Východ slunce

Jó to ještě bejvávaly ty doby, kdy chlápek přišel dom pozdě k ránu z dostaveníčka s cizí cuchtou, k tomu se vypleskl se zasviněnejma botama na postel, a jeho ženuška ho za to milovaně až zbožně pozorovala, starostlivě přikryla dekou a nechala dál chrnět…takhle nějak jízlivě jsem o filmu zpočátku uvažoval, protože mi začátek příliš nesednul a rušily mě detaily typu pohled ženy do kamery či v 1 záběru otevřená, v druhém už zavřená vrátka. Ovšem od pozvání na projížďku loďkou jsem přece jenom s nadějí zbystřil a opravdu to přišlo! Od té chvíle si mě film každou svou další minutou čím dál víc získával. A to ať už kvůli opravdu poutavému příběhu, vcelku propracované psychologii postav a ostatně i vztahu ústředního páru, nenásilným přechodům mezi žánry (střídání romantiky vážné a komediální, přičemž druhá převažovala), zábavnými pasážemi (od té v holičství jich následovalo hned několik), krom začátku a konce pohodovou a příjemnou atmosférou, scénami, které měly vzhledem k ději překvapivě velkorysý prostor, avšak vůbec nebyly přetažené a přitom rozesmály („čuník“ či „ramínka šatů“). Samostatně musím vyzdvihnout hlavní hereckou dvojici, oba mě svými výrazy dost bavily (zvláště Janet Gaynor mi svým laskavým a zároveň laškovným pohledem přišla odzbrojující a jakože němé filmy „dobrovolně“ nevyhledávám, kvůli ní bych snad i udělal nějakou tu výjimku). A co se týče technické stránky, přišla mi také dobře zvládnutá (i ty zadní projekce, na které jsem tak háklivý, mě tady nebyly do očí), rozpočet se na ní také viditelně projevil, ovšem ze všeho vybočuje pasáž s bouřkou, protože ta byla udělaná naprosto parádně. Za slabší bych označil už mnou zmíněný začátek a pak 1 trend; pokud se v dnešních filmech mluví o tom, že v nich bylo třeba „přefiltrováno“ či „přezpomalováno“, zde je zas až trochu „přeprolínačkováno“ (ale ne že by mě to nějak rušilo, spíš mi to přišlo trošku úsměvné). Východ slunce je pro mě snad první němý film, kde mi ani na moment nechyběla hudba a přitom jsem cítil takřka plnohodnotný zážitek, proto dávám slabších, ale 5*. (01.06.2015)

Když člověk umí, příběh pro něj nepředstavuje žádnou překážku. Podmanivá síla obrazu zvýrazňuje bezeslovnou doslovnost a navrch přidává složitý morální propletenec, který by mohl závidět i Woody Allen. Herci v němých filmech vyloženě musí přehrávat, protože člověk bez hlasu není celým člověkem a Východ slunce v tomto ohledu nepředstavuje výjimku, ačkoli oba hlavní představitelé hrají o dušu. Hororový vliv je sice zvlášť v první třetině dobře patrný, lehkost s níž Murnau přechází k romantické komedii, resp. grotesce, však mnohé dost možná vyvede z míry. A téměř shakespearovský závěr? Kam se na něj hrabe Titanic (a to není ironie). I vzhledem k době vzniku před sebou máme bezednou studnici rad a nápadů pro začínající filmaře, malý krok od expresionismu k impresionismu (avšak velký krok k prvojakostnímu umění), film hluboce lidský a dojemný, po technické stránce opět inovátorský (vezměte si kupříkladu práci se zadní projekcí, hru stínů nebo plynulé prolínání jednotlivých scén). 90% Zajímavé komentáře: Dan9K, faced, Persona (20.04.2006)

Podle mého názoru je toto dílo Friedricha Murnau lepší než "profláknutý" Nosferatu či Faust. Samotný film osciluje od thrilleru do romantiky přes vložené komediální prvky do dramatického konce. Ale možná proto film nenudí a líbí se i po těch letech. Z hereckých výkonů mě nejvíc zaujal George O'Brien. (08.05.2009)

Janet Gaynor akoby Drew Barrymore v staršom vydaní vo filme s jasným morálnym posolstvom a tak trocha jednoduchým príbehom. Keby takýto film natočili dajme tomu o 5 rokov neskôr, tak by som už asi neváhal hodnotenie znížiť, no v časoch priam teatrálneho, no pritom nápadom priam geniálneho Metropolisu, ktorý inšpiroval aj Fresca k Venus projectu, je to ešte znesiteľné, aj keď to má dlhé scény s príliš výraznými pohybmi tela. Je to idealizmus z časov nemého filmu, ktorý miestami pôsobil ako horor, akurát tiež môžme byť radi, že na záver to dopadlo tak, ako to dopadlo, lebo ak by tam mal zvíťaziť hnev, tak by to u mňa výrazne spadlo, môžme byť radi za náhodu, takto to nie je aspoň pokazený film. (23.03.2014)

Pravděpodobně nejkrásnější filmový příběh všech dob. Murnauův první americký film je čistou filmovou prací, za zmínku stojí především herecký koncert dvou hlavních představitelů (George O'Brien a Janet Gynor), ale rovněž také samotná Murnauova režije a naprosto dokonalá kamera, ketrá byla rovněž oceněna oscarem. (tehdy poprvé). (03.03.2009)