Strach a chvění
-
Stupeur et tremblements
-
Strach a chvenie
-
Fear and Trembling
Komedie
Francie / Japonsko, 2003, 107 min
Režie:
Alain CorneauHrají:
Sylvie Testud, Kaori Tsuji, Taro SuwaObsah
-
Sofistikovaná komedie Alaina Corneau vypráví autobiografický příběh spisovatelky Amélie Nothomb, jejíž kniha se stala nejlépe prodávanou novelou ve Francii. Romanticky snící mladá Francozska se navrací do Japonska - země svého narození - aby nalezla sebe sama v pro nás tolik zádhadném a absurním světě Japonského obchodu. (oficiální text distributora)
Sofistikovaná komedie Alaina Corneau vypráví autobiografický příběh spisovatelky Amélie Nothomb, jejíž kniha se stala nejlépe prodávanou novelou ve Francii. Romanticky snící mladá Francozska se navrací do Japonska - země svého narození - aby nalezla sebe sama v pro nás tolik zádhadném a absurním světě Japonského obchodu. Komentáře uživatelů k filmu (101)
-
Houdini
Křišťálový glóbus - výběr(10.5.2007)
-
Renton
Scénář: Alain Corneau(3.3.2008)
-
AngelAngie
Tenhle film je neuvěřitelně zvláštní. Je tak zvláštní až mě nenapadá žádné jiné slovo, kterým bych jej mohla charakterizovat. Nenudí, strašně moc pobaví, je šílenej, ale zároveň hrozně smutnej .. přišlo mi to jako dokonalá ukázka toho, jak to vlastně s Japonci je .. :) Navíc jsem se 3/4 filmu nemohla zbavit pocitu, že hl. představitelka je lesbička, ale dost, dost ujetá.(23.6.2008)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $126,684║Tržby Celosvetovo $2,302,000║(27.6.2010)
-
tron
„Už-už som chcela povedať niečo o japonsko-amerických vzťahoch počas vojny, ale radšej som si zahryzla do jazyka.“ Keby to záležalo na miestnych užívateľoch, žiadna knižka nie je nikdy sfilmovaná; toľko ´nesfilmovateľných knižiek´ („Parfum“, „Hannibal“, „Mandolína kapitána Corelliho“, všetko od Márqueza či Stratenej generácie) nevideli všetci spisovatelia sveta! Pritom práve knižky, ktoré sa javia byť ako ťažko sfilmovateľné, sú najlepšími adaptáciami. Pretože sú nimi v pravom zmysle slova. Nie otrockými prepismi, ktoré si vyžadujú malý až nulový vklad scenáristu... STRACH A CHVENIE je adaptáciou románu kontroverznej Amélie Nothombovej, ktorá je doma všade a nikde... hoci slovo román je v súvislosti s týmto drobným svetobežníkom so záľubou v klobúkoch zveličené (ešte som nečítal žiadny jej román, ktorý mal viac, ako sto strán, navyše rozmery sú maličké). V jednej vete sa nachádza to, na čo iní spisovatelia potrebujú desať trilógií. Autorka je opatrná až škodoradostná, keď sa má vyjadriť k filmu podľa svojej knižky (vraj keď videla Corneauov STRACH A CHVENIE, počas prvej hodiny ho nenávidela a druhú sa mu smiala). Ja som knižnú predlohu nečítal, ale ako spomínam na „Antikristu“ alebo „Catilinariu“, asi by som na jej mieste volil podobný prístup. Napriek tomu knižka je knižka a film je film a film STRACH A CHVENIE je majstrovským filmom. Nič nie je jednoduché ani komplikované. Dialógy a herecké výkony je radosť pozorovať. Snímke nechýbajú nothombovské šialenosti (tanec na nočných stoloch, prelet nad nočným mestom) ale najmä to, v čom je spisovateľka (narodila sa v Japonsku a po šikanovaní v japonskej firme získala doživotný pocit vydedenosti všade na svete), neprekonateľná: prehľad v medziľudských vzťahoch. Ostré, pichľavé, kruté, holé, zdrvujúce. Nothombová nie je spisovateľkou pre každého – to isté platí aj o tomto rozkošne tvrdohlavom filme, ktorý slečna Amélia tak pôvabne neznáša.(2.3.2008)
-
Flipper
