Narušitel systému

Námetovo úžasné, spracovanie priemerné. Viem si predstaviť, že z tejto témy by sa dal vytĺcť oveľa zaujímavejší film. Po dejovej stránke to bolo v podstate stále dokola o tom istom - hoci verím, že s deťmi s poruchami správania je to bohužiaľ naozaj len nikdy nekončiaci kolotoč impulzívnych náporov zlosti, agresie a nezvládnutých emócií. Takže to pôsobilo viac než symbolicky. Tou najväčšou prednosťou celého filmu je autentické prevedenie viacerých scén, a samozrejme herecký výkon Heleny Zengel. Celý film je však nanajvýš na zamyslenie, keďže nájsť riešenie ako ukázniť také deti, to je asi obrovský problém (a asi aj neriešiteľný). P.S. Veľký rešpekt pre všetkých pracovníkov v takýchto ústavoch. (26.06.2020)

Nikdo si s holčičkou neví rady. Nejblíže k tělu si ji pustí specialista na mladé delikventy. Představitelka Helena Zengelová by měla kandidovat na Oscara za dětský herecký výkon. Má uši rvoucí chorobné záchvaty vzteku a rudé vidění, které utlumuje léky. Zároveň touží vrátit se domů k matce. Ta ale má partnery, jiné děti a z dcery má strach. Příběh chvíli naznačí naději by za chvíli přišla zase beznaděj. Tento typ snímku úplně rozdírá, ale nepoužívá černobílé šablony. Pro Noru Fingscheidtovou je to vydřený debut. Nestranný a pozorovatelský. Diváka k sympatiím k holčičce nepřemlouvá. Protože pokud už ve své osamělosti k někomu přilne, drží se ho jako klíště se strašidelnou vážností: „Kdybych zabila tvou ženu a tvoje dítě, měla bych tě jen pro sebe.“ nakonec se vše začne pohybovat v bludném kruhu. (29.03.2020)

Tak nekompromisní a syrově realistické sociální drama jsem už hodně dlouho neviděla. Ještě teď mi není moc dobře po těle z toho šíleného koktejlu protichůdných emocí, který ve svém celovečerním debutu německá režisérka Nora Fingscheidt namíchala. Když rodiče neposkytují svým dětem dostatek lásky a péče, velice často se pak stává, že z nich vyrostou nezvladatelní spratci. Agresivní a traumatizovaná dívka Benni v neskutečně přesvědčivém podání Heleny Zengel je typickým příkladem nemilovaného dítěte, přičemž každá její snaha, aby ji měl někdo skutečně rád, končí žalostným neúspěchem... Připadá mi, že žijeme v poměrně dost divném a přetechnizovaném světě, jenž přestává být příjemným místem pro citově založené jedince. Také proto mám velké obavy, že podobně bezprizorních dětí ztracených v systému běhá kolem nás daleko víc, než si vůbec dokážeme představit. (95%) (21.09.2022)

Hutné drama o desetileté holce s agresivními záchvaty vzteku, které se její vlastní matka bojí, a sociální zařízení si ji předávají jako Černého Petra. S přehledem nejukřičenější snímek roku, jenž obstojí i jako celovečerní reklama na antikoncepci, se skvělými herci a empatickým náhledem do starostí sociálních pracovníků, jejichž pocit bezvýchodnosti, ohrožení a neustálého teroru se zdařile přenáší i na diváky. Film exceluje v budování obav z dalšího hrdinčina záchvatu a nabízí řadu překvapivě mrazivých scén, ve své druhé polovině se však příliš dlouho motá v kruhu, mírně bezradný to trápení nějak uspokojivě ukončit. (29.06.2019)

Takový další a asi poslední letošní KVIFF rest. Filmová událost od německých sousedů, kteří by se k nám asi jen tak nedostalo. Zde máme příběh, kde sledujeme neúplně klasickou situaci s neúplně klasickým příběhem obecně. Máme zde něco nového a dost uřvaného. Což je věc, která by nejednomu člověku včetně mě vadila. Zde jde ale o dost specifický filmový případ něčeho skvělého, co se jen tak neobjeví. Nádherná souhra sociálních vztahů mezi postavami, které mají svůj silný charakter. Dokáží vás potěšit, šokovat, rozbrečet, na co si jenom vzpomenete. Autentický a přirozený Albrecht Schuch. Dokonalá Helena Zengel. Jednoduchá a skvělá hudba. Mohli bychom pokračovat. Prostě nádhera. Film, kde si člověk nedokáže představit konec. Musí to jet prostě dál. (12.11.2019)