Strašidelný zámek

Český název Strašidelný zámek (potažmo i podobné zahraniční ekvivalenty) jsou zbytečně matoucí. Schloss Vogelöd rozhodně není horor z ranku Murnauova Nosferatu, nýbrž jde o poměrně tuctovou šestákovou detektivku, v níž ani nedojde k vraždě (respektive dojde, ale ještě před dějem filmu). Hororovou atmosféru může snad navodit jen jedna snová scéna, ale strašení rozhodně nečekejte. A napětí v tomto snímku také zrovna dvakrát nefunguje. F. W. Murnau v pozdějších letech natočil celou škálu mnohem zajímavějších děl, Schloss Vogelöd je bohužel z těch méně poutavých. [LFŠ 2018] (09.08.2018)

Neskutečně pomalej rozjezd a předem jasně odhadnutelná pointa, to jsou dvě největší slabiny tohoto filmu. Murnau se zjevně teprve učil budovat napětí a získané zkušenosti zanedlouho promítl do svého majstrštyku o hraběti Orlokovi. Ale i zde se najdou pěkně silné a strašidelné scény (samozřejmě, ne strašidelné pro dnešního diváka, spíš působivé. Však si rozumíme). Celkově vůbec nejde o špatný film, představitel hraběte Oetsche si svou roli viditelně užívá, několikrát si můžeme vychutnat i na tu dobu neobvyklé filmařské postupy; veškerý lepší dojem ale ubíjí zbytečně dlouhé nedějové scény, kterých je, bohužel, víc než dost. (26.05.2013)

Po technické stránce nelze filmu nic vytknout, možná kromě kostýmů, které mi nepomohly odlišit mužské představitele, kteří mi všichni přišli úplně stejní a mnohdy se mi až za chvilku podařilo rozlišit, který z nich je který. Manžel baronky byl podobný pánu domu, detektiv zase Oetzovi. Výkony navíc byly velice fádní, u Olgy Tschechowové to bylo až přehnané, když neustále vyjadřovala emoce svíráním prstů a mohutnými nádechy. Příběh tu téměř nebyl a bylo to příliš dlouhé. (05.03.2023)

Nie, tu nejde o horor. K zaradeniu do žánru nabáda anglický i český preklad názvu filmu. Propagandisticky i účelovo zvolený titul "Strašidelný zámok " má nabudiť divákov, lačných po strašidelných filmoch. Navyše, v spojení s menom režiséra, ktorý hádam najlepšie doposiaľ sfilmoval slávnu adaptáciu románu Brama Stokera Dracula pod názvom "Nosferatu symfónia hrôzy", sa dotvára falošná predstava akéhosi ďalšieho Murnauovho desu plného filmu. Tentoraz ale ide o adaptáciu jedného z diel dobovo veľmi populárneho žánru romanticko-záhadných príbehov s nedoriešenou temnou minulosťou, konkrétne o adaptáciu románu Rudolpha Stratza "Zámok Vogelöd" z roku 1921, teda roku zhodného s premiérou filmu. Zápletka, v podobe nedoriešeného úmrtia/vraždy so stále panujúcim, no nepotrestaným podozrením, je zaujímavá. Jej spracovanie nie je zlé, avšak trpí prílišnou ukecanosťou v podobe množstva vysvetľujúcich, či dej rozbiehajúcich medzititulkov. Tam, kde by mal prehovárať obraz, hovorí písané slovo. Množstvo zbytočných pohľadov na zámok, rozdelenie filmu na kapitoly podľa predlohy, či neveľmi funkčné použitie exteriérových záberov tiež prispelo k zníženému hodnoteniu. 65%. (14.02.2021)

Na němý film neuvěřitelně ukecaná záležitost. Je vidět, že Murnau předběhl dobu a snažil se využívat soudobé možnosti jak to šlo, takže jsou zde k vidění trikové záběry, model exteriéru a jako bonus dokonce flashbacky (!). Kriminálka samotná je z dnešního pohledu brak, režijně však zvládnutý bravurně. (02.11.2007)