Fubuki, ty rozkazuješ, ale ja vládnem. Takáto nádherne sofistikovaná komédia, ako tvrdí oficiálny text distribútora, je veľmi nedostačujúci. Nedokáže podchytiť všetky podtexty, myšlienky a symboly, ktorými je toto dielo prezentované. Nedokáže podchytiť krásnu perifériu, medzi ortodoxne pracujúcimi japoncami, fungujúcimi ako jeden celok a cítiacim jednotlivcom. Pri Strachu a chvení sa mi stalo to, čo sa mi nestáva pri každom filme. Bol som jednoducho nadčený a tešil som sa na každú ďalšiu sekundu filmu. Ći už to je na začiatku filmu fantazírovanie o lietaní nad budovami, kde sa spája sloboda s chcením ísť nahor, až po klaustrofobické pristory pracovného stola v kancelárií. Tiež krásne opisuje morálku, ktorá sa pri západnej a východnej kultúre otáča vždy o 180 stupňov, čo platí s ešte väčšou urgentnosťou a povážlivosťou v rušnej pracovnej atmosfére Japonska. V takýchto priestoroch a pri tých najzákladnejších rozhovoroch, môžeme vidieť pilnosť, pracovitoť, vytrvalosť Japoncov, ale aj ich hrubosť a bezcitnosť. Aj keď sa film pridržiava literárnej predlohy, ktorá môže byť v niektorých miestach subjektívna a dosť zásadová, nemyslím si, že autorka netrafila klinec po hlavičke o míľe, ale len o pár centimetrov. Najsilnejšími momentami boli strhávanie kalendárov, tanec v pracovni a konečný dopis, pri ktorom mi vyšla aj slza. Niekto kedysi povedal, že japonské myslenie sa aj po desiatkach rokoch strávených v Japonsku nedá pochopiť, a čím ďalej v japonsku žijete, tým viac Japoncov menej chápete. Ak však chcete len trošku nazrieť do ich psychiky, vnímania a myslenia, tento snímok, je pre Európana ako stovorený. PS: okrem toho je v ňom možné nájsť ešte omnoho viac.(24.1.2009)
-
igi B.
Rozkošně jízlivá studie o střetu kultur, rezonanci nekompatibilních pracovních návyků a bídné sociální hygieně ve stádním týmu jedné >typické< japonské firmy... ;-) . . . Ač s (dobře vypointovanou!) nadsázkou - d.m.s.n. docela vystihující zásadní principy japonské (ponejvíce pracovní) mentality - samozřejmě s francouzsky (film o >socialisticky< pracovních návycích tohoto národa by nejspíš musela být satira značně sžíravá, že...) sofistickým nadhledem... A navíc - prostě jen vlídně bizarní historka o tom, že všude dobře, doma... ;o))) . . . Mile provokativní, skvěle zahrané (pojapončenka >horší< japonečky... ;-), nadžánrově zábavné! . . . Čtyři a půl hvězdy tedy za film a za tu S.T. sympatickou hereckou kreaci zaokrouhleno beze strachu a lehce rozechvěle - každopádně pak ve velmi dobrém rozmaru - nahoru... - - - - - (Poprvé viděno 11.10.09 na ČT2, komentář zde jako mnohý - 12.10.2009)(12.10.2009)
-
Dadel
Velice roztomilá hořká komedie nastavující zrcadlo (sic!) tradičnímu japonskému (a vůbec dálnovýchodnímu) způsobu myšlení. Ilustrace toho, proč do Japonska nikdy nejezdilo tolik turistů jako třeba do...no třeba do Francie. A po tomhle filmu se toho asi moc nezmění:)(23.10.2003)
-
molotov
Hodně zvláštní a rozporuplný film, stejně jako hlavní hrdinka.(1.11.2009)
-
Rex Mundi
Výborná adaptácia ešte lepšej knižočky. Bohužiaľ sa na plátne stratilo pár skvelých detailov z predlohy, ale Strach a chvenie stále zostáva filmom, ktorý má svoje kúzlo, atmosféru a dôveryhodnosť. Napriek tomu, že ide o malý príbeh, ktorý neobsahuje osudovú lásku, vraždu, romantiku či vojnu, do knihy aj do filmu sa môžete kedykoľvek ponoriť a nechať sa poučiť, rozveseliť alebo len tak si oddýchnuť.(27.4.2005)
-
Gilmour93
