Havran

Clouzot nepracuje se svými postavami jako charakterovými typy, v jeho pojetí jsou herci bližší šachovým figurkám. Víme o nich sice, jakou mají funkční hodnost, ale nevíme už zda jsou černí nebo bílí. Čím méně se projeví emocionalita, tím více je třeba přidat něčeho jiného. Recenzent vyprávěč**** v tom "něčem jiném" vidí rozpad jazyka, marast překrývající mystické silencium (velmi zdařilá recenze). Sám název filmu Le Corbeau (Krkavec), myslím, že i vycpaninou tu byl i krkavec, označuje nejen ptáka, ale i "krkouna" a navíc "anonyma". Škoda, že se Clouzot problému anonymů a střídání dob, kdy se házely do koše, a kdy se jim přisuzovala definitivní platnost, už dále nevěnoval. - Nedávno jsem dostal pokutu za to, že jsem parkoval čumákem auta v prostoru se zákazem parkování. Policajt, který po mně chtěl stovku, mi řekl, že by to sice nepovažoval za přestupek, ale dostal anonym, a všechny anonymy se musí pečlivě prověřovat. Dnes ovšem není třeba sepisovat složité dopisy, stačí vytáhnout z kapsy mobil.... Ladynka, které si film líbil, píše: "Na malém městě, tady nebo někde jinde..." To je správně, ale nemusí jít jen o malé město, na národní politické úrovni se to stát nemůže? (10.11.2022)

Nepřekonatelná zloba a zášť se skrývá v lidské duši. Problém se nejen nadhodí, ale i identifikuje. Způsobem, jenž je přesný a v měřítku mravního kodexu tehdejší kinematografie nesmírně odvážný. Clouzot udržuje napětí do doslova poslední minuty, nápomocni mu s budováním husté atmosféry nejsou jen skvělí herci, ale hlavně báječně noirová stínohra Nicolase Hayera. (05.04.2013)

Spočiatku sa to nejaví príliš vábne, dlhší rozbeh stráca na rytmike filmu, našťastie všetko zachraňuje kvalitná filmárčina. Akonáhle sa objaví prvý dopis, nastane zvrat plný nervozity, strachu a ¨podozrievania. Všetko okorenené duchaplnými dialógmi ( dokonca aj vtipnými ) speje k prekvapujúcemu koncu, kde záverečná scéna je priam ukážkou vyspelosti vo filmovom umení. (27.10.2013)

Henri-Georges Clouzot patří k nejlepším francouzským režisérům, nikoli jen své doby ale celkově filmografie vůbec. Má styl, kterým dovede zaujmout, a je jedno, jestli je to thriller, kriminální film, nebo v podstatě čistý horor. Strhne diváka a pustí ho až na samotném konci, někdy ho zde skoro vyplivne. (12.08.2017)

Není divu, že se Francouzi na Clouzota po válce dívali skrze prsty. Poměry v malém francouzském městečku vykresluje s nestydatou jízlivostí. Na postavách mu nesejde, nikomu nestraní. Víceméně prohnilí jsou jeho perspektivou všichni (jen ženy trochu víc). Nebezpečným udavačem by mohl být prakticky kdokoliv. K odhalení skutečného pachatele se sice dobírá komicky velkou oklikou, ale detektivní linie je stejně podřazená té socio-kritické, poukazující na schopnost člověka zneužívat atmosféry strachu k páchání nejodpornějších zločinů. 75% (09.03.2011)