Nashledanou, sbohem a amen (S11E16)

Seriál M*A*S*H mám moc ráda, takže jsem tušila, že filmové rozloučení nebude lehké. A taky nebylo. Ze začátku má trochu nevyrovnané tempo, ale jak děj nabírá na obrátkách a atmosféra houstne, člověk se snadno nechá polapit do pasti, která se kolem něj jedenáct sezón stahovala. Já jsem půlku filmu brečela jak malá a tu druhou jsem se smála. Alan Alda odvedl vážně skvělou práci. M*A*S*H je totiž jeden z nejsilnějších (proti)válečných filmů, které jsem (dosud) viděla. Teď tu emoční nálož půjdu rozchodit, tak moc mě to dostalo. P.S.: Kuře v autobuse? Vůbec se nedivím, že si pak Hawkeye musel odpočinout. Taky bych musela. (01.02.2016)

Kdo jiný by se měl posadit na režijní stoličku závěrečného dílu MASHe než Alan Alda. A všichni víme, že pokud je režijně pod epizodou podepsán on, je to vždy vážnější. Loučení se mu nadmíru povedlo, i když je znát, že se na scénáři podepsalo asi osm lidí. Nicméně je to důstojné zakončení jednoho kultu a jedné legendy, navíc zakončení plné paradoxů. Na Piercovi vidíme, že každý má svou hranici, která dřív, či později bude překročena. Klinger, který od prvního dílu bojuje o osmičku, nakonec zůstane v Koreji. V poslední epizodě se překvapivě nejvtipnější postavou stává Charles. Prostě tohle loučení se dost povedlo, celý díl prostupuje zvláštní melancholická nálada a závěrečné loučení je hodně silné. Tak nashledanou, sbohem a amen. 80% (24.08.2009)

Důstojné zakončení. Tak se to obvykle píšívá nebo písává? Většinou u seriálů, které měly svoji největší kvalitu někde uprostřed a pak už to jelo tak nějak setrvačností ke konci. To ale není případ MEŠE. Ten si svoji kvalitu udržel do poslední série, přesto (nebo právě proto) že trošinku zvážněl a místo neustálých žabomyších válek s Frankem, se okruh námětů poněkud rozšířil. Upřímně MASH miluju v obou jeho polohách. I tu humornější, i tu vážnější. Obě jsou totiž součástí i mě samotného. Každopádně kromě Simpsonových, je to seriál, který mě vždycky dokázal rozveselit a dokázal mě držet se nad vodou i v dnech, kdy mi nebylo zrovna do zpěvu. A to není vůbec málo. Díky za to. Všem tvůrcům. Protože tímto MASH přesáhl svoje hranice pouhého seriálu. Stejně jako zmiňovaní Simpsonovi. Oba se staly něčím mnohem víc. Staly se celosvětovým fenoménem napříč několika generacemi. To se moc seriálům nepodařilo. Těmhle dvěma ano. A poslední díl není rozhodně důstojným zakončením tohoto fenoménu. Je nádherným a moudrým rozloučením, plným emocí a smutku, ale i radosti z konce válečného šílení. A že tu není moc humoru? Není, a co? Jak už jsem napsal výš, tu vyhýbku seriál přehodil už trochu dřív. A myslím, že na trochu vážnější díl na konec mají tvůrci po těch 11ti letech báječné zábavy nezadatelné právo. Stejně jako Hawkey na svoje rupnutí v bedně. Charlesova anabáze s korejskými muzikanty hrajícími Mozarta, je jedna z nejemotivnějších z celého seriálu. A upřímně ta poslední dvouhodinovka zvážněla tím děním, tak nějak naprosto přirozeně, stejně jako třeba díl, kdy se loučil Henry, že mi to opravdu nepřišlo jakkoliv nepřirozené. A kdo tenhle seriál miluje a při posledním goodbye se zvedajícím se vrtulníkem nemá mokré oči, nejspíš se ještě s nikým nikdy neloučil...Ne, tohle opravdu není jen důstojné zakončení...Je to mnohem, mnohem víc než jen to... (30.01.2020)

Tak jako žádná válka netrvá věčně (díkybohu), věčně jsme nemohli koukat ani na Hawkeyeho s BJem, jak si tropí legraci z "dozrávajícího" Klingera, zatímco je z dálky pozoruje naoko vážný plukovník Potter. I další postavy, které vydržely až do úplného konce - otec Mulcahy, Margaret - nebo které seriálem dlouho či jen krátce procházely - (Henry, Radar a spousta dalších - si zaslouží respekt, stejně jako všichni tvůrci, kteří jedenáct dlouhých let přinášeli nejen smích, ale i určité poselství a morální ponaučení. Nedokážu si vybavit, jestli jsem někdy u seriálu zažil hezčí a dojemnější ukončení/loučení. Herci se neloučí jen se seriálem, se sebou samými nebo se svými postavami. Loučí se i s věrným divákem. 100%. Domů se nakonec vrátíme všichni! A ano, u posledního dílu MASH jsem budel jako želva, protože mi to prostě přišlo všechno líto :). (30.05.2009)

Kdybych to měl srovnat s literaturou, tak bych seriál přirovnal k povídkám Raye Bradburyho. V nich byl neporazitelný, ale romány mu nikdy tak nešly. Film je příliš roztříštěný a některé scény jsou vyloženě odbyté. A ten patos na konci byl už příliš. Takhle by to probíhalo v reálu, prostě konec jedné strašné, ale vlastně báječné životní etapy. Já se ale nechávám filmy raději unášet někam do nereálna. (22.08.2010)