Ztraceno ve skladu (toaletních potřeb).. Dle tradice se má před císaře přistupovat se strachem a chvěním a pokud jste žena, rovnou nechte na recepci tokijské firmy Yumimoto i sebeúctu a drtivou většinu evropských pracovně-vztahových zvyklostí, neboť vás právě čeká po boku Sisyfa roční angažmá u velkého šutru. Ne nadarmo se říká, že mrav se liší krajem a zfilmovaná mandlově hořká autobiografie Amélie Nothomb vám dokáže vykouzlit trvalý úsměv na rtech i když k smíchu vlastně vůbec není..(26.4.2010)
-
gudaulin
Přiznám se, že jsem pod dojmem informací o filmu z doby jeho premiéry čekal něco trochu jiného, vzpomínám si, že v Japonsku měli po jeho uvedení do kin diváci řvát smíchy a považovali snímek za skvělou komedii. V tomto žánru je konec konců Strach a chvění zařazen i na CSFD. Ne, že by se ve snímku neobjevily absurdně komické momenty, ale humor je koncentrovaný spíš do podoby jízlivého sarkasmu a vyplývá opravdu z absurdity viděného. Ve skutečnosti jde spíš o místy docela nepříjemné absurdní drama o konfrontaci dvou kultur, když mladá Evropanka s plynnou znalostí japonštiny odejde do Japonska a nastoupí jako překladatelka a tlumočnice u velké japonské korporace. Shodou okolností u nás nedávno vyšla kniha Modrooký zaměstnanec japonské firmy Naila Murtagha, která pohled Amélie v podstatě potvrzuje, i když mužské zkušenosti jsou přece jen poněkud příjemnější. Japonská společnost je tradicionalistická a svázaná obrovským množstvím rituálů, takže je pro cizince prakticky nemožné se adaptovat. Podezírám sice Amélii Nothomb z určité snahy konflikty vyhrotit tak, aby v jejím románu vypadaly zajímavěji, ale v tom zásadním je její vyprávění určitě pravdivé. Spíš než o opravdu kvalitní film jde o film zajímavý a provokativní, navíc typově dobře obsazený. Sylvie Testud vypadá jako kombinace vyplašeného kuřátka a jehňátka odevzdaně kráčejícího na porážku a jakkoliv si ji nevybavím z žádného jiného filmu, tady se se svou rolí vypořádala víc než se ctí. Potíž ale v mém případě spočívá v neschopnosti ztotožnit se s její postavou a její motivací, protože soudný člověk by udělal čelem vzad už první den, kdy se u zaměstnavatele setká s koncentrovanou nevraživostí, blbstvím a agresivním mobbingem. Normální člověk by toho měl dost už za pár dní a nemarnil by celý rok svého života v prostředí plném nepřátelství a nepochopení. Zvlášť když disponuje takovým vzděláním a znalostmi, díky nimž by okamžitě sehnal prestižní zaměstnání u kterékoli světové firmy. Celkový dojem: 65 %. V téhle souvislosti je dobré připomenout, že japonská společnost trpí extrémně nízkou porodností, navíc je ekonomicky tak na výši, že řada málo prestižních zaměstnání nemůže být obsazena etnickými Japonci, takže do země přicházejí vedle Číňanů a Korejců taky slušné množství latinoameričanů, které ale japonská společnost integrovat v žádném případě nechce a neumí.(2.5.2010)
-
Brygmi
Tahle japonská Amélie má s tou francouzskou společného mnohem více, než se může na první pohled zdát. Kromě zasněné hrdinky to je zejména určitá stereotypizace dané země. Zatímco Amélie z Montmartru pracuje se stereotypy pozitivními, tak Strach a chvění využívá negativní náhled na Japonsko. Firemní hierarchie je zde dovedena až do absurdity, "divnost" zaměstnanců a odlišnosti mezi Evropany a Asiaty zdůrazňovány takřka nepřetržitě. Namísto nějaké práce se stereotypy zde tedy nastává jejich pouhé předložení a potvrzení. Japonci jsou divní, Belgičani fajn, tak co chtít víc... Shoda nastat nemůže, nejlepší je dva světy nekombinovat a kdo uteče vyhraje... A ano, film je to zábavný, ale tohle je poselství mi přijde až děsivé.(10.11.2008)
