a dobíjení německého postavení na výšinách bylo natočené mnohem realističtěji než ústřední událost okolo taženého prámu, což je škoda. Na druhou stranu dobrý závan skrze odkazy na politické procesy a postavu důstojníka NKVD, který zde podobně jako ve zmíněném Rževu vystupuje jako skrz naskrz parchant (na konci sice trochu prozře, ale to už to tolik nekazilo). Díky tomu si nakonec tvůrci zaslouží alespoň průměrné hodnocení. (07.02.2021)

Je to takové manželství filmu Titanik a ruského propagandistického filmu. Ve filmu režiséra Alekseje Kozlova létají kulky a svoboda je brána vážně. Do toho jsou situování dva milenci Nastěnka (Maria Melnikova) a Kosťa (Andrey Mironov-Udalov). Nasťa je dcera špiona (Valerij Degtyar) a Kosťa je sem vyslám na příkaz svého otce (Vitalij Kishchenko). Akce a filmová řemesla jsou ve filmu na vysoké úrovni. Krev a gore, výbuchy, požár, poct uvězněn v pasti a další emoce. Povaha špionážní práce otce Nastěnky nění vysvětlena. Je zde pár úchvatných scén jako Kosťova akce proti bojovému letadlu. Film je vhodný pro fanoušky historie druhé světové války jako jsem já. Film tedy nemá takovou hloubku, emoce a heroismus jako podobné jiné filmy, např. Hacksaw Ridge. Ale panáka vodky si při sledování filmu dát můžete. (29.03.2020)

Starý ruský válečný filmy v sobě mají takovou syrovost, třeba Jdi a dívej se. Novější jsou víc akční (9. rota), ale pořád tam je tak nějak ten ruskej duch. U filmu o Leningradu jsem bych čekal, že to bude hodně o těch obyčejných lidech, hladu, kanibalismu, tlaku Němců a sovětské tyranii... Prostě o spoustě fakt zajímavých věcí, které tu bohužel vůbec nejsou. (11.09.2020)