Strach a chvění

Rozkošně jízlivá studie o střetu kultur, rezonanci nekompatibilních pracovních návyků a bídné sociální hygieně ve stádním týmu jedné >typické< japonské firmy... ;-) . . . Ač s (dobře vypointovanou!) nadsázkou - d.m.s.n. docela vystihující zásadní principy japonské (ponejvíce pracovní) mentality - samozřejmě s francouzsky (film o >socialisticky< pracovních návycích tohoto národa by nejspíš musela být satira značně sžíravá, že...) sofistickým nadhledem... A navíc - prostě jen vlídně bizarní historka o tom, že všude dobře, doma... ;o))) . . . Mile provokativní, skvěle zahrané (pojapončenka >horší< japonečky... ;-), nadžánrově zábavné! . . . Čtyři a půl hvězdy tedy za film a za tu S.T. sympatickou hereckou kreaci zaokrouhleno beze strachu a lehce rozechvěle - každopádně pak ve velmi dobrém rozmaru - nahoru... - - - - - (Poprvé viděno 11.10.09 na ČT2, komentář zde jako mnohý - 12.10.2009) (12.10.2009)

Trochu mi to připomnělo hororové historky mých kamarádů o životě koncipientů v advokátních kancelářích. Ani ne tak komedie, jako hořká satira japonské firemní kultury, a tradičních vztahů mezi nadřízenými a podřízenými. Nepochybuji že práce v takové firmě musela být pro evropana skutečná řehole, a autorka předlohy to vystihla téměř dokonale. A co nezvládla ona, to za ni udělala okouzlující Sylvie Testud. Velice chytrý film. (16.07.2013)

Přiznám se, že jsem pod dojmem informací o filmu z doby jeho premiéry čekal něco trochu jiného, vzpomínám si, že v Japonsku měli po jeho uvedení do kin diváci řvát smíchy a považovali snímek za skvělou komedii. V tomto žánru je konec konců Strach a chvění zařazen i na CSFD. Ne, že by se ve snímku neobjevily absurdně komické momenty, ale humor je koncentrovaný spíš do podoby jízlivého sarkasmu a vyplývá opravdu z absurdity viděného. Ve skutečnosti jde spíš o místy docela nepříjemné absurdní drama o konfrontaci dvou kultur, když mladá Evropanka s plynnou znalostí japonštiny odejde do Japonska a nastoupí jako překladatelka a tlumočnice u velké japonské korporace. Shodou okolností u nás nedávno vyšla kniha Modrooký zaměstnanec japonské firmy Naila Murtagha, která pohled Amélie v podstatě potvrzuje, i když mužské zkušenosti jsou přece jen poněkud příjemnější. Japonská společnost je tradicionalistická a svázaná obrovským množstvím rituálů, takže je pro cizince prakticky nemožné se adaptovat. Podezírám sice Amélii Nothomb z určité snahy konflikty vyhrotit tak, aby v jejím románu vypadaly zajímavěji, ale v tom zásadním je její vyprávění určitě pravdivé. Spíš než o opravdu kvalitní film jde o film zajímavý a provokativní, navíc typově dobře obsazený. Sylvie Testud vypadá jako kombinace vyplašeného kuřátka a jehňátka odevzdaně kráčejícího na porážku a jakkoliv si ji nevybavím z žádného jiného filmu, tady se se svou rolí vypořádala víc než se ctí. Potíž ale v mém případě spočívá v neschopnosti ztotožnit se s její postavou a její motivací, protože soudný člověk by udělal čelem vzad už první den, kdy se u zaměstnavatele setká s koncentrovanou nevraživostí, blbstvím a agresivním mobbingem. Normální člověk by toho měl dost už za pár dní a nemarnil by celý rok svého života v prostředí plném nepřátelství a nepochopení. Zvlášť když disponuje takovým vzděláním a znalostmi, díky nimž by okamžitě sehnal prestižní zaměstnání u kterékoli světové firmy. Celkový dojem: 65 %. V téhle souvislosti je dobré připomenout, že japonská společnost trpí extrémně nízkou porodností, navíc je ekonomicky tak na výši, že řada málo prestižních zaměstnání nemůže být obsazena etnickými Japonci, takže do země přicházejí vedle Číňanů a Korejců taky slušné množství latinoameričanů, které ale japonská společnost integrovat v žádném případě nechce a neumí. (02.05.2010)

Ti japonci jsou blázni... ne, takhle jednoduše to neodbydu. Na tenhle film jsem narazil neskutečnou náhodou, ale takhle se právě u mě naráží na nejlepší věci. Sylvie v roli naprosto dokonalá, to střívko sem jí věřil od hlavy k patě. Neni to komedie, že bych se válel smíchy, ale pár (hořce) úsměvných momentů se najde a bavilo mě to až do konce. Věřim, že i když je asi firemní hierarchie vykreslená dobře, tak tady to z jistých důvodů muselo být občas lehce přitažený za vlasy. Protože každej normální evropan by si po tejdnu vzal do práce kapesní atomovku. Každopádně gaijin v Japonsku bych po tomhle filmu určitě bejt nechtěl :-) (08.07.2015)

Strach a chvenie je posledný film, ktorý som videl v kine Charlies pred jeho rekonštrukciou. Bolo to rande na slepo cez nejakú zoznamku. Film sa mi veľmi páčil, z rande nič nebolo. Aspoň som videl dobrý film. Nemyslel som si však, že sa Sylvie Testup so svojim zovňajškom šedej myšky dokáže tak medzinárodne presadiť a som rád, že som sa mýlil. Taktiež som začal prehodnocovať moje vtedajšie tendencie ísť pracovať na čas do zahraničia. (04.10.2013)