-
LiVentura
Zajímavé, leč ne komediální.!! Dramatický příběh ženy, která chce uspět v odlišné-"exotické" zemi. Velmi dobře natočeno.(12.10.2009)
-
RHK
Potěšilo, ale nenadchlo. Vzestup a pád mladé Belgičanky v japonské firmě je hořký, ale ovšem jako návod na pochopení japonské mentality je geniální. Trailer: http://www.cinemovies.fr/bande-annonce-1633-30484.html(21.4.2010)
-
Webb
(Kinovýdělky v ČR: 434 145 Kč, počet diváků v ČR: 3 894)(22.12.2008)
-
Vodnářka
Mám opravdu problém, kolik vlastně dát hvězdiček... Asi do půlky filmu mi film přišel dost nudný, opakovalo se pořád to samé, pak na mě ale začal působit ten tlak japonského prostředí, že jsem se chvílemi cítila i strašně ve stresu. Až ke konci mi došla absurdita celého příběhu, všechny ty myšlenky - vztahy mezi Japonci a Evropany, mezi Japonci samotnými, vztahy mezi lidmi jako takovými, zvláštní povaha té slečny, vůle vytrvat... Prostě - zvláštní. Za první půlku, která mě (narozdíl od ostatních) ani nepobavila však dávám jen ***.(7.5.2010)
-
Slarque
Rok, který mladá Belgičanka strávila jako to nejmenší kolečko v japonské korporaci, je podán velice zábavnou formou. To je znát hlavně na komentáři glosujícím dění na plátně. Sylvie Testud je fantastická a kdyby kvůli ničemu jinému, tak jen kvůli ní stojí za to tenhle film vidět. Jo, a Japonci jsou divní! Věděli jste to? :-)))(29.12.2009)
-
Aky
Zase mi to až tak hluboké a objevné nepřišlo. Pár opravdu povedených komických situací a dialogů - stále o tomtéž: Japonci a Belgičané jsou si krajně nepodobní, přičemž Belgičané jsou pochopitelnější. Jenže je to celý film pořád stejné jen v různých obměnách. Nic víc se neděje, až k závěrečnému, že je nejlépe se k sobě moc nepřibližovat.(30.4.2010)
-
Xeelee
Strach a chvění je velmi zvláštní a těžko uchopitelnej film. Střet dvou naprosto odlišnejch kultur, přibližující Evropanům podivnou mentalitu Japonců, tu obratně kamufluje podivnej submisivně dominantní vztah Amélie a její nadřízené Fubuki, kterej eruptivně vyvrcholí při podávání výpovědi. Obě se chovají jako latentní lesby, i když poněkud nestandardní vztah Fubuki k Amélii není tak zřejmej a časem nenápadně vyplouvá na povrch. Prakticky celej děj se odehrává ve 44. patře budovy firmy Yumimoto a pozvolna plynoucí lyrickej styl vyprávění doprovází podmanivá barokní hudba Johanna Sebastiana Bacha. Améliiny stavy na hranici příčetnosti mají až snovou atmosféru, její zasněné fantazírování vás zanese do podivného světa, kde je létání nad mrakodrapy normální jako dýchání, a obsesivní zaujetí krásou, kontrastující s příkořím, dosahuje fetišistickejch rozměrů. Přitom je vše Amélií z pozice vypravěčky glosováno lehce, s nadhledem a zvláštním decentním smyslem pro humor. Chtěla být Bohem, pak Kristem a později, vědoma si svých přehnaných ambicí, by přijala i roli mučednice. Fubuki chtěla být mistrní v lukostřelbě. Jak výstižné. Všechny na první pohled neslučitelný prvky jsou ještě protkány symbolikou a ve výsledku nejsem schopnej určit, co že na mě tak silně zapůsobilo. Opravdu velmi zvláštní, neuchopitelně emocionální, podivně eroticky nabitej a neuvěřitelně silnej film. K naprosto dokonalýmu vychutnání bych ale ještě potřeboval shlédnout Veselé Vánoce, pane Lawrenci a asi bych si měl sehnat i knižní předlohu. Víte co má společnýho padající déšť a sněhová vločka?(12.10.2